Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu XXXXIV. (Pes přítel člověka, 2/2005, str. 17)

Cvičíme podle TARTu XXXXIV.

Již několikrát jsme se v našem seriálu "Cvičíme podle TARTu" věnovali nácviku pachových prací. Ti, kteří podle tohoto návodu cvičí, se mohou právem ptát: "Dobrá, pes už stopuje, a co tedy dál?" Nemůžeme se spokojit s tím, že pes vypracovává čtyřhodinové stopy několikrát lomené a třeba kilometr dlouhé. Neustálý trénink takovýchto stop, byť i na různém terénu, nemůže psa ani psovoda dlouho bavit.

Pachové práce, na rozdíl od obrany, mají jednu velikou výhodu. Na většinu práce si vystačíme sami, bez pomocníků, a tak si můžeme trénovat podle vlastního uvážení a bez časové koordinace s ostatními kolegy. Máme-li psa, kterého opravdu pachovky baví, začneme mu vymýšlet takové stopy, které budou vzhledem k požadavku zkušebních řádů, mírně řečeno, netradiční. Já takovým stopám říkám kondiční, protože nemají pevný tvar ani stanovený počet lomů. Je velmi důležité, aby si byl psovod stoprocentně jistý a takovou stopu si dokonale pamatoval. Stopy, o kterých budeme hovořit, nebudou časově staré a většinou nepřekročí stářím dvě hodiny.

Uvedu několik příkladů, které vás mohou motivovat k dalším vlastním nápadům. Stopa položená v lesním porostu je zajímavá tím, že se psovod naučí perfektně zvládat manipulaci se stopovací šňůrou. Proplétání se mezi stromy a keři a jejich obcházení nás tomu perfektně vyučí. I když se stane, že se stopovačka o strom zadrhne, pes se naučí, že se nic neděje a že jen musí počkat až psovod šňůru uvolní. Učíme se oba, že je třeba zachovat klid a hlavně nezmatkovat. Chvíle zdržení a "maká" se dál. Po určité době se dopracujeme k tomu, že dobírání šňůry a její uvolňování na celou délku budeme zvládat mistrně.

Víme dobře, že náš pes ovládá vypracování pravých i ostrých lomů. Jak se však vypořádá s lomem, který vlastní stopu psovoda překříží? Vyhlédneme si ve volném terénu strom, sloup anebo jiný markantní objekt a začneme šlapat stopu směrem k němu. Lom však neuděláme před stromem nebo vedle něj, nýbrž jej obejdeme malým kruhem zprava (o průměru zhruba 3m) a do pravé strany budeme pokračovat. Udělali jsme vlastně lom, který v místě, kde stopa mění svůj směr, má vypracován uzavřený kruh.

Přechody přes cesty, ať polní či asfaltové, už také umíme, ale vždy jsme tyto překážky přešli rovně a za cestou pokračovali dál. Nyní si vyhlédneme polní cestu a stopu položíme tak, že povede "cik-cak" přes ni. To znamená, že pes vždy po krátké trase terénem bude překonávat cestu, a to šikmo. V závěru nácviku mu uděláme lom přímo na cestě, abychom si ověřili, že přecházení není pouze mechanické a stereotypní. Stejným způsobem naučíme svého psa překonávat mělký potok, či říčku. Časem poznáte, že pes je schopen vypracovat lom i v prostředku tohoto mělkého potoka. Nebojte, také jsem nevěřil!

Další zajímavý trénink je průchod objektem. Vyhlédneme si ve svém okolí starý opuštěný dům či kůlnu a stopu našlapeme tak, aby tímto objektem procházela. Zpočátku projdeme dveřmi, pokud tam jsou, a postupně povede stopa třeba přes okno, kdy pes bude nucen si do okna vyskočit a pokračovat dál.

Obrovské možnosti variabilního tréninku skýtají stopy na frekvenci. Našlapat si stopu přímo na sídlišti po travnatých plochách mnoho z nás nechce, jen proto, aby si lidé neřekli: "Co je to za blázna?". Odhoďme předsudky a zkusme to! Procházející lidé, pobíhající psi, auta projíždějící kolem, to vše jsou rušivé podněty, se kterými se musí náš pes vypořádat a soustředit se na sledování stopy. Je to zkušenost k nezaplacení a ještě se pobavíte. Jednou na jaře jsem takovou stopu dělal, a protože bylo teplo, měl jsem na sobě pouze montérky a byl do půl těla. Stopa procházela prostranstvím, kde si hrály děti ze školky. Když jsem se přiblížil se psem na šňůře, děti zpozorněly a jedna dívenka zareagovala: "Asi mu ukradli košili, a tak ji hledá!".

