Cvičíme podle TARTu LVII. (Pes přítel člověka, 6/2006, str. 17)
Cvičíme podle TARTu LVII.
Tento text je reakcí na následující články z časopisu Pes přítel člověka: Pavel Moravec / Ad 400 bodů,
číslo 4/2006, str. 8, Václav Kejř / Pětistovák z druhé strany, aneb likvidace NZŘ, číslo 5/2006, str. 22,
Stanislav Beníček / NZŘ 400 bodů, číslo 5/2006, str. 22.
Debata o národním zkušebním řádu a mistrovství podle něj se slušně rozjíždí. Nejprve několik slov k odezvě
z tzv. druhé strany. Nemám rád takové označení; jakápak druhá strana, všichni jsme pejskaři a je jedno, jestli někdo dělá
nároďák, IPO, TART, nebo záchranařinu. Mám mnoho přátel ve všech kategoriích, které jsem jmenoval. A v každé z nich jsou na
jedné straně špičkoví psovodi, se kterými se i přes rozdílnost názorů na výcvik dá vždy rozumně diskutovat a i trénovat,
a na straně druhé cintové, kteří po složení jedné zkoušky jsou mistři světa a už jim nikdy nikdo o psech nemůže říci nic
nového. Inu jsme lidé a každý jsme nějaký s tím nic nenaděláme.
Jednoho zdravě iritují články majitele výcvikové školy, čímž byl myšlen Ivoš Eichler, a pak také letitá one-man show
prezidenta "jistého klubu" čímž pisatel myslel mne a TART. Článek byl podepsán Pavel Moravec, což je zřejmě umělecké jméno
onoho pisatele, neboť ať jsem se ptal sebevíc, nikdo jej nezná. Ale to je vcelku pochopitelné, neboť on neustále trénuje
a nemá kdy psát.
Chce se mi jen říci, články Ivoše jsou super a jako odborníka, zvláště přes etologii, si jej nesmírně vážím; má mnoho
praktických zkušeností, které se bohužel nevyčtou. O sledovanosti jeho článků může hovořit redakce. Vysmívat se někomu,
že na závodě IPO1 obdržel 68+64+0 je nejen nesportovní, ale hovoří o tom, že pisatel sám toho moc nenajezdil. Měl jsem za
sebou dva tituly mistra republiky ve stopách a v Řetenicích na závodě mi rozhodčí Jarda Polák vymetl 0 na čtyřhodinové stopě,
ani jsem nemrkl. A tvrzení "vycvičit psa podle IPO na 'standard' 95+95+95" je úplně mimo, protože to není standard, ale
naprostá špička, o které se některým závodníkům jen sní. Nechci se dál zabývat dalšími duchaplnostmi onoho pisatele, ale
určitě bych přivítal z jeho dílny metodiku výcviku podle IPO, abychom na stránkách našeho časopisu nepsali o výcviku jen
my z TARTu (Ing. Růžička, Eichler, Souček a moje maličkost).
Velmi jsem přivítal, že se k předložené problematice začínají vyjadřovat i špičkoví psovodi. Začal bych u Vaška Kejře a
vezmu to od konce. Pokud tě někdo nezná, pak je ve špatné organizaci. Jsi místopředseda ČKS a každý člen by se měl zajímat
o to, kdo byl zvolen do tak vysoké funkce a co pro pejskařinu udělal. A že jsi toho neudělal málo, především ve výcviku,
a také coby funkcionář roudnické organizace, vím zcela určitě. Ale za ten poslední článek v pátém čísle by tě jistě
Aran z Uliček, pokud si na něj vzpomeneš aspoň tak často jako já, a byl to tvůj pes, vzal minimálně za nohu. A jestli to
slyší Pepa Čmela a Míša Vološčuk ve psím nebi, určitě by tě za takové výroky nepochválili.
