Cvičíme podle TARTu LXIX. (Pes přítel člověka, 6/2007, str. 14)
Cvičíme podle TARTu LXIX.
Závodní sezóna je v plném proudu a do schránky chodí propozice na jednotlivé závody a soutěže ve výkonu. Ve
starších výcvikových knížkách bylo vždy zdůrazňováno, že stopa je velmi důležitá disciplína, protože je za ní 100 bodů. Pro
mnoho z nás je stopa alfou a omegou celého našeho výcvikového snažení. Pokud nám tato část nevyjde a jedná se o všestrannou
zkoušku, víme dobře, že většinou dále nepokračujeme a na soutěži se můžeme rozloučit s dobrým umístěním. Proto vždy byla
nácviku pachových prací věnována velká pozornost a mnoho tréninkových hodin.
Jedná-li se o stopu vlastní, zkušení psovodi většinou nemají problémy. Horší už je to u stop cizích. A opět, je-li stopa do
hodiny stáří a na dobrém terénu, dají se očekávat slušné výsledky. Možná bych měl říci, že se daly očekávat slušné výsledky,
neboť dnes vrcholové sportovní soutěže starší stopu neznají, mimo stopařských speciálek, a přesto výsledky na stopách nejsou
právě oslnivé.
Pořadatelé soutěží se v posledních letech zamysleli a výsledkem jsou soutěže beze stop. Jestli je k tomu vede nedostatek
terénů, kvalitních kladečů, časová náročnost anebo problém s přepravou psovodů na pachové práce nevím, ale jedno vím jistě,
obranářské závody vždy probíhaly v zimě, protože čuchat na sněhu, kdy je stopa vidět, jaksi pozbývá smyslu. Pořádat však
závod beze stop v průběhu běžné výcvikové sezóny, to se mi ovšem zdá jako další nenápadný ústup z požadavků na kvalitní
výcvik našich psů.
Já tomu rozumím, s pořádáním takového závodu nejsou žádné starosti. Poslušnost i obrana na makety probíhají přímo na cvičišti
a basta fidli. S těmi "žádnými starostmi" jsem to trochu přehnal, vážím si každé organizace, která se odhodlá zorganizovat
závod, ale přece jen, závod beze stop není jaksi kompletní.
Víte, čeho se obávám? Když dnes sledujete sportovní soutěže, tak největší sledovanost má zcela jistě obrana, ta je pro diváka
atraktivní. Při poslušnosti se odchází na párek, či kávu a po šestém psovi se vracíme opět na obranu. Tento trend by mohl
vést až k tomu, že se budou pořádat soutěže pouze v obraně bez poslušnosti. Myslíte, že přeháním? Vraťme se několik let
nazpět a zjistíme, že nebyl závod, ve kterém by chyběla kategorie podle ZVV3 anebo podle propozic "mistráku". Postupně tyto
kategorie z propozic zmizely a najednou nebyli psovodi na tzv. "pětistovák". Místo těchto vypsaných kategorií přešly do
propozic závodů kategorie podle zkoušek IPO, a pak postupně tyto zůstaly, ale beze stop.
Tento zažívající se trend je velmi nebezpečný v jednom ohledu. K uznání psa či feny do chovu stačí zkouška ZVV1, nebo IPO1,
tedy půlhodinová vlastní stopa, a pak, budu-li si chtít se psem zazávodit, je dostatek závodů beze stop, tak proč vlastně
stopy trénovat? Pro udržení pracovních vloh do chovu služebních a pracovních psů je to ovšem žalostně málo.
Když pes selže při kousání z pohybu, je většinou ihned povahově zatracován. Když selže na stopě, tak mu to zkrátka nevyšlo.
Jenže, ochota k práci, temperament, chuť aportovat a chuť do pachové práce je stejně důležitá jako chuť do kousání. Jestli
se někdo domnívá, že kousání je jediným aspektem pro hodnocení povahových vloh psa, pak je to špatně.
Dnes, kdy se kuloární spoluprací některých členů výcvikové komise TARTu a některých členů VV ČKS podařilo vzkřísit již
odepsaný "pětistovák" aspoň na úroveň závodu podle ZVV3, je potřeba postupně vybudovat takovou základnu výkonných psů a
psovodů, kteří budou schopni reprezentovat naší kynologii na kvalitní úrovni. Přiznám se otevřeně, že příliš velké naděje
tomuto projektu nedávám. Ono naskočit rovnou do trojky bude zřejmě pro mnoho psovodů příliš těžké. Tříhodinová stopa a
trojková poslušnost je docela silná káva, po delší odmlce.
Naše představa byla začít u ZVV2, a až bude dostatečný počet kvalitních závodníků na této úrovni, pak zvýšit laťku na ZVV3
a po dvou až třech letech až na "pětistovák". Nikdy není ostuda se krok vrátit, když to povede k dalším krokům kupředu.
Vůbec bych se neobával názoru, že mistrovský závod podle ZVV2 nebude mít úroveň. Vždyť ta naše dvojka se zase tak moc od
IPO3 neliší a nebál bych se říci, že ta dvojka je jak v poslušnosti, tak v obraně i obtížnější. Zvláště v současné době,
kdy rozhodčí pro výkon posuzují oba zkušební řády (bohužel) podle jednoho metru.
Nu, nechejme se překvapit a uvidíme, kolik závodníků se bude přihlašovat do vypsané kategorie ZVV3 a kolik se jich probojuje
na vrcholovou soutěž.
V některých základních organizacích ČKS už pochopili, že stopy by měly být součástí každého závodu a začali zařazovat do
propozic soutěží i kategorie podle zkušebního řádu TART. Je velmi potěšující, že kde byla v minulém roce zkouška ZMT, letos
přibyla i T 1. A tak by to mělo být. Nároky na vycvičenost by se měly stupňovat a nikoli snižovat.
I psovodi TARTu se rádi zúčastňují soutěží, které pořádají základní organizace ČKS, ale stopy na nich nám opravdu chybí. Jen
pevně doufám, že opět někoho nenapadne, že společné akce jsou nežádoucí a nebude tu tendence je zakazovat. Cílem výcvikové
komise TARTu je sjednotit všechny zájemce o vrcholový výcvik a udělat vše pro to, aby se náročnost požadavků na vycvičenost
psů v obou organizacích postupně zvyšovala. To by mělo být cílem jak oblastních tak i ústředních výcvikových komisí obou
organizací. Proto vyzývám všechny organizátory, kteří plánují pořádání soutěží na podzimní termíny, aby na pachové práce ve
svých propozicích pamatovali a zcela samozřejmě je do jednotlivých kategorií zařazovali. Protože zvláště na podzim už by měli
být všichni psi "rozčuchaní" a výsledky na stopách by měly být kvalitní.
Nechtěl bych se dožít toho, abych na přednáškách pro začínající psovody musel jednou vysvětlovat, jak vypadaly pachové práce
a co že to je vlastně stopa. Ono stačí, že dnes už se mnoho lidí ptá na to, co to byl ten "pětistovák" a jaké tam vůbec byly
disciplíny.
V závěru bych se obrátil na všechny rozhodčí pro výkon a požádal je, aby při posuzování stop kladli na první místo zájem psa
o stopu, tolerovali rychlejší postup na časově mladých stopách a neuchylovali se k tomu, že na úkor jakési nesmyslné a
přehnané přesnosti nutili psovody brzdit psy při elánu do čuchání a sráželi jim body za nepodstatné prkotiny, které jsou pro
kvalitního stopaře naprosto zanedbatelné. Snad mne k tomu dvojnásobný titul mistra republiky v pachových pracích opravňuje.
