Cvičíme podle TARTu LXXIV. (Pes přítel člověka, 11/2007, str. 15)
Cvičíme podle TARTu LXXIV.
Poslední srpnový víkend jsem byl delegován na posuzování zkoušek do Mariánských Lázní, abych byl přesný do
obce se zvláštním názvem Tři sekery. Klubovna místního cvičiště je v překrásném prostředí smrkových lesů asi čtyři kilometry
od bývalé západní hranice a cvičiště samotné je opravdovým rájem pro pejskaře. Místní organizace získala tento areál, který
dříve sloužil jako muniční sklad armády, od města a v současné době je vše v intenzivní výstavbě. Duší celé organizace je
rodina Vydrových.
Zdeněk je dlouholetým zkušeným psovodem, který vyrůstal na berounském cvičišti po boku takových výcvikářů jakými byli Anička
a Jarda Hnízdilovi a přesně ví, co tato práce vyžaduje a výcviku opravdu obětuje všechen volný čas. Soustředil kolem sebe
opravdové nadšence pro tohoto našeho celoživotního koníčka a výsledky jejich společné práce jsou skutečně znát. Jeho žena
Andrea s maminkou Zdeňka se staraly o kuchyň a hladové krky závodníků a vše klapalo jako na drátkách.
Nemám ve zvyku popisovat průběh zkouškových akcí, dávno už to není takové, jako když jsme skládali zkoušky my. To byly
zkoušky na cvičáku opravdovým svátkem. Dodnes jsou organizace, kde se tato tradice udržuje a je vždy příjemné do takového
kolektivu jezdit a posuzovat. O těchto zkouškách se rozepisuji především proto, že tato atmosféra tu čišela z každého koutu,
a také proto, že to byly zkoušky TARTu a nastupovaly na ně psovodi, z nichž pouze jeden měl složenu zkoušku ZMT. Ostatní
všichni cvičí NZŘ a podle mezinárodních zkušebních řádů a TART si chtěli vyzkoušet v praxi.
Někteří závodníci se ještě těsně před konáním akce sháněli po informacích, co že v té zkoušce vlastně je a jak který cvik má
správně vypadat. Akce byla nahlášena jako dvoudenní a vedoucí akce mě telefonicky informoval, že ti co jeden den složí ZMT,
nastoupí druhý den na T 1. Po zmíněných dotazech psovodů se bez mučení přiznám, byl jsem přesvědčen, že ještě večer pojedu
domů a druhý den nebude koho posuzovat. Opakovat druhý den neúspěšná ZMT se mi opravdu nechtělo. Jenže už první pachové práce
upozornily, že ty dotazy byly jen z přemíry pečlivosti, nikoli z neznalosti.
Jen při nášlapech jsem prvního psovoda upozornil, že nášlap se dělá krok před cedulkou, nikoli vpravo, tak jak jsou zvyklí
z ostatních řádů, a ostatní už automaticky plnili požadované. Při stopách bylo jen několik upozornění z mé strany, že vedení
stopovací šňůry pod nohama psa se v TARTu nepovoluje, ale to nebyla absolutně žádná překážka. Psi pracovali naprosto
přesvědčivě i při vedení normálním, tedy vrchním. Devět závodníků v ZMT a průměr na stopách z 50 bodů 43, opravdu paráda.
Vše završila T 1 za 99 bodů.
Před posuzováním poslušnosti byli závodníci seznámeni s malinko odlišnou filozofií posuzování této disciplíny, protože podle
ZŘ TART se malé nepřesnosti vyplývající z překypujícího temperamentu mladých psů neposuzují nijak zvlášť přísně. Na projevu
psů to bylo až na dva starší psy okamžitě znát. Pracovali s radostí a ani psovodi nešetřili pochvalou. Výsledný průměr
43 body byl stejný jako u pachových prací i T 1 nezklamala a 96 body ukončila parádní poslušnosti. V této chvíli mi bylo
jasné, že s nějakým odjezdem domů nemusím vůbec počítat a že večer strávím v příjemném prostředí kamarádů pejskařů.