O tom, že se snižuje výkonnost našich psů už jsem psal tolikrát, že to musí naše čtenáře docela nudit, a celá ta léta hledám
cestu, jak z toho ven. Stále ještě nejsem přesvědčen, že je to jen otázkou kvality našich psů, i když cílený chov na exteriér
udělal své. Nemohu se však zbavit dojmu, že kdyby se upustilo od posuzování výkonů podle IPO v našem nároďáku, byly by
výsledky jiné. I ty sám, majitel chovatelské stanice NO, startuješ s maliňákem. Že s ním startuje Láďa Mach, bývalý (nebo
ještě současný, nevím) předseda dobrman klubu, mne nezaráží. Kdyby mi někdo takto "upravil" NO třeba tím, že bych mu musel
kupírovat uši, asi by mne to také zlomilo. Ve svém článku píšeš, že zájem o vrcholový výcvik klesá a uvádíš tabulku, kde
v roce 2004 nastoupilo na ZVV3 42 psů a v roce 2005 na stejnou zkoušku 73 psů. V INFU 1/2006 je uvedeno číslo 55. Tak pokud
se nejedná o tiskovou chybu, kde je ten pokles zájmu?
Nelze vyčítat členům TARTu, že se nezúčastňují vrcholových závodů podle NZŘ, když dobře víš, že si nemůžeš udělat ani ZM,
pokud nejsi členem ČKS. Pokud nevěříš návrhu začít znova od ZVV2, tak to je mi líto, my máme zkušenosti trochu jiné. Ale
když voláš po opravdovém MISTROVSTVÍ a vidíš v něm IPO3, pak mi vysvětli, jak je to velký rozdíl ve výkonnosti. Nebál bych
se říci, že ta dvojka je náročnější. Míla Vlček (všestranný mistr republiky z Chabařovic) jednou řekl, že od jistého roku
by se neměl zadávat titul mistr republiky, ale mistříček. Protože když porovná výkony, které museli psi odpracovat na
všestranný titul (s dnešními požadavky se opravdu srovnat nedají), tak s tím nelze než souhlasit. To, že je kousání na
čtyřicet metrů líbivější než kousání na dvě stě metrů, o tom nelze pochybovat. Ale to bych řekl, že kousání na deset metrů
je ještě mnohem líbivější. Jde nám však o líbivost anebo o prokázání pevné nervové soustavy psa? Pes, který je vzdálen od
psovoda dvě stě metrů v cizím prostředí a je postaven před úkol řešit situaci proti dvěma útočícím figurantům, musí mít asi
jiné "srdíčko", než pes, který provádí zcela přesně naprogramovanou obranu na spolupracujícího figuranta se speciálně
upraveným rukávem pro zákus a má psovoda doslova za zády.
Velmi vítám závěr tvého článku, kde píšeš, že jsi ochoten prosazovat soutěže podle NZŘ, to je ve tvé funkci docela slibné
a může to do budoucna přinést mnoho dobrého.
A teď ještě několik slov k článku Standy Beníška. Zde pisatel uvádí, že se zúčastnil v roce 1985 mistrovství ČSSR a jak říká,
byl to opravdu těžký závod. K tomu bych rád uvedl, že poslední opravdové mistrovství bylo v roce 1981 v Doksech, kde byl
ještě přírodní terén a žádné makety. Je opravdu jiná doba, a to že rybáři nechytají na žížalu mne moc neštve, ale štve mne,
když policista s dlouholetou praxí začne tvrdit, že přecvičit psa s IPO3 na služebního psa je otázka tří měsíců. Kolik psů
má u nás IPO3 či SchH3 a v kolika letech takové zkoušky skládají? Pokud se policii vyplatí přecvičovat sedmiletého psa ze
sportovního zaměření na praxi, pak k tomu nemám co dodat. Kolik takových psů policie má?
