Cvičíme podle TARTu XXX. (Pes přítel člověka, 12/2003, str. 17)
Cvičíme podle TARTu XXX.
Než jsme se nadáli, je tu prosinec a konec roku. Zima na krku a nám se nabízí
otázka, jaký zvolíme tréninkový plán, aby naši psi nic neztratili ze své výkonnosti. Jak na
stopy, jsme si řekli v minulém pokračování a dnes si povíme něco o kondici a procvičování
obrany.
Bez kvalitní fyzické přípravy se neobejde žádný vrcholový sportovec a vrcholovými sportovci jsou
samozřejmě i naši psi. Zimní měsíce jsou ideální k tréninku vytrvalosti, posilování srdíčka a
plicní kapacity našich svěřenců. Od psa, kterého vyndáme z kotce, naložíme do auta, odvezeme na
cvičiště a po odcvičení opět odvezeme do kotce, nemůžeme očekávat valné výsledky v práci. Nemá
cenu si cokoli nalhávat, ale dnešní doba, kdy je čas drahý a člověk stále někam pospíchá,
k takovému postupu přímo svádí.
Odborná literatura se zmiňuje o tom, že německý ovčák by měl denně naběhat za každého počasí
60-70 km. Samozřejmě že tuto podmínku málokdo z nás může splnit a věnovat svému psovi tolik času.
Žádný z dnešních psů by bez předešlého tréninku nebyl schopen tento náročný požadavek naplnit.
Není žádným tajemstvím, že naši dnešní psi ani zdaleka takovou kondici nemají a už asi nikdy mít
nebudou. Starší psovodi si jistě pamatují na tzv. kondiční zkoušky. Bylo požadavkem zkušebního
řádu, aby pes před všestrannou zkouškou absolvoval určitý počet kilometrů u jízdního kola
s psovodem. Dr. Eis, v padesátých až šedesátých letech jeden z našich špičkových chovatelů a
psovodů (autor knihy Pachové práce služebních psů), si v časopise Kynologie (předchozí název
našeho dnešního Psa přítele člověka) v roce 1956 stěžuje na nedostatečnou kondici svých fen,
protože s ním u kola běhají denně do zaměstnání "pouze" 12 km. Podotýkám, že jeho feny měly
složeny všechny zkoušky a účast v celostátní soutěži ve výkonu byla samozřejmostí.
Mnoho psovodů se mylně domnívá, že pokud má pes dostatečný výběh na zahradě, má o kondici
postaráno. Uvedu jeden ne zrovna šťastný příklad. Můj kamarád, který měl krásného a silného
skotského ovčáka (kolii), se mnou neustále vedl rozhovory na toto téma. Měl velikou zahradu a
jeho pes nepropásl jediné auto, které jelo kolem. Zběsilým úprkem podle plotu dával najevo, že
chce být rychlejší. "Tady máš kondici a nepotřebuji s ním nikde lítat," byla jeho slova v reakci
na mé výtky, že pes by potřeboval více běhat. Došlo to tak daleko, že jsem přivedl svou fenu a
vyšli jsme si spolu na vycházku. Jeho zahrada sousedí s lesem, kde je ihned stoupání. Inu, Krušné
hory. Moje fena vyrazila ke hře a pes mého kamaráda okamžitě s ní. Po dvousetmetrovém sprintu do
kopce se moje fena stejným tempem vracela, ale pes zůstal na vrcholu sedět. Když jsme k němu
došli, zjistili jsme, že je zle. Pes ztěžka dýchal a přecházel do nepravidelného chrčení.
V náručí jsme jej snesli, okamžitě do auta a na veterinu. V půl jedné ráno mi Astor skonal na
klíně na srdeční infarkt. Důkaz mého tvrzení to byl tragický, ale můj kamarád, který mým
kamarádem zůstal i po této nešťastné příhodě, změnil svůj názor na kondici psa, potřebnou pro
vrcholový výkon.
Jak tedy trénovat, abychom se takovým příhodám vyhnuli? Zatěžování psa musí být postupné a
plynulé vzhledem k jeho věku. Naložit tříměsíčnímu štěněti desetikilometrový běh vedle kola je
samozřejmě nesmysl. Vycházky do zasněžené krajiny dají psíkovi dostatečně zabrat. Pokud je sníh
hlubší, pes samozřejmě zapadá, vzhledem k malé ploše svých tlapek, a tak vlastně ve sněhu plave.
Do pěti měsíců stačí psíkovi denně dvě až tři půlhodinové vycházky, kdy my ujdeme asi 2-3 km a
psík kolem nás nalítá minimálně ještě jednou tolik. Pokud je pes starší jednoho roku a je už
zcela ukončena osifikace (přeměna chrupavek na kosti), je možné vzít psa s sebou na běžky a
určovat takové tempo, aby pes mohl v klidu sledovat naši jízdu klusem. Na tvrdším sněhu se psovi
kluše dobře a pokud je sníh hlubší, samozřejmě že i vynaložená námaha je vyšší. Po 18 měsících
stáří můžeme naučit svého psíka tahat nás na běžkách. K tomu účelu si zhotovíme vhodný postroj
(tahání na stahováku určitě ne!), aby záběr byl veden přes plece psa, a pak je projížďka přírodou
pro psa jedinečný trénink a pro nás zábava. Stejným způsobem můžeme psa zapřáhnout do saní a
vozit na vycházku své ratolesti a částečně se tak vyhnout výtkám manželky typu: "Se psem lítáš
pořád a dětí si nevšimneš!".
