Cvičíme podle TARTu LXXIX. (Pes přítel člověka, 5/2008, str. 19)
Cvičíme podle TARTu LXXIX.
Dne 8. března 2008 proběhlo na kynologickém cvičišti v Praze-Hostivaři doškolení ústředních rozhodčích pro
výkon podle zkušebního řádu SKS TART. Vzhledem k tomu, že zájem o naše zkouškové akce neustále stoupá, pokládáme za prospěšné
zveřejnit některé odlišnosti v posuzování pro dostatečnou informovanost nejen naší členské základny, ale i pro všechny
výcvikáře z řad ostatních organizací, kteří cvičí podle NZŘ, nebo podle ZŘ mezinárodních. Filozofie našeho posuzování
respektuje přirozené chování a projevy psů v jednotlivých fázích výcviku a snaží se udržovat a posilovat povahové vlohy
u psů pracovních a služebních plemen.
Organizace a pořádání zkoušek
Zkoušky a soutěže schvaluje výcviková komise Svazu na základě žádosti o delegování rozhodčího, kterou zasílá pořadatel
(možno žádat i telefonicky) předsedovi výcvikové komise panu Mgr. Janu Komárkovi alespoň 21 dní před konáním akce. Uspořádat
zkoušky z výkonu může každá základní organizace (čímž je myšleno i ZO ČKS), pokud má pro pořádání zkoušek vhodné prostory
a pomůcky a zajistí účast nejméně 5 závodníků. Není nutné, aby jak pořadatel, tak účastníci zkoušek byli členové SKS TART.
Pořadatel zkoušek určuje vedoucího, který je po celou dobu akce v neustálém kontaktu s rozhodčím. Vedoucí zkoušek zpracovává
soupisku, kterou řádně vyplněnou rozhodčí v originálu odesílá bezprostředně po ukončení akce předsedovi Výcvikové komise.
Úspěšným absolventům zkoušek předá rozhodčí písemný zápis o vykonané zkoušce a výkonnostní knížku. Pomocníky a figuranty
určuje výcvikář pořádající organizace a zodpovídá za jejich kvalitní přípravu.
Pachové práce
Tvar stopy, její délku, stáří i umístění předmětů určí rozhodčí podle požadavků zkoušky a podle terénních podmínek. Při
kladení cizích stop může být přítomen pouze rozhodčí, vedoucí zkoušek a kladeč. Psovod nesmí znát směr, tvar a místo ukončení
stop, ani místa rozložených předmětů na stopě. Stopa se nesmí klást v takových kulturách a na takovém terénu, který by
prozrazoval její směr. Předměty pokládané na stopu se nesmějí barevně odlišovat od terénu, na němž je stopa položena,
a nesmějí svou velikostí přesahovat rozměr 10x10x1 cm. Vhodnost předmětů přezkoumá rozhodčí pohledem před jejich použitím.
Předměty se nesmějí pokládat na lomy nebo do jejich přímé blízkosti. Poslední předmět ukončuje stopu. Začátek stopy označuje
tabulka, před níž jeden krok se nachází nášlap. Po položení posledního předmětu přeruší kladeč souvislý sled stopy a několika
skoky do strany kladení stopy ukončí.
Vedení psa na stopě
Před nástupem na pachovou práci podává psovod rozhodčímu hlášení, při kterém se představí a oznámí přesný způsob, jakým pes
označuje nalezené předměty. Pes je upoután na vodítku a na stopovací šňůru je připnut až při uvádění k nášlapu. Mimo zkoušky
ZMT je lhostejné, použije-li psovod stopovací šňůru nebo vypracovává stopu se svým psem na volno. Povolen je hladký obojek
nebo stopovací postroj. Boční připnutí, spodní vedení, jakožto vedení stopovací šňůry pod přední nohou psa se nepřipouští.
Rychlost postupu psa po stopě musí být taková, aby mu psovod fyzicky stačil. Označování předmětů se musí shodovat s předem
nahlášeným způsobem a je libovolné. Příklad: zalehne-li pes nalezený předmět a uchopí ho do tlamy, není to chybou. Psovod
nesmí ovlivňovat psa k setrvání na stopě ani stopovací šňůrou, ani hlasem. Povzbuzování psa a chválení během provádění
pachové práce je zcela v rukou psovoda, ovšem čím méně se těchto pokynů používá, tím výše je práce hodnocena. Ověřuje-li si
pes směr stopy na lomu a je patrné, že intenzivně hledá, nevede to k žádné bodové ztrátě. Křičet na psa po dobu vypracování
pachové práce je zakázáno. I sebemenší fyzický trest vede k okamžitému ukončení pachové práce a může vést až k diskvalifikaci
psovoda ze soutěže. Po ukončení stopy odepne psovod psa ze stopovací šňůry či postroje a odhlášení provádí opět se psem na
vodítku.
Rozlišování předmětů
Rozlišování předmětů se provádí vždy až po úspěšném absolvování pachové práce, zpravidla v terénu, kde se provádějí stopy.
