Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu LXIV. (Pes přítel člověka, 1/2007, str. 17)

Cvičíme podle TARTu LXIV.

Vstupujeme do nového roku a lednové číslo našeho časopisu jistě dostaneme do ruky v patřičném předstihu, tedy v čase Vánoc. Je to takové zvláštní období, kdy se scházejí rodiny i lidé a jsou na sebe hodní a přátelští. Bohužel tato krásná atmosféra velmi brzy pomine a přijdou dny všední. Už mnohokrát jsem se zamýšlel nad tím, proč lidé se stejným zápalem pro určitého koníčka se nedovedou rozumně domluvit a jeden druhého pochopit. My starší jsme byli na takový postoj systematicky připravováni minulým režimem. Kdo nejde s námi, jde proti nám, je to třídní nepřítel a je ho třeba umlčet a zlikvidovat. Ale probůh, kde se tento názor bere u dnešní mladé generace?

Občas sleduji některé webové stránky, které se věnují chovu a výcviku německého ovčáka a doslova zírám, jakým způsobem jsou odlišné názory odsuzovány, jak naprosto chybí úcta k názoru druhého a místo rozumných argumentů nastupuje napadání a urážky. Chceme se pyšnit tím, že jsme si vybojovali demokracii, ale neumíme používat její největší hodnoty.

Německý ovčák byl především pasteveckým psem a když si chovatelé tohoto plemene všimli, že jeho povahové vlastnosti a jeho výcviková tvárnost a přizpůsobivost je ideální i pro jinou službu, začali toto plemeno využívat jako psa služebního. Stranou nestála ani ostatní plemena jako boxeři, dobrmani, erdelové, knírači, rotvajleři, dogy, ale i třeba kolie. V obou světových válkách byla všestrannost zvláště německého ovčáckého psa plně akceptována pro válečné účely a po první světové válce začalo německého ovčáka používat i četnictvo. Po druhé světové válce se začalo NO využívat především u pohraniční stráže a sboru národní bezpečnosti, a především armáda vynakládala nemalé prostředky na zkvalitnění chovu a výcviku.

Na počátku šedesátých let vznikl Svazarm a rozvoj výcviku služebních psů, zvláště v civilním sektoru, dosahoval velmi kvalitních výsledků. Náročné zkušební řády vyžadovaly od psů a psovodů opravdu kvalitní připravenost. Pomineme-li politické pozadí a komunistickou "nalejvárnu", bylo to pro chov služebních a pracovních plemen vynikající klima. Samozřejmě se, aspoň doufám, do této doby nechce nikdo vracet, ale pokud chceme zachovat kvalitní pracovní vlastnosti v chovu, musíme náročnost výcviku zachovat.

Dnešní generace psovodů a i vedení chovu NO upřednostňuje především sportovní výcvik. Je to samozřejmé, časové i prostorové možnosti pro výcvik psů se zúžily na minimum a výcvik se praktikuje ve většině případů: z kotce do auta, z auta na cvičiště anebo na pole a zpět do kotce. Dokonce je zastáván názor, že pes musí být v kotci proto, aby měl dostatek odpočinku k podání maximálního výkonu na cvičišti. Nějaké rozvíjení fyzické kondice, upevňování nervové soustavy psa v městském provozu, zvykání psa na různé prostředí je zbytečné a nežádoucí. Inu pro tento druh výcviku možná, ale pro podpoření genetického fondu a přenášení vloh pro výcvik zcela určitě ne.

Nikomu nezazlívám, že se věnuje sportovnímu výcviku, jak jsem už výše zmínil, NO je velmi přizpůsobivé plemeno a je ho možno využívat k jakémukoli účelu. Pastevečtí, záchranní, lavinoví a i jinak využívaní němečtí ovčáci nemusí rasantně kousat a přesto nikdo nemůže říci, že nemají kvalitní povahu. Ale nemohu se smířit s tím, že jsou k chovu využíváni jedinci, kteří mají složeny jen základní sportovní zkoušky. To je pro udržení povahových vloh opravdu velmi málo a musí se to během několika generací negativně projevit.

Vzpomeňme slov zakladatele chovu NO Maxe Stephanitze (volně přeloženo): "Exteriér se dá vylepšit během několika málo generací, ale povahové vlastnosti se budují velmi dlouho". Podíváme-li se na exteriér německého ovčáka, zcela jistě je zde patrná největší změna ze všech služebních plemen; zda je to změna k lepšímu, toť otázka. Líbivost vždy nemusí korespondovat s účelností.

