Cvičíme podle TARTu LXX. (Pes přítel člověka, 7/2007, str. 17)
Cvičíme podle TARTu LXX.
První letošní mistrovský závod SKS TART se konal 27. - 29. dubna v Kamenici nad Lipou v překrásném prostředí
rekreačního střediska Kalich, ve vzorné spolupráci se sportovním klubem OŘ PČR Pelhřimov. Zajímavou reportáž o tomto
obranářském přeboru republiky jistě napíše pan Ing. Josef Růžička, viceprezident a tiskový mluvčí TARTu. Dovolte mi však
několik postřehů z tohoto závodu z pohledu rozhodčího a člena výcvikové komise.
Obranářské mistrovství je svou náplní zcela jistě nejtěžší závod, jaký lze absolvovat v amatérské pejskařině na území naší
republiky. Průzkum objektu, zákrok v místnosti, přepad psovoda při pochůzce, výslech a eskorta, hladké zadržení a kontrolní
výkon na 200 kroků v členitém terénu jsou disciplíny, které opravdu prověří povahové vlastnosti služebního psa. K tomu
připočítejme noční avizaci a hladké zadržení na krátce osvětleného figuranta s limitovanou vzdáleností na zádrž. Cviky
poslušnosti mají dostatečnou obtížnost, aby prověřily tak důležitou ovladatelnost.
Když zvážíme, že žádný ze speciálních cviků se nedá tzv. stereotypně natrénovat, protože prostředí je pro psa vždy jiné,
musí každý pes prokázat obrovskou přizpůsobivost při své práci. Přitom časový limit, který stanovil hlavní rozhodčí
mistrovství Mgr. Jan Komárek, byl pouhé tři minuty. Prohledávaný prostor železničního depa, byl zhruba o rozměrech 40x80m.
Jeden železniční vagón a jedna parní lokomotiva, vzduch prosáklý olejem a barvou, velmi členitý terén, kde o montážní díry
v podlaze a o sudy na odpadní materiál nebyla nouze, a k tomu připočítejte velmi nízkou viditelnost.
Psovod vypouští psa k průzkumu objektu po výzvě pro pachatele, aby opustil úkryt. Sám pak stojí poloukrytý u vstupních dveří.
Pes pracuje v prostoru samostatně a bez dalších povelů. Rozhodčí měl možnost posuzovat práci psa buď ode dveří anebo bočně
okénkem. Pouhých 28 vteřin trvalo nejrychlejšímu psovi odhalit dobře ukrytého pachatele. To byl obdivuhodný výkon. Pouze
dva psi ukrytého pomocníka nenašli a dva jej sice objevili, ale bohužel to nedali dostatečně najevo svému psovodovi. Při
tomto výkonu je požadováno označení nalezeného pomocníka, tzn. že pes může vyštěkávat anebo nalezenou osobu nekompromisně
napadnout.
Posuzoval jsem tuto disciplínu a mohu vám říci, že je krásné sledovat, jak pes používá všech svých distančních smyslů ke
splnění úkolu. Sluch, zrak a především čich vede psa k úkrytu pachatele zcela neomylně. Na některých psech bylo viditelné,
že "natáhli" pachatele už na vzdálenost 20m, a to, že psovodi svým psům rozumí, bylo patrné z jejich tichých poznámek: "Už o
něm ví"! To je krásný důkaz o hodinách tréninku a společné práci.
Dalším těžkým cvikem je zákrok v místnosti. Představte si velmi hlučné prostředí restaurace, které při vstupu psovoda se
psem přejde v ohlušující řev a rámus všeho druhu. Vzduchem směrem ke dvojici létají prázdné PET lahve, papírové krabice,
tácky od piva, no vřava. Psovod se pokouší uklidnit tu "veselou" společnost, ale bezúspěšně. Po povelu rozhodčího z tohoto
davu vystartuje pomocník v ochranném celoobleku a zaútočí na psovoda. Psovod stále drží psa na vodítku, neboť praxe říká:
"Pokud máš psa u sebe, jsi v bezpečí". I z bezpečnostního hlediska je to důležité, protože někteří psi i po zákroku stále
sledují okolí kolem svého psovoda a mohlo by dojít k překusu na jinou pohybující se osobu, a pokud by ta neměla na sobě
ochranný oblek, lehce by došlo ke zranění.
Útok pachatele byl natolik opravdový a razantní, že po jednou zákroku psa došlo doslova k demolici stolu, čehož nejvíce
litoval Pepa Růžička, protože si to nestihl nafotit. Na opakování pro novinářskou velmoc neměl zájem majitel objektu, inu,
stoly jsou drahé.
