Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu LXIII. (Pes přítel člověka, 12/2006, str. 17)

Cvičíme podle TARTu LXIII.

Když jsem v minulém čísle našeho časopisu psal o tom, že spolupráce na jednotlivých cvičištích mezi výcvikáři ČKS a TARTu je jen o rozumných lidech a společném zájmu na zkvalitnění výcviku v jednotlivých základních organizacích, měl jsem na mysli dva závody, o kterých bych se v dnešním pokračování rád zmínil.

První z nich se konal 9. září v Božtěšicích u Ústí nad Labem v krásném prostředí místního cvičiště. Sjelo se sem 29 závodníků, aby změřili výsledky své práce v kategoriích ZM, ZVV1, ZVV2, T 1 a T 2. Organizační štáb v čele s ředitelem závodu Láďou Cimflem, technický vedoucí Vlastík Jakš, sčítací komise paní Brázdová a Jeřábková (Pavlína Jeřábková je dcerou Zdeňka Černocha, bývalého krajského výcvikáře, který bohužel již odešel z našich řad, ale jak je vidět, krevní linie fungují u pejskařů ve všech směrech), figuranti Franta Janulec a Petr Buben (mimochodem oba byli výborní - Franta svým fyzickým vybavením spíš připomíná mistra republiky v kulturistice a obavy Petra, že ještě nikdy TART nefiguroval, se ukázaly jako liché, neboť svou úlohu zvládl skvěle; ono se vůbec ukazuje, že pro tuto práci je lepší figurant, který není ještě stižen iSchHemickou nemocí anebo nemocí přIPOmínající balet) a ředitel Ústecké spořitelny Ing. Petr Brázda, který velmi významně zajišťuje závod sponzorsky, měl vše připraveno opravdu na výbornou.

Kdo Láďu zná, ví, o čem hovořím. Přes to, že v příštím roce oslaví 70. narozeniny, oplývá neutuchajícím elánem do práce a neustálým optimismem, který kolem sebe s lehkostí sobě vlastní šíří. Dovede se obklopit lidmi, kteří jsou pro pejskařinu zapáleni a žene je svou zodpovědností ke kvalitním výsledkům. Nemá rád zbytečné tlachání a kdo nestačí jeho tempu, odchází. Je to tvrdý přístup, avšak nese ovoce.

Jednotlivé disciplíny posuzoval sbor rozhodčích ve složení Marie Pechočová, Otta Janata, Pavel Pálfi a moje maličkost. Nejpočetněji byla obsazena kategorie ZVV2 a startovali v ní zkušení závodníci jako Standa Říha z Vratislavic, nebo pan Josef Huml, který přijel až z Hrádku u Rokycan. V kategorii ZVV1 startovala paní Marie Jarošová, která se svým bílým Švýcarským ovčákem dorazila spolu se Zdeňkem Vydrou až z Chebu. Hluboce se před těmito závodníky skláním, neboť zvážím-li náklady na takový závod, musí být pro tu svou pejskařinu opravdu zapáleni. Mezi čestnými hosty byl přítomen, stejně jako vloni, všestranný mistr republiky z Chabařovic Míla Vlček. A stejně jako vloni se celým závodem nesla přátelská atmosféra, zdravé hecování a především zájem o práci těch druhých.

Možná jedna zajímavost, kterou ještě závodníci startující v kategorii T 2 nezažili. Při odchodu na pachové práce je vyzval rozhodčí, aby si sebou vzali předměty na stopu. "Proč předměty, vždyť je tam cizí stopa?", ptali se všichni. Odpověď byla jednoduchá - každý našlapete jednu stopu, a pak si je mezi sebou prohodíte. Proč shánět kladeče, když to umíme sami?!

Vše probíhalo hladce a odpoledne byly vyhlášeny výsledky. Vítězem kategorie ZVV2 a držitelem Božtěšického poháru se stal Jarda Somr z Března, na druhém místě skončila Jitka Resselová a jako třetí se umístil Roman Vaněk z Chrustenic.