Pohled na psa, který se vrátí z tréninku v zimě, je jedinečný. Ojíněný límec od zmrzlého dechu
je krásný a dává našemu psovi nezapomenutelný vzhled. Kolegové, kteří se věnují saňovému sportu,
toto velmi dobře znají a dají mi jistě za pravdu. Pokud je pes v dobré kondici, je schopen s námi
denně naběhat 30-40 km a je v naprosté pohodě.
Po takovém tréninku jsem vždy dával svému psovi asi půl litru teplého mléka s jedním žloutkem
a lžičkou hroznového cukru. Po hodinovém odpočinku jsem přišel ke psovi, a ten byl ochoten
vyrazit k další hře. Takto připravený pes je po zimě jako vyskočené péro z budíku. Je plný síly
a běda, když na něj nemáte třeba jen den čas, vždycky se odreaguje nějakou bohulibou činností,
jako ku příkladu rozebíráním plaňkového plotu, či hrabáním děr v zahradě.
Zimní měsíce samozřejmě vůbec neomezují nácvik obrany. Průzkumy objektů, průzkumy terénu, revír
aporty, hlídání předmětů i hlídání pachatele či pachatelů, dráždění a kousání v kruhu i likvidace
výtržnosti jak v místnostech, tak i na volném prostranství, včetně hladkých zádrží a nácviku
techniky protiútoku, to vše lze v neomezené míře provozovat. V zimě můžeme kvalitně nacvičovat
pády s figurantem bez vážného nebezpečí úrazu, protože sníh nárazy a pády utlumí. Jen je třeba
dávat pozor na uklouzaný terén, aby nedošlo ke zlomenině některé končetiny. Vyhýbáme se také
místům, kde je terén prosolen, veřejné chodníky, apod., o tom by mohli pohovořit příslušníci PČR
anebo MP. Ti se bohužel takovému prostředí asi nevyhnou.
Zimní měsíce nám samozřejmě dávají prostor i k našemu teoretickému vzdělávání. Někdy je mráz, že
by ani psovoda pes nevyhnal, a pak vytopená klubovna a kvalitní lektor nám dávají prostor
k prodiskutování zkušebního řádu, metodiky nácviku jednotlivých cviků a samozřejmě k debatám o
jednotlivých metodách, a tak vlastně k nedocenitelné výměně zkušeností. Navození přátelské
atmosféry na jednotlivých cvičištích je velmi důležité pro kvalitní práci. Prostředí, kde jeden
pracuje pro druhého, jeden druhému nic nezávidí a je ochoten kolegovi nezištně pomoci, je dnes
vzácné.
Jsem velmi rád, že taková atmosféra v TARTu existuje. Snad je to částečně i proto, že máme ve
svém středu majitele psů bez prokázaného původu, kteří nejsou nijak omezováni ve vrcholové
činnosti a jejich práce je oceňována naprosto stejně jako u psovodů s "papírovými" psy. Nejde
u nás o chov, a tak potažmo nejde o peníze. Ze svého okolí víme, že tam, kde jde o peníze, končí
veškeré přátelství, nastupuje závist, pomluvy a někdy i podvody.
Letošním rokem jsme završili devět let naší výcvikové organizace. Prognózy zasvěcených, že když
naše zkoušky nebudou uznávány do chovu, nevydržíme ani rok, se díky nadšení našich členů pro
praktické využití psů nesplnily, a proto v příštím roce budeme oslavovat deset let trvání naší
organizace. Kdo byl v letošním roce přítomen na Mistrovství republiky stopařů na Sázavě, mi dá
jistě za pravdu, že výkony, které předváděli naši psovodi se svými psy, a fantastická atmosféra
kolem celého mistrovství, nám dávají naději do budoucích let. Jednadvacet závodníků a zaplněný
kemp diváky, kteří se při slavnostním vyhlášení výsledků sotva vešli na sál, jasně hovoří o tom,
že do organizací a regionů přivádí nové členy náplň práce na cvičištích. Náš webový server
zobrazí ročně přes padesát tisíc stránek a tisícovka zodpovězených dotazů, týkajících se metodiky
nácviku tarťáckých zkoušek, nás nesmírně těší a povzbuzuje do další práce.
Jsem přesvědčen, že Výcviková komise ČKS dojde k přesvědčení, že naše činnost je neméně náročná
jako činnost sportovní a že spolupráce obou organizací by mohla být jedině ku prospěchu věci.
Tím spíše, že většina našich členů je samozřejmě i v ČKS, právě kvůli chovnosti svých zvířat.
Přesun některých závodníků z bývalého "pětistováku" na naše závody zřetelně vypovídá o tom, že
i v řadách ČKS je mnoho psovodů, kteří mají daleko vyšší požadavky na výkonnost svých psů,
a hledají proto pro své psy uplatnění na závodech a soutěžích. U nás jsou vždy vítáni.
Přeji všem členům TARTu a jejich rodinným příslušníkům klidné prožití svátků vánočních a mnoho
výcvikových úspěchů do Nového roku a jménem celého Výkonného výboru jim za jejich práci děkuji.
A uzavírám naším přátelským pozdravem: "Dobrou partu najdeš v TARTu!".