Denní hladké zadržení bylo bez problémů. Kousalo se opět na ringo a zákusy byly opravdové a razantní. Vzhledem k tomu, že se
kouše na celé tělo, mají rozhodčí největší práci s posuzováním vzhledem k tomu, že zde skoro nikdy nedojde k tzv. plnému
zákusu. Celooblek je ve všech částech velmi objemný, a tak je třeba klást důraz především na orientaci na pomocníka,
rychlost při zádrži a především na razanci útoku.
Začátek nočních prací byl naplánován na devátou hodinu večerní a nastal problém. Měsíček svítil jak v Rusalce, a tak byly
obavy, aby se psi při avizaci neorientovali zrakem. Cesta lesem však byla dostatečně tmavá, a tak výsledky na sebe nedaly
dlouho čekat. Avizace je velmi potřebná disciplína ve službě. Pes musí upozornit svého psovoda na ukrytou osobu, ovšem tak,
že pouze zavrčí anebo jinak naznačí psovodovi blížící se nebezpečí. Pro praxi nepostradatelná věc. Útok na psovoda ze zálohy
je vždy nebezpečný. Už mnoho let tento cvik dělá psovodům obrovské problémy. Záměrně píši psovodům, pes většinou pomocníka
odhalí, ale psovod to buď na psovi nepozná, nebo se bojí rozhodčímu nahlásit označený úkryt, protože, kdyby nahlásil úkryt
a rozhodčí posvítí do označeného prostoru baterkou a ten je prázdný, pak je to bohužel 0 bodů. A tak docházelo k tomu,
že psi o pomocníkovi věděli, ale psovod nevěřil a postupoval dál a výsledek stejný 0 bodů. Škoda, třicetibodová ztráta při
takové soutěži může být mnohdy rozhodující. Pouze tři psi označili úkryt pomocníka naprosto přesvědčivě. Zde je třeba se
zamyslet nad nácvikem a použitým povelem pro psa k označení.
Noční zadržení, které následovalo ihned po avizaci je opět těžká disciplína. Provádí se několika způsoby. Od výchozího bodu,
kde stojí určený pomocník a psovod se psem, vyjde světelný signál pro rozhodčího, že může dát pokyn figurantovi k akci. Zde
buď rozhodčí na krátkou dobu posvítí na figuranta, což je povel pro závodníka, že může vypustit psa k zákroku anebo v místě,
kde čeká figurant se způsobí nárazový hluk (rána klackem do sudu, figurant zakřičí, či jiný druh hluku), a to je též signál
pro psovoda k použití psa. Zde byl zvolen první způsob a cvik byl ztížen tím, že pes po vypuštění míjel místo, odkud se psi
vypouštěli k dennímu hladkému zadržení. Několik psů se tím nechalo zmást a trochu "zakufrovali", čímž jim pomocník přeběhl
vymezenou vzdálenost stanovenou pro zákrok.
Druhý den ráno čekal na závodníky "už jen kontrolák". Psi byli vypouštěni od spodní cesty rekreačního zařízení a figurant se
pohyboval v prostoru chatek pro ubytování závodníků. Kousání do kopce přes dvě terénní vlny. Dvakrát se tak ztratil figurant
ze zorného pole psa. Zákusy opět do ringa. Kontrolní výkony velmi slušné a nebál bych se říci, že vynikající. Jen dva psi
ztratili orientaci a figurant je musel na sebe upozornit, což se neobešlo bez povzdechu diváků a patřičné bodové ztráty.
Pochvalu zaslouží oba figuranti, předvedli vynikající a soustředěnou práci. Pavel Pochman z vězeňské služby Oráčov i
René Daněk z MP Brno. Vždyť také tři reprezentanti z Oráčova předváděli na MR, že tamní věznice je opravdu střežena
profesionály.
Celé mistrovství probíhalo ve velmi přátelské atmosféře pod taktovkou nestárnoucího Ing. Dětmara Frippa a ředitele závodu
Miloše Kuntoše. Úmornou práci v kantýně zvládaly bravurně a s úsměvem manželky závodníků paní Bočková, Košlerová a Mihulková,
díky vám děvčata za tu obětavost! Společenský lesk dodávala celé soutěži přítomnost místostarosty Kamenice nad Lipou pana
Beránka, Mgr. Karla Nového a milým hostem byl i ředitel krajské veterinární správy pro kraj Vysočina pan MVDr. Jiří Šulc,
sám bývalý vynikající závodník.
