Cvičíme podle TARTu LXXVII. (Pes přítel člověka, 2/2008, str. 20)
Cvičíme podle TARTu LXXVII.
Dnešní pokračování našeho seriálku "Cvičíme podle TARTu" vyjde s největší pravděpodobností koncem ledna, tedy
v době, která je ideální na přednášky a teoretickou přípravu začínajících psovodů anebo jen nových majitelů psů. Pojďme dnes
zapomenout na výcvik a všechny suché teorie a věnujme se chybám, kterých se dopouštíme snad všichni. V naší poradně, která
funguje na našich webových stránkách, se z 90% opakují dotazy na přivolání, pak následují ty, které se zabývají
pronásledováním zvěře, sbíráním potravy ze země, taháním na vodítku při procházkách, bázlivostí štěňat anebo naopak kousáním
do vlastního psovoda, či členů rodiny.
O samotném přivolání jsem toho na stránkách našeho časopisu už napsal tolik, že by to vydalo na jednu slabou knížku. Už
začínám mít pocit, že neumím dostatečně srozumitelně sdělit své zkušenosti, protože těch, kteří za několik týdnů oznámí,
že vše funguje, je žalostně málo. Mnoho majitelů psů je přesvědčeno, že přivolání psa je stejný cvik jako každý jiný a že
se dá naučit na kterémkoli cvičišti. Předem je třeba si říci, že zde se o cvik vůbec nejedná, pokud už nepracujeme na
předpisovém předsedání a posléze přisednutí k noze. Přivolání je o kontaktu mezi psovodem a jeho psem a jestliže nefunguje,
je to jen důkaz, že psovod pro svého psa není zdaleka tím nejsilnějším podnětem.
Kde hledat příčinu té "neposlušnosti"? Asi se nezmýlím, když napíši, že většina takto "postižených" majitelů chová svého psa
doma, tedy v bytě. Jednou jsem napsal, že nejsem přítelem chovu psů v bytě a sesypala se na mne sprška ostrých názorů, že
snad nemohu být ani pejskař, když nechám toho chudáka i v zimě v kotci. Zřejmě ti pisatelé přehlédli, anebo jsem to opět
špatně vysvětlil, že tyto stránky jsou věnovány chovu a výcviku služebních a pracovních psů. Samozřejmě že nemám nic proti
držení psa v bytě, a zvláště jedná-li se o společenská plemena, ale jestliže mám rád koně, a já je rád mám, nevezmu si ho
přece do bytu. Kůň patří do výběhu a večer do maštale. Tam je mu všude dobře a také to přispívá k jeho dobrému zdravotnímu
stavu. To samé platí o pracovním psovi. Pes ustájený venku je otužilý a tím i odolný vůči každému počasí, má lepší osrstění
a je tak připraven pracovat za každého počasí. Jestliže si někdo myslí, že v zimních měsících je lépe vzít psa na noc do
bytu, aby mu chudinkovi nebylo venku zima a ráno ho opět vystrčí na zahradu, tak vězte, že k zdravotnímu stavu svého psa
příliš nepřispívá, pokud mu přímo neškodí.
Když uvážíme, že venku je v zimních měsících kolem -10°C a v bytě kolem +20°C, pak si lehce spočítáme, jaký teplotní rozdíl
musí organismus psa překonávat, a pokud to neodnese dýchání, pak ledviny zcela určitě. Kdo bere v zimě na noc domů vlka,
lišku, srnu, zajíce a ostatní srstnatou zvěř? A zeptejte se jich, kolikrát v životě navštívili veterinární ošetřovnu! A to
všichni zmínění zdaleka nemají zajištěn pravidelný přísun kvalitní potravy s patřičným obsahem tuků, aby se mohli lépe
zahřát. Ale to jsem malinko odbočil od problému, kterému se chceme věnovat, a tím je to inkriminované přivolání.
Psi, kteří od štěněčího věku jsou chováni doma, nemají v převážné většině jednoho majitele, psovoda, který mu zajistí tu
patřičnou výchovu. Na zakoupené štěně působí všichni, od dětí počínaje a dědečkem konče. Dětem slouží jako hračka a snaží se
ho i vycvičit, mamince většinou přidělává práci, protože to věčné vytírání loužiček a odstraňování hromádek z koberce, to aby
se jeden zbláznil, a ještě se nesmí zapomenout na pravidelnou přípravu krmení. "Co že říkal ten chovatel, že mu máme dávat?"
Tatínek zastává přísného výcvikáře, děda tomu rozumí víc, protože byl u psů na vojně, a chudák štěňulda neví, kam se má před
tím přívalem lásky schovat. Na vycházku jdou společně, nebo každý zvlášť, všichni mu dávají povely, každý samozřejmě jiný
a psík naprosto samozřejmě neposlouchá nikoho.
Jestliže i váš psík vyrůstá v takovém nebo podobném prostředí, už prosím dotazy týkající se přivolání neposílejte, s tím se
opravdu nedá nic dělat. Smiřte se s tím, že budete celý život chodit se svým psem na vodítku a pustit jej proběhnout bude
opravdu obrovské riziko. Buď vám ho napadne jiný pes, protože ten váš neumí ve smečce komunikovat (nikdy se mu neumožnilo,
aby si s ostatními psy mohl hrát z obavy, že už ho nikdo nepřivolá), anebo jej v tom nejhorším případě přejede první auto,
kterému se dostane pod kola.