A prohlašovat, že v EU směřuje výcvik služebních psů metodicky jinam, o tom nás nemusí nikdo přesvědčovat, to je vidět
u Německé policie, která v zemi původu NO "přezbrojila" na maliňáky. Tam chceme opravdu dojít?
Ve výcviku psů nikdy nepřevažovala mechanická metoda, ale vždy metoda chuťově dráždivá, která pozvolna přecházela na metodu
kontrastní. Mechanická, nebo chcete-li donucovací, nikdy nemá požadované výsledky, snad jen s výjimkou loveckých psů.
A pokud výcvikáři u policie objevili základy kořistnického pudu až nyní, pak nějak přeskočili kapitoly o získávání zájmu
štěňat o aport či pohybující se hadr, ale to je problém vedení jejich výcvikových středisek.
Není mnohem snadnější připravovat psa na službu od jeho útlého mládí, přesně tak, jak popisují ve výcvikové literatuře
všechny výcvikové kapacity, které se u nás výcvikem služebních psů zabývaly? Již mnohokrát jsem psal, že opravdu v dnešní
době nemá pes připravovaný na službu sebemenší nárok ve sportovní soutěži, až na malé výjimky, a za to se nemusíme stydět,
to je naprosto přirozené. Trochu mne udivuje, že část policejních psovodů se orientuje na sportovní výcvik, a to dokonce
i se služebními psy, namísto toho, aby se plně zapojili do organizace, která má výcvik a přípravu služebních psů zakotvenu
ve svých stanovách, tak jako například psovodi AČR.
Nevěřím tomu, že hlavní příčinou tvého odchodu z TARTu byly jakési řeči o kvalitě či nekvalitě figurantů. Na to jsi příliš
kvalitní pejskař, abys takové bláboly nedokázal ignorovat. A to, že někdo z TARTu odešel a založil si organizaci pod stejným
jménem, a teď neví jaké jméno má vlastně užívat (stačí nahlédnout do registrace Ministerstva vnitra, zda tam nějaká
organizace TART CZ existuje - zjistíte, že nikoli)... Mimochodem, kolik má tato organizace členů, podle jakého ZŘ pracuje?
Nezneužívá malinko našeho jména a neveze se tak trochu na vlně popularity organizace naší?
Vždy se najde někdo, kdo dovede dobrou myšlenku zkazit, i když byl jedním z hlavních iniciátorů. To je jediné, co mne na tom
mrzí, jinak vůbec nelituji. Máme dostatečně velkou základnu kvalitních psovodů, kteří svou dobrou prací velmi rychle dají
zapomenout na jména lidí, kteří přínosem zcela jistě nebyli.
Co se týká té pomocné ruky ze strany ČKS, byli jme to právě my, kdo již několikrát vyzýval výcvikovou komisi ČKS ke
spolupráci a k řešení některých otázek týkajících se služebního výcviku, leč odezva žádná. Přesně tak, jak píše Dr. Tatarko,
ČMKU by měla zastřešovat všechny organizace zabývající se výcvikem a chovem psů, a ne jen ty, které jsou nalevo.
V závěru své úvahy musím napsat, že bych byl velmi rád, kdyby se přestalo mluvit a konečně se začalo cvičit. Aby přestaly
invektivy typu ty jsi ipák a ty tarťák, přesně tak, jak to napsal Vláďa Souček. Za sebe mohu říci, že jsem se nikde na
sportovní soutěži nesetkal s jakoukoli nevraživostí vůči TARTu, a vím, že sporťáci, jak si dnes říkají, byli vždy na našich
soutěžích srdečně vítáni, ať už jako diváci, či jako závodníci. Jsem pevně přesvědčen, že i přes snahy některých jedinců
vymazat služební kynologii z pejskařského slovníku karavana půjde dál a psi budou poštěkávat.
Sezóna je v plném proudu a já jménem členů TARTu přeji všem poctivým pejskařům, aby z výkonu svých psů měli jen radost,
ať už je to na poli sportovním, či při výkonu služby.
