Cvičíme podle TARTu LII. (Pes přítel člověka, 1/2006, str. 17)
Cvičíme podle TARTu LII.
Na dnešní pokračování výcviku podle TARTu bych si měl vzít kravatu a oblek, protože tyto řádky vyjdou v prvním
čísle Psa přítele člověka roku 2006. Ano, náš časopis slaví 50. výročí svého vzniku. První číslo vyšlo 25. ledna 1956 pod
názvem "Kynologie" a mohu říci, že to byl právě obsah tohoto odborného časopisu, který mne jako devítiletého kluka získal
pro kynologii na celý život. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se za ta léta podíleli na jeho obsahu (mnozí z nich už bohužel
nejsou mezi námi), protože mi pomohli smysluplně využít můj volný čas, naplnili můj život láskou k pracovním psům, naučili
mě překonávat nezdary a vychutnávat hrdost nad dobře odvedenou prací při vítězstvích na všech závodech a soutěžích. Přeji
celému kolektivu dnešní redakce Psa, aby měli v dalších letech při výběru článků šťastnou ruku, aby i další generace
pejskařů netrpělivě očekávaly každé další číslo a čerpaly z něj zkušenosti jak pro práci v chovu, tak i ve výcviku.
Stojíme na prahu nového roku a já využiji této příležitosti k objasnění některých věcí kolem TARTu. V úvodu bych rád řekl,
že jsme nikdy nechtěli tříštit kynologii a rozdělovat tak pejskaře na menší a menší skupinky lidí. Český kynologický svaz
měl být nástupní organizací Svazarmu, a pokud mne paměť nešálí, Svazarm se zabýval přípravou psovodů a výcvikem psů pro
služební a pracovní využití, nikoli pro sport. Celá členská kynologická základna byla zvyklá cvičit své psy podle našeho
národního zkušebního řádu a vyžadovat tak od svých psů vrcholové výkony. Samozřejmě se očekávalo, že nástupní organizace
bude pokračovat v této linii dál. Avšak na přelomu 90. let došlo k zásadnímu obratu. Předsednictvo ČKS prostřednictvím
výcvikové komise odklonilo celý výcvik k mezinárodnímu zkušebnímu řádu IPO a chovatelská skupina NO se vrhla na SchH, tedy
na zkušební řády čistě sportovní. Celý tento nešťastný krok, byl veden pod praporem možnosti účasti na mezinárodním poli.
Kvůli šesti reprezentantům, kteří měli šanci zúčastňovat se ME a MS se zbořila dlouholetá systematická práce několika
generací vynikajících psovodů.
Když se dnes po patnáctiletém trvání této situace ohlédnu, musím se ptát, zda to byl krok správný? Jsou výsledky naší
reprezentace lepší, než výsledky závodníků, kteří nás od roku 1953 reprezentovali na mezinárodním poli? Ta chyba, za kterou
já přechod na sportovní řády považuji, s sebou nese bohužel řadu dalších chyb, které se dále "vylepšují".
Dříve v základní organizaci při konání zkoušek či závodů mohl dělat figuranta každý, koho výcvikář organizace určil a za
kterého také zodpovídal. Dnes musí mít figurant školení, zkoušky a průkazku, a ti, kteří na cvičišti za peníze členské
základny vyrostli, rychle pochopili, že se dají na figurování vydělat peníze. Za odkousaného psa 50Kč, a to jsou ti
slušnější! Mimochodem, už vám někdy takový figurant vystavil za utržené peníze stvrzenku? Že ne? A není to náhodou
protizákonné? O výdělečné činnosti v organizaci, kterou zastřešuje ČMKU potažmo FCI ani nemluvím.
Dnes na většině cvičišť argumentují tím, že nemohou dělat vrcholový výcvik, protože by museli za figuranty jezdit, a ještě
si je platit. Ptám se opět, kdo tento stav podporuje? Zamyslí se někdy členové výcvikové komise ČKS, co jejich rozhodnutí
může způsobit? Proč vše muselo dojít až tak daleko, že 20. září 2005 předsednictvo ČKS na návrh výcvikové komise zrušilo až
do odvolání (tedy navždy) pořádání svazové soutěže "Pohár ČKS 400b."? Tedy definitivně odepsalo náš "Pětistovák"?
