Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu XXII. (Pes přítel člověka, 4/2003, str. 13)

Cvičíme podle TARTu XXII.

Cílem výcvikové komise SKS TART ČR je neustálé zvyšování nároků na přípravu psovodů a vycvičenost našich psů. Ten, kdo pozorně sleduje činnost našeho Svazu a výsledky dosahované na našich soutěžích a závodech, už ví, o čem chci psát. V počátečních letech, kdy naše organizace vznikala a stav členské základny se jen pomalu zvyšoval, obsahoval náš zkušební řád pouze tři všestranné zkoušky. Vrcholové závody, včetně mistrovství republiky, se pořádaly podle zkoušky T 2. Bylo to pochopitelné a samozřejmé. Počet složených zkoušek během prvních dvou let byl skromný a vycvičenost psů nebyla tak vysoká.

Začaly se ozývat hlasy ze strany závodníků, kteří dosahovali dobrých výsledků, že to není mistrovství, ale "pouťový závod". Byla to doba, kdy na naše závody jezdili i členové jiných organizací a pohodově stačili plnit požadavky a nároky propozic těchto soutěží. Přesto, že špička kvalitních závodníků byla úzká, byl to dobrý signál, že nastává doba, kdy je třeba přidat. Výcviková komise tehdy dopracovala zkušební řád o zkoušku ZMT a zkoušky speciální SPT 1 - 3 a OPT 1 - 3. Obrovský zájem o pořádání speciálních zkoušek byl odpovědí, kterou výcviková komise čekala.

Velkou část naší členské základny tvoří psovodi, kteří potřebují svého psa pro výkon zaměstnání. Náplň speciálních zkoušek, a myslím tím zkoušek obranářských, jim dávala možnost vyzkoušet si svého psa v praktických podmínkách. I Velká cena TARTu, která je pořádána vlastně podle zkoušky OPT 3 a kde jsou zařazeny i noční práce, je pro tyto psovody vítanou prověrkou výkonnosti jejich svěřenců.

Požadavek na všestranné mistrovství republiky nás ovšem postavil před otázku, podle čeho se tento závod bude pořádat. Výcviková komise proto zvolila nejvyšší všestrannou zkoušku T 3. Ukázalo se však, že cviky poslušnosti vyžadované touto zkouškou jsou příliš náročné, zvláště pak pro služební psovody. Na druhé straně mince byly ovšem nižší požadavky jak na stopy, tak na obranu. Výsledky a nižší zájem ze strany závodníků nám potvrdily, že to není ta nejlepší cesta a že, pokud nechceme dopadnout jako pořadatelé "pětistováku", musíme rozdělit naši vrcholnou soutěž na část stopařskou a část obranářskou.

Vzhledem k tomu, že ve stopařské části je jiná poslušnost než v části obranářské, opět se ozývají hlasy ze strany závodníků, že je potřeba tuto část sjednotit anebo zvýšit nároky na celkovou poslušnost. Avšak není třeba se ukvapovat, neboť v současné době jsou podmínkou účasti na mistrovství pouze složené zkoušky T 1 nebo první stupeň té které speciální zkoušky. Až bude podmínkou účasti na MR složení "trojkové" zkoušky, tyto připomínky opadnou. Vždyť mistrovství světa stopařů se pořádá bez poslušnosti a propozice vyhovují.

Ani příliš vysoké požadavky v poslušnosti pro psy obranáře by jistě nebyly přínosem, protože psi s tímto zaměřením sice musejí mít zcela samozřejmě dobrou ovladatelnost, ale přílišná "uposlouchanost" je spíše na škodu. Je dobře, že výcviková komise je v úzkém kontaktu se členskou základnou a slyší na její připomínky, ale dlouholeté praktické zkušenosti těchto odborníků musejí být podkladem pro pečlivé zvážení někdy ukvapených závěrů.

Rozdělení mistrovství na jarní část obranářskou a podzimní část stopařskou se ukazuje jako smysluplné. Psovodi mohou využít celou dobu zimních měsíců ke kvalitnímu nácviku obrany a mohou samozřejmě po celou zimu skládat i obranářské zkoušky, a na jaře pak mohou svoji práci završit kvalitními výsledky na MR obranářů. Od jara do podzimu je dostatek času na kvalitní trénink pachových prací a v době, kdy jsou psi na nejvyšším stupni výcviku, uspořádá se mistrovství ve stopách.

V posledních několika letech sledujeme úpadek zájmu jak ze strany vrcholných funkcionářů ČKS, tak i ze strany závodníků o pořádání MR v "pětistováku". I na stránkách našeho časopisu bylo tomuto problému věnováno dostatek místa. Hledá se příčina a dokonce se ozývají hlasy na zrušení tohoto vrcholného závodu. Příčina je však zřejmá. ME i MS se pořádají podle mezinárodního zkušebního řádu IPO případně podle zkoušky SchH, a tak závodníci startující podle NZŘ ztrácejí motivaci skládat vrcholové zkoušky podle tohoto zkušebního řádu. Završení vykonaných zkoušek účastí na "pouhém" domácím mistrovství se jim zřejmě zdá nedostačující. Dnes už není možné startovat s jedním psem jak