Stopy našlapané na vlakovém nádraží mezi kolejemi, kde pes musí pracovat na kamenitém štěrku, a mezi stojícími vagóny a průchody těmito vagóny jsou také lahůdka. K praktickým stopám bych rád dodal, že nášlapy, tedy začátky stop, můžeme trénovat od vrátek naší zahrady, či domu, od dveří a přízemních oken opuštěných domů a od levých dveří stojících aut. Vše z praktického hlediska (předpokládaný odchod pachatele).

Tak jako můžeme naučit psa pracovat na různém terénu, musíme jej naučit pracovat i v extrémním počasí. Závody a zkoušky se nekonají vždy za ideálních podmínek a kdo je připraven, není překvapen. Proto šlapeme samozřejmě stopy za deště, aby byl terén rozmoklý a předměty umyté. Rozblácený terén a packy psa obalené blátem mohou někdy ukončit i nadějnou práci. Průchody kalužemi vody a rozmáčeným terénem, kdy voda na poli doslova stojí, je pro zkušeného psa jen známá překážka, ale pro nezkušeného a tréninkem nepřipraveného někdy znamená konec práce. Vypracováváme stopu i za bouřky, kdy rány od blesků mohou povahově slabší psy rozhodit tak, že nejsou schopni pokračovat v práci. I práce v extrémním horku je velmi obtížná. Stopy rychle stárnou a zvláště na kompaktním terénu je odpařování takové, že po několika hodinách už není co hledat. Proto při takovém počasí jen velmi časově krátké stopy a dostatek pití s sebou (tedy pro psa)! Sněžení a mráz v zimních měsících mohou být překážkou, která je pro některé psy nepřekonatelná. Zde je třeba si připomenout, že mírné sněžení nám stopu pomáhá udržet a za extrémních mrazů se stopování spíše vyhneme.

Pokud jsme se přesvědčili, že náš pes vypracovává stopy svědomitě a nešvindluje, ověřme si někdy, jak se zachová, když stopa náhle skončí. Přistavíme si k silnici auto a tvar stopy připravíme tak, že bez ukončení dojdeme ke svému vozu, nastoupíme a odjedeme. Stejnou situaci můžeme modelovat u kterékoli ohrady, či zdi. Dojdeme k této překážce a - hup! - jsme na zdi a pokračujeme normálně dál za touto zdí. Pes by nám měl dát najevo, že stopa dále nepokračuje. Vždy jsem si své psy naučil, že v takové situaci po chvilce hledáni ulehli, a dali mi tak najevo, že dál to nevede. Zde musí přijít maximální pochvala, a pokud stopa pokračuje za zdí, klidně si tu zeď obejdu, uvedu psa do místa, kde jsem seskočil, a po krátkém úseku přichází předmět, který stopu ukončuje, a opět pochvala za dobře odvedenou práci. Skončí-li stopa v autě, nechám psa ulehnout, odstrojím jej ze stopovacího postroje a přijde hra s aportem jako za dobře odvedenou stopu. Tyto situace však trénuji jen velmi zřídka, tak jednou za rok, aby se pes nenaučil při příliš obtížné stopě ukončovat práci sám.

Všechna odborná literatura o pachových pracích píše, že zde nikdy nesmíme použít donucovacích metod. Naprosto s tím souhlasím, ale je třeba, aby pes měl pro vypracování velmi těžkých stop vysokou poslušnost, abych jej mohl ve vypjatých situacích povelem přimět k pokračování, i když vím, že ta práce je skutečně na hranici možností.

Ke každé práci potřebuje jak člověk, tak i pes motivaci, aby jej tato činnost bavila. U lidí jsou většinou velkou motivací peníze a po určité době nároky na odměnu rostou. Neznám člověka, který by svému zaměstnavateli řekl: "Už mi nepřidávejte, mně to bohatě stačí!". U psa je to komplikovanější. Stopování na potravu je velmi nespolehlivé a je nutno udržovat psa v neustálém mírném hladu. Pro vrcholovou práci je to nemožné. U náruživých aportérů je to snazší, viz psi připravovaní na psychotropní látky či zbraně. Já však vždy zastávám názor, že pro kvalitní stopařskou práci je nejdůležitější kontakt mezi psovodem a psem, a ta největší odměna pro psa je pochvala psovoda.

V závěru bych chtěl říci, že při trénování takovýchto stop, které jsme si dnes popsali, nemůžeme očekávat nějaké excelentní vypracování lomů a absolutní přesnost ve sledování stopy. Ověřování, vracení, změna rytmu v postupu po stopě jsou naprostou samozřejmostí a psovod musí odcházet s pocitem: "nebyla to zrovna krása, ale zamakali jsme si super". Takto připravovaný pes musí na běžných stopách, které vyžadují všechny naše zkušební řády, pracovat s lehkostí a jeho výjimečná trénovanost musí být na první pohled patrná.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.