Cvičíme podle TARTu LXII. (Pes přítel člověka, 11/2006, str. 17)
Cvičíme podle TARTu LXII.
Tak máme opět jednu výcvikovou sezónu za sebou, a jestli dobře počítám, tak třináctou. Inu ta pověrčivá
třináctka nám zpočátku roku dala trochu zabrat. Novela zákona 246/92 Sb. nás malinko přibrzdila v činnosti, ale, jak jsme se
dozvěděli od právníků MZE, naprosto zbytečně, protože právě TART byla jediná organizace, která mohla provádět nácvik obran
dál a v pohodě. Dnes už máme vypracován a schválen řád na ochranu zvířat při našich akcích a nic nám nebrání pilně trénovat
a závodit. Jen je nám trochu líto, že přílišnou disciplinovaností jsme přišli o jarní obranářské mistrovství, ale dodržovat
zákony by měl každý, byť s nimi nemusí zrovna souhlasit.
Stále častěji docházejí do naší webové poradny názory, že "cirkusový výcvik" na makety přestává členy bavit a rádi by se
zapojili do výcviku podle našeho zkušebního řádu. "Výcvik psa podle IPO mi připadá, jako by si ovčák pořídil psa, posadil ho
na kraji pastviny a sám lítal kolem stáda", to je jeden z názorů pisatelů a zastánců NZŘ. Zdá se mi být velmi výstižný.
Ovšem, jak se zdá, není ten přechod tak snadný. Je jen málo cvičáků, kde jsou lidé rozumní a dovedou sladit komplexní výcvik.
Říkám-li komplexní, mám tím na mysli, že na jednom cvičišti mohou vedle sebe stát výcvikáři, kteří se věnují NZŘ, zkušebnímu
řádu IPO, výcviku záchranných psů, TARTu, ba i agility. Stále ještě na některých cvičištích panuje názor, že TART je něco
ilegálního, a dokonce, že členové TARTu na takových cvičištích parazitují. To je samozřejmě základní nepochopení slov
"parazitování" a "symbióza".
Naši členové, pokud působí na některých cvičištích ČKS, mají zaplaceny příspěvky této organizaci, už jenom kvůli možnosti
chovat a vystavovat, a protože ČKS dostává dotace na svou činnost ze státní pokladny (= z daní nás všech), zatímco TART žije
především z vlastních příspěvků a příspěvků laskavých sponzorů, platí naši členové vlastně příspěvky vlastně 2x. Tak jaképak
parazitování.
Mimo speciálních závodů podle našeho zkušebního řádu, kde je možné zapisovat i zkoušky z výkonu, přibývá závodů, kde je
několik kategorií podle NZŘ a i podle TARTu. Jak je z výsledků patrné, přímý přechod z NZŘ do kategorie TARTu není vůbec
snadný. Už v poslušnosti náš zkušební řád nepovoluje obcházení psa při obratech psovoda, a tak dochází ke zbytečné ztrátě
bodů. Někteří psovodi jsou z IPO vyblázněni natolik, že i při obratech vlevo v bok nechávají psa obíhat. To je samozřejmě
chyba i při poslušnosti podle IPO. Ještě větší problém dělá obrana. Není samozřejmě v kousání, jen málo psů selhává při
klasickém hladkém zadržení, pouze absence frába dělá některým psům problémy, protože náš ZŘ klade důraz na zákus do horní
části ochranného rukávu či obleku. Největší nedostatky jsou v klasické obraně. Průzkum v přírodním terénu se většinou zúží
na vyslání do prvního směru, a pak přímý postup psa k figurantovi. Psovodi ihned po zaslechnutí štěkání svého psa se
rozebíhají tím směrem, což je samozřejmě chyba v obou zkušebních řádech. Je dáno, že pro psa si může jít psovod až na povel
rozhodčího, to platí ve všech ZŘ.