Byl jsem velmi zvědav, jak budou psi zvyklí na umělé makety, pracovat v přírodním terénu. Jenže okamžitě bylo jasné, že
v takovém prostředí, v jakém se cvičiště nachází, nemůže les psy absolutně zaskočit. Všichni věděli, že pokud má mladý psík
choutky figuranta v revíru napadat, mohou použít košík, a že i když pes nepustí, bude bodováno především kousání a nikdo je
nevyhodí za neovladatelnost, protože i na pouštění jsou body. To se přesně odrazilo v práci psovodů a psů. Perfektní
vyštěkání, pevné a razantní zákusy i velice slušná ovladatelnost, to byla obrana jakou požaduje znění našeho ZŘ. Celkový
průměr obrany 44 body. T 1 završila 96 body a na druhý den bylo zaděláno na další práci, na kterou jsme se všichni těšili.
Když jsme seděli večer u táboráku, velmi jsem si uvědomoval jak tyto rozdílné zkušební řády mají k sobě hodně blízko a jak
se dá velmi slušně spolupracovat, když takovou práci dělají opravdoví pejskaři, kterým jde především o pracovní využití a
i vyžití jejich psů. Nikdo nezdůrazňuje, já jsem "Ipák" a já "Tarťák". Plynulo z toho přátelského ovzduší, že jsme především
všichni pejskaři a že může být někdy docela zajímavé zkusit si práci podle jiného ZŘ. Plápolající táborák, opékané buřtíky,
nebe plné hvězd a krásné teplé počasí umocňovalo celou atmosféru toho společného večera.
Druhý den nastoupilo osm závodníků. Jedna ZMT, šest T 1 a jedna T 2. Výsledky v jednotlivých disciplínách byly opravdu
parádní a včerejší zkoušky byly výborným tréninkem před náročnější prací. Nepamatuji zkoušky, kde by z osmnácti nastoupených
závodníků uspěli naprosto všichni. Až jsem se obával, zda nemám příliš "měkkou" tužku. Ale bodové výsledky byly natolik
přesvědčivé, že jsem od té myšlenky ihned upustil.
Sjeli se zde závodníci z Karlových Varů, Berouna, Mariánských Lázní, Františkových Lázní, Prahy, Habartova a samozřejmě
místní a všichni předváděli výkony, na které se bylo radost koukat a i je posuzovat. Když jsme se loučili, měl jsem příjemný
pocit, že jsme strávili dva dny pěkné pejskařské práce a že se zcela jistě brzy setkám s těmito nadšenými lidmi na vyšších
zkouškách TARTu anebo na našich závodech. Stejně tak samozřejmě, jako se naši členové zúčastňují zkoušek a závodů podle NZŘ
či řádu IPO. Pokud měli stejný pocit i zúčastnění závodníci, pak to nebyl zcela jistě promarněný čas a jsem přesvědčen, že
tito lidé přenesou myšlenku přátelství a smysluplné spolupráce i do svých organizací a v příští výcvikové sezóně přibudou
další místa, kde se bude TART cvičit, a to nikoli náhodně a na zkoušku, ale cíleně.
Možná budou některým tyto řádky připadat až příliš optimistické a příliš ideální. Nejsem žádný přehnaný idealista, mám
posouzeno přes dvě stě zkouškových akcí a soutěže už snad ani nepočítám, jsem dalek toho, abych některé skutečnosti
přikrašloval, ale když se taková výjimečná akce povede, je dobře se o tuto radost podělit s ostatními a oponovat takovým
řečem, že pejskařina už dnes nestojí za nic, že to dělají všichni jen pro prachy a chybí parta dobrých a zapálených lidí
pro věc.
Pokud se sejdou opravdoví pejskaři, je pejskařina stejně krásná jako bývala před lety. Jen je třeba fandit jeden druhému,
umět mu držet palce, i když mně zrovna dnes porazí, protože se musíme těšit, že mu to já třeba příště oplatím a on mi to
bude stejně upřímně přát. A věřte, jakou si tu naší společnou pejskařinu uděláme, takovou ji budeme mít. Naprosto stejnou,
jako jsme my. Proto se snažme, aby byla opravdu odreagováním od všedních starostí, abychom vždy našli partu, kde to srší
humorem, přátelskou atmosférou, ale především odborností a zápalem pro věc.