Ovladatelnost psa, a k tomu přivolání zcela základně patří, je to nejdůležitější, co musí nový majitel psa zvládnout. To,
zda si pes umí na povel sednout, lehnout, vstát, jestli umí překážky a vzorné obraty na vodítku u nohy psovoda, je naprosto
druhořadé, protože pokud psa nepřivoláme, nemáme s čím cvičit. K čemu nám je nacvičovat aport, když s ním k nám pes stejně
nepřijde? Kvalitnímu přivolání musíme podřídit komplet celou předvýchovu.
Prvním předpokladem úspěchu je, aby se psem tuto činnost prováděl pouze a zcela bez výhrad jeden člověk. Nikdo jiný nesmí
dávat psovi žádné povely, a říkám-li žádné, myslím tím žádné! Ani pochvalu, ani příkazy a ani zákazy. Toto právo má pouze
psovod. To zvláště v počátcích musí být zákon! Abych mohl nacvičovat přivolání, musím dopřát svému psíkovi dostatečnou
volnost. Volný pohyb v přírodě nesmí být psíkovi vzácný. První předpoklad je překonat sám v sobě obavu, že jakmile psíka
uvolním z vodítka, tak mi uteče. Psíka si přebíráme od chovatele většinou ve stáří 7-8 týdnů a jeho fyzické schopnosti pro
jakýkoli útěk jsou minimální. Náš psík vyrůstal ve smečce štěňat, a teď najednou má pouze nás, kam by utíkal? Bude se
samozřejmě držet u nás.
První vycházky budeme trávit pouze spolu bez jakýchkoli rušivých vlivů. Neměli by tam být ani lidé, ani zvěř a ani jiní psi.
Jiný případ je, máme-li doma více psů a vycházky jsou ve smečce, ale tím se dnes nebudeme zabývat, to je stejně případ již
zkušených psovodů. Dorazíme-li na vybraný terén, buď na vodítku anebo autem, uvolníme psa z vodítka a necháme mu absolutní
volnost. Jdeme na procházku a psíka ničím neovlivňujeme. Nemluvíme na něj a ani mu nedáváme žádné povely. Jen se snažíme,
aby se pes pohyboval před námi, abychom jej měli stále na očích. Některá štěňata se snaží zavěsit psovodovi na paty anebo
se mu neustále motají pod nohama. Nevšímejte si ho a vůbec ho nekontaktujte, ono ho to po určité době přestane bavit a určitě
si nějaký objekt pro svou pozornost vybere. Běží-li štěně před námi, po určité době sami změníme směr a aniž bychom na něj
volali, necháme ho, aby to samostatně zjistil. Psík zpozoruje, že psovod jde jinam než on, a sám změní směr svého výběhu.
Nemusíte ho za to chválit, dejte mu najevo, že takovéto chování berete jako naprostou samozřejmost. Během procházky se stane,
že štěňulda k vám přiběhne, aniž byste na něj volali. Vůbec si toho nevšímejte a klidně mu dejte najevo, že o jeho přítomnost
nestojíte.
Běhá-li psík dostatečně dlouho, zavolejte na něj jménem a vyslovte přívětivým tónem povel "ke mně". Už při zavolání jména by
měl pes živě zareagovat a vydat se směrem k vám. Jestliže pes přiběhne, okamžitě jej radostně pochvalte, pomazlete se s ním,
případně odměňte rychlou reakci pamlskem. Žádné předpisové předsedání, žádné upravování polohy. Je jedno, jak k vám pes
přiběhne, je důležité, že přiběhne co nejrychleji. Můžete též naznačit, že jste mu chtěli jenom přerovnat obojek anebo sundat
nějakou nečistotu z kožíšku, aby měl "pocit", že jste ho nevolali zbytečně. Okamžitě po tomto úkonu dejte psíkovi volno a
opět ho nechte samostatně běhat. Pokud by reakce vašeho psa po přivolání nebyla dostatečně rychlá, můžete buď změnit polohu,
sednete si na bobek, anebo se dáte na ústup opačným směrem od psa. Nikdy se nesnažte psa chytat anebo nahánět! Jen opravdu
rychlou reakci odměňujte pamlskem.
Je-li pes od vás příliš vzdálen a nejeví o vás zájem tím, že se občas mrkne, kde je psovod, můžete se mu schovat za nejbližší
keř anebo strom a sami vyčkejte jeho reakce. Po chvíli psík zjistí, že je v terénu sám a počne psovoda hledat. Může se stát,
že při běhu zpět váš úkryt přeběhne a vaši maličkost přehlédne. Nechte ho v klidu potrápit, ať si pěkně páníčka najde. Po
chvíli vás objeví, a pak můžete projevit společnou radost ze shledání. Sami uvidíte, že v příštích minutách se jeho rádius
pohybu sníží na menší vzdálenost a jeho ohlížení po vás bude častější. Inu ví, že by mu zmizela obživa, a na to si dá
setsakramentský pozor.
Tak takový je postup prvních vycházek; budete-li jej pečlivě dodržovat, jistě se dopracujete ke kýženému výsledku.