Po dlouhodobém používání maket zapomněli psi používat v terénu sluch a čich a mnohým dělá problémy zorientovat se v lesním
porostu. Při nácviku na makety pes neustálým stereotypním opakováním ví, že figurant je vždy za poslední maketou, a tak
jedinou jeho "starostí" je ohlídat si obíhání. To je samozřejmě pro utužování smyslů psa při výcviku velmi málo. Podle
našeho ZŘ lze použít při průzkumu terénu při všestranných zkouškách košík. Využívají to většinou psovodi, kteří vědí, že pes
při nalezení figuranta napadá. Ovšem nemožnost zákusu do ochranného oděvu některé psy odradí a klidně nalezeného figuranta
opustí, což samozřejmě vede opět ke ztrátě bodů.
Za posledních několik let se velmi vylepšila orientace psů při kontrolním zadržení. Vzdálenost 200-250 kroků i v členitém
terénu nedělá až na malé výjimky psům žádné obtíže. Jediný problém při kontroláku se projevuje při finálním zákroku. Naši
psi jsou zvyklí, že nekončí na speciálně upraveném frábu, ale mohou se setkat jak s vegou, tak s ringem. Sportovní psi se
samozřejmě snaží o plný zákus, což mnohdy do ringa není úplně možné pro velký objem materiálu. Naši rozhodčí také na plnost
zákusu nekladou takový důraz jako na rychlost, razanci zákroku a ochotu bojovat.
Patrné jsou i nedostatky výcviku v pachových pracích. Dovolím si tvrdit, že naši psi jsou v současné době nejlépe připraveni
právě v této velmi náročné disciplíně. Čtyřhodinové stopy na jakémkoli terénu nedělají našim špičkovým závodníkům žádné
problémy. Sportovní psovodi startující na našich stopařských závodech jsou překvapeni, že naši rozhodčí nestrhávají body
za rychlý postup psa po stopě, že je možné tolerovat mírné vybočení z trasy, ověřování psa na lomech, pokud pes intenzivně
hledá, že nepožadujeme zalehnutí předmětu ve směru stopy, že je možné i při označování v leže uchopit nalezený předmět do
mordy, že je možno v komplikované situaci psa slovně povzbudit, atd. Ovšem netolerujeme tzv. spodní vedení psa a stopování
bez stopovací šňůry. Dnes už nikoho ani nenapadne protestovat proti tomu, že jedna skupina čuchá na oranici a druhá na
podmítce. Všichni vědí, že dobře připravený pes musí čuchat na všem, a je na rozhodčích, aby bodové hodnocení přizpůsobili
tomu kterému terénu.
Letošní vyvrcholení výcvikové sezóny proběhlo všestranným mistrovstvím ve Vimperku. Zdálo se mi, že někteří návštěvníci byli
rozčarováni pouze třináctičlennou účastí. Pokud však vezmeme v úvahu, že ČKS má zhruba 30 000 členů a v současné době není
schopen uspořádat MR podle NZŘ, pak z naší základny startuje na vrcholovém závodě každý dvacátý člen, a to jistě není špatná
vizitka úrovně vycvičenosti našich psů.
V této souvislosti si neodpustím poznámku, že v osmém čísle našeho časopisu na str. 9 vzpomíná Mirek Melichar na Jardu
Hnízdila a Jarda je tam vyfocen s pohárem plk. Pinkase. Znám ten pohár důvěrně, protože do současné doby jsem jediný psovod
v republice, který ho obdržel třikrát po sobě s jedním psem. O to více mne zarazilo, že tento pohár byl udělen na letošním
mistrovství republiky podle IPO spolu s pohárem Jana Skuhrovského. Promiňte mi to, ale zdá se mi přímo znesvěcením těchto
pohárů udělovat je za výkony, které jsou na MR podle IPO požadovány. Vždy byly udělovány na MR podle NZŘ a pokud toto
mistrovství v současné době není, měly by tyto poháry odpočívat na sekretariátu svazu. Snad se nad tím výcviková komise
zamyslí.
Po přátelských rozhovorech s Vaškem Kejřem a předsedou výcvikovky Jardou Hodkem, jsem přesvědčen, že pokračování pětistováku
je na dobré cestě. Pokud se to povede, byl by to obrovský krok kupředu ve výcviku u nás právě jejich přičiněním.