Druhý závod, o kterém bych se dnes rád zmínil, byl 9. ročník memoriálu Mirka Vágnera v Poplzích u Libochovic. Konal se dne 30. září na místním cvičišti. Jezdím do této organizace posuzovat snad 25 let. Vynikající parta lidí, kteří pejskařinu nikdy nedělali na nějaké vrcholové úrovni, ale výsledky, kterých dosahují a zvláště v práci s mladými lidmi, jsou špičkové. Mirek Vágner, Standa Zůna, Honza Mráz, Pepa Rubeš, Vláďa Hás, Ing. Vladimír Chudoba, Vašek Blahout a současný předseda klubu Jirka Mladý (promiňte kluci, jestli jsem někoho opomněl), samozřejmě do toho výčtu patří i manželky, to jsou jména, která by měla být příkladem pro všechny cvičáky. Věnují se základně mladých lidí, učí je lásce ke psům, pořádají pro ně letní výcvikové tábory ve vlastním volnu a z vlastních finančních zdrojů.

V letošním roce se organizátoři memoriálu rozhodli zařadit mimo kategorií ZVV1 a ZVV2 i kategorii ZMT. A myslím, že se rozhodli správně. Vzhledem k tomu, že v TARTu je možno při splnění limitu na závodech zapsat i zkoušku z výkonu, přihlásilo se do této kategorie 10 závodníků, a tak celkový počet startujících byl 19 závodníků, což je tuším nejvyšší počet v historii závodu. Terény na stopy i obranu jsou v bezprostřední blízkosti cvičiště, a tak vše frčelo jako na drátkách. Počasí nám vyšlo jako na objednávku a za obrovský klad považuji to, že na stopy dvojkařů, které byly položeny na oranici, se přišlo podívat stejně diváků jako na obrany! To je na ostatních závodech nevídané. I zde je vidět kvalitní vedení členské základny, protože vidět pracovat na stopách zkušené závodníky je desetkrát lepší než jakákoli přednáška.

Posuzoval jsem celý závod sám, ale i tak jsme byli v 15 hodin u vyhlášení výsledků. Zkouškový limit v kategorii ZMT splnilo celkem 5 závodníků, a tak si domů odváželi mimo pěkných cen i zapsanou zkoušku z výkonu. V této kategorii zvítězil Jan Kuncl z Litvínova se psem Akim, na druhém místě skončil Václav Zíta z pořádající organizace se psem Kimem z Elbu a jako třetí se umístil Jan Mráz také z místní organizace s fenou Luna. V kategorii ZVV1 zvítězil domácí závodník David Frič s Danem, na druhém místě skončil Jiří Paclt z Lenešic se psem Hombre od Oharky a na třetím místě se umístila Ivana Červená z Prahy se psem Benem. V kategorii ZVV2 zvítězil Míla Jánošík z Litvínova se psem Irem z Jenive, druhá skončila Lenka Cimflová z Božtěšic se psem Benym a jako třetí se umístila Stanislava Hájková z Litvínova se psem Benjaminem z Vandalky.

Ještě dlouho po skončení závodu se nikomu nechtělo domů, a tak se ještě povídalo a vzpomínalo se na léta předešlá a plánovalo se na příští rok. Určitě bude závod rozšířen o T 1, a to je dobře. Může se navázat na stávající výsledky a pokračovat v započaté práci. Držím vám kluci palce a slibuji, že na Vláďovu uzenou klobásu, které umí nejlepší ve Střední Evropě, přijedu zas a rád.

Blíží se konec roku a ve všech organizacích budou probíhat výroční členské schůze. Budeme hodnotit uplynulý rok a plánovat práci na rok nastávající. Přál bych všem organizacím, aby se na výroční členské schůzi mohli sejít společně jak členové ČKS, tak i členové TARTu, jako je to běžné v mé mateřské organizaci v Litvínově, ve které působím již od roku 1963 a kde jeden dělá pro druhého a rád bez nároku na finanční odměnu. Nesmírně si vážím, že jsem čestným členem této organizace a že mohu svými skromnými zkušenostmi pomáhat těm, kteří s pejskařinou teprve začínají anebo potřebují jakoukoli radu ke zvýšení úrovně vycvičenosti svého psa.

Přeji všem členům TARTu i všem pejskařům a jejich rodinám příjemné a klidné prožití Vánočních svátků a mnoho štěstí a zdraví do nastávajícího roku 2007. Nemohu si odpustit naše heslo: "Dobrou partu najdeš v TARTu!" a rád bych jej rozšířil, a to jsem řekl i na závěr letošního Božtěšického poháru, že dobrou partu najdeš všude tam, kde jde pejskařům o kvalitní a poctivý výcvik.