Pokud pes na stopě nesplní 70% limit, rozlišování se neprovádí. Při rozlišování předmětů je lhostejné, zda označený předmět
pes přinese (nevyžaduje se předpisové odevzdání) anebo si u předmětu lehne. Předměty musí být rozloženy tak, aby bylo při
označení zalehnutím naprosto přesvědčivé, který předmět pes označuje.
Poslušnost
Poslušnost je předpokladem pro úspěšný výcvik psa. Poslušnost nesmí být samoúčelná a musí se projevovat i v ostatních částech
výkonu. Zda nastoupí pes na poslušnost v náhubku, je ponecháno na zvážení psovoda. Na cviky poslušnosti nastupuje vždy jeden
pes a dlouhodobé odložení se provádí vždy na ukončení poslušnosti. Kromě cviků vyžadujících poslušnost jsou do této části
zařazeny i výkony předpokládající obratnost, odvahu a ostatní vlastnosti, které musí pes mít, aby byl použitelný v praxi.
Po celou dobu ovladatelnosti psa u nohy psovoda by měl pes svou pravou lopatkou zůstávat v těsné blízkosti levé nohy psovoda.
Tzv. německé obraty (obíhání při obratu čelem vzad) jsou nepřípustné. Při posuzování poslušnosti je velmi důležité věnovat
pozornost vztahu mezi psovodem a psem. Při hodnocení práce psa se klade důraz nejen na přesnost provedení jednotlivých
výkonů, ale především na ochotu, s níž pes cviky plní. Jakékoli projevy strachu před psovodem, hovořící jasně o způsobu
nácviku, je třeba posuzovat co nejpřísněji. Celá poslušnost musí být na pohled radostná, u nižších zkoušek i za cenu drobných
nepřesností vyplývajících z překypujícího temperamentu mladého psa. Se zvyšujícím se stupněm zkoušky, klade rozhodčí větší
důraz na ukázněnost a přesnost provedení jednotlivých cviků. Při přezkušování odolnosti vůči nárazovému hluku, používáme
zbraň vyššího kalibru, zpravidla ráže 9 mm.Obrana
Při zkouškách obrany očekáváme hlavně opravdovost zákroků psa a posuzujeme, jak by pes byl schopen podobné úkoly plnit
v praxi. Průzkum terénu se provádí zásadně v přírodním prostředí. Při zkouškách T 1 - T 3 je možné použít při průzkumu terénu
náhubek. Ovládat psa v terénu může psovod libovolným způsobem, např. ultrazvukovou píšťalkou. Lze však používat pouze jeden
zvolený povel. Kombinace několika povelů jako tleskání, volání a pod. se nepovoluje. Jako označení nalezené osoby se uznává
pouze jediný způsob, a tím je vyštěkání. Napadání, jakož i skákání na nalezenou osobu je chybou. (Netýká se označení
pomocníka v objektu.) Napadne-li pes pomocníka, zůstávají mu body za průzkum terénu. Jestliže pes pomocníka v terénu nenajde
anebo jej nevyštěká, ztrácí body i za průzkum terénu pro jeho bezúčelnost. Všechny cviky obrany jsou podrobně popsány ve ZŘ.
Používat obranářský postroj je při zkouškách nepřípustné. Důležité je zdůraznit, že při všech "kousačkách" na vzdálenost,
odchází vždy psovod od pomocníka a jakmile dosáhne požadované vzdálenosti, začne pomocník pokřikem psovoda i psa provokovat.
Poté psovod vyzve pomocníka, aby zůstal stát, a po jeho pokusu o útěk vypouští psa k zákroku. Po vypuštění běží psovod
okamžitě za psem do bezprostřední blízkosti zákroku. Až po vyzvání pomocníka ke klidu vydává psovod povel k puštění.
Samostatné pouštění psa je nežádoucí. Pokud pes pomocníka nepustí na opakovaný povel, je povoleno jej fyzicky ovlivnit
k puštění. Bodové ohodnocení provedeného kousání zůstává a pes ztrácí pouze body za pouštění. Hrubou chybou, která může vést
až k diskvalifikaci, je nezájem o pomocníka, nebo jeho opuštění po zákroku.
Práce pomocníka
Práce pomocníka při obraně musí být velmi zodpovědná a co nejvíce se přibližující k praxi. Pomocník nesmí v žádném případě
ovlivňovat svými povely práci psa s úmyslem mu pomoci. Příklad: při vyštěkání pomocníka pomáhat psovi ke splnění úkolu nebo
jej ovlivňovat k setrvání. Jeho pohyby musí být přirozené bez jakýchkoli náznaků umělého boje. Jeho úkolem je odradit psa od
zákroku, ať už pokřikem anebo výhružnými gesty. Na takové chování musí pes odpovědět zvyšující se razantností v zákroku,
nikoli projevem nejistoty či bázlivosti. Pomocník musí vždy dbát o bezpečnost svoji i o bezpečný zákrok psa. Vzhledem k tomu,
že zvláště při vyšších zkouškách se používá ochranného celoobleku (tzv. Ringo), může docházet k zákusům na celé tělo
pomocníka a nebezpečí zranění je možné. Proto je velmi důležité, aby pomocník naprosto přesně plnil požadavky a pokyny
rozhodčího, který celou práci v obraně nejen řídí, ale i posuzuje.