Žádný špičkový chovatel, který upřednostňuje exteriér, nechová pouze na jedné feně, to by zřejmě ani nešlo, a těžko by za několik let "otočil abecedu". Pokud někdo chová na jedné feně, které se věnuje i po výcvikové stránce, je "pouhý množitel". Já se však musím ptát: "Není to náhodou obráceně"? Který z těchto chovatelů může přispět pro rozvoj povahových vlastností jeho odchovů více? Ten, který se může věnovat jednomu vrhu a připravovat štěňata pro kvalitní výcvik hrou, vzbuzováním zájmu o aportování, vycházkami do frekvence, bojem o hadr, atd., nebo ten, jehož styk se štěňaty je omezen na krmení a úklid kotce?

Jsem si vědom toho, že je mnoho chovatelů, kteří chovají především na exteriér a zcela veřejně přiznávají, že skládání zkoušek je jen nutné zlo. Jejich cílem je výstava. Úplně otevřeně říkám, že tito chovatelé nejsou naprosto žádným přínosem pro chov německého ovčáka jako všestranně využitelného pracovního a služebního psa. Ale aby bylo jasno, naprosto stejně jsou na tom chovatelé, kteří tvrdí, že chovají jenom na práci.

Připomeňme si ideu zakladatelů chovu NO: "Německý ovčák je nejrozšířenějším a nejvíce používaným pracovním psem na celém světě. Tuto oblibu si získal hlavně pro svoji přirozenou krásu, účelnou stavbu těla, bystrost, nebojácnost, obratnost, vytrvalost, odolnost vůči všem povětrnostním vlivům, pro svoji všestrannou upotřebitelnost a ochotu ke každé práci. Aby všechny tyto vlastnosti byly nejen udržovány, ale ještě více zdokonalovány, k tomu je potřeba, aby chovatelé a všichni ti, kdož si tohoto psa zvolili jako pomocníka ve službě nebo jako svého čtyřnohého přítele, dbali té hlavní zásady, že německý ovčák je pracovním psem. V tomto směru musí být řízen chov, výchova a výcvik."

I zde se musím ptát: "Vede dnešní směr exteriérového chovu k přirozené kráse a k účelné stavbě těla?", "Jsou tvary hřbetních linií dnešních německých ovčáků přirozené a přeúhlení pánevních končetin účelné? Kolik z těchto exteriérových 'krasavců' vidíme na vrcholových závodech ve výkonu?" Celá naše reprezentační špička, která nás reprezentuje na ME i na MS má u nohy převážně velmi dobré psy a feny vlkošedého zbarvení. Tak proč naši rozhodčí pro exteriér staví na čelo výstavního kruhu zvířata, která nejsou svou stavbou ani přirozená ani účelná? Není dostatečným varováním skutečnost, že nejoblíbenější plemeno na celém světě velmi rychle nahrazují "maliňáci", kteří svou lehkostí a stavbou těla připomínají německého ovčáka v počátcích jeho slávy? Pravda, ještě jim sem tam pracují nervy, ale pokud vedení chovu tohoto plemene bude rozumně vybírat chovné páry a nenapadne je myšlenka, že je příliš strmý a má nějak divně rovný hřbet, bude za pár let německý ovčák jenom na parádu.

Měl bych vysvětlit, proč jsem tyto řádky napsal. Stále častěji se mi opakují v naší webové poradně dotazy typu: koupil jsem si štěně NO, které nemá nejmenší zájem o aportování, ... je velmi bázlivé na veřejnosti, ... nemohu v něm vzbudit zájem o kousání na hadr, ... nejeví naprosto žádný zájem o stopování, ... a tak bych mohl pokračovat. Je mi těch lidí líto. Někde si přečtou, jak vynikající plemeno na výcvik je právě německý ovčák, jaký je to vynikající kamarád ochotný ke každé práci, jaký je přítel a zároveň ochránce celé rodiny, a pak bác! Když uvážím, kolik za tu svou krásnou touhu zaplatili, je mi jich líto dvojnásob.

Ale jsem optimista a věřím, že těch poctivých chovatelů, kteří nezapomněli, pro jaké účely byl německý ovčácký pes vyšlechtěn, je stále dost, a že ti, kteří hledají nejen krásného, ale i pracovitého ovčáka, si jej nakonec najdou.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.