V TARTu samozřejmě nic takového neexistuje a figuranti mají nárok na odměnu pouze na vrcholových akcích. A vůbec nemám
pocit, že by nám figuranti chyběli. Já netvrdím, že všichni figuranti TARTu jsou vynikající, to bohužel nejsou ani někteří
vyškolení, ale jsou to lidé, kteří chtějí obětavě a hlavně zadarmo pracovat pro své kamarády, a my jim v tom přece nebudeme
bránit! Velmi pěkně to napsal Vláďa Souček v jednom z předešlých čísel časopisu: "Nejsem Ipák, ani Tarťák!". Ale dal jasně
najevo, která práce je mu bližší, a právě díky svým mnohaletým výcvikovým zkušenostem je dnes jedním z vynikajících
ústředních rozhodčích pro výkon.
Chodí mi e-maily z USA, Švýcarska, Austrálie, Německa, Slovenska a nabízejí spolupráci a žádají nás o ukázky výcviku.
Jsem přesvědčen, že nikoho z nich nezajímá nějaký TART, ale zajímá je práce, kterou děláme, a opět zdůrazňuji, není to
naše práce, ale práce vynikajících výcvikářů minulosti a naše činnost je svým způsobem poděkováním za to, čemu nás oni
naučili.
Založení TARTu byla jen přirozená reakce špičkových výcvikářů na situaci, která u nás vznikla. Nechtěli jsme být
samostatnou organizací, chtěli jsme pracovat pod ČKS, ale bohužel nebyl zájem. Dnes už bych spíše řekl, promiňte mi tu
prostořekost, Bohu dík. Mám snad štěstí, že od svých kynologických začátků pracuji v organizaci, kde vedle sebe v absolutní
pohodě pracují jak členové ČKS, tak členové TARTu. Společně trénujeme, společně cvičíme, pořádáme zkoušky a je naprostou
samozřejmostí, že členové ČKS dělají tarťácké zkoušky a členové TARTu zkoušky národní. Nikdy jsem neměl potřebu odcházet
do jiné organizace, a i když někdy debata vzkypí, vždy se nakonec rozumně dohodneme. Nikdy jsem nikoho do TARTu nelámal a
nepřesvědčoval. To musí být svobodné rozhodnutí každého člena, jakou práci si zvolí.
Nastávající rok 2006 je dvanáctým rokem trvání TARTu. Celý Výkonný výbor, a vlastně celá členská základna, svou poctivou
prací dokázali to, že dnes snad není pejskaře, který by nevěděl, co TART je a čím se zabývá. To je obrovský úspěch.
Nesplnily se prognózy těch, kteří nám předpovídali jen krátké trvání. Dnes můžeme těm závodníkům, kteří startovali
v Poháru ČKS 400b. a nemají další pokračování, nabídnout účast na mistrovstvích TARTu, kde mohou volně navázat na svou
předešlou práci. Není to žádné přetahování členů, osobně věřím, že po dohodě naší Výcvikové komise a Výkonného výboru
bychom po těchto lidech nemuseli ani vyžadovat členství v TARTu. A pokud bude ze strany těchto závodníků zájem, rádi je
mezi sebou přivítáme. Výkony požadované našim zkušebním řádem, až na určité výjimky v obranářské části, jsou naprosto
ekvivalentní požadavkům 500b. mistráku. A porovnám-li bodové hodnocení z obou, jsou naši psi, díky systematickému tréninku,
na velmi slušné úrovni (viz. 5. MR stopařů). Vybízím tímto i Výcvikovou komisi ČKS ke společnému jednání a věřím, že doba,
kdy jsme byli označováni za disidenty, je dávno a nenávratně minulostí.
Dovolte mi, abych na počátku Nového roku popřál všem pejskařům, kteří to s pracovním využitím služebních psů myslí poctivě,
a i členům jejich rodin pevné zdraví a mnoho štěstí a radosti při výcvikové a chovatelské práci a poděkoval jim za práci,
kterou pro naši společnou věc odvedli v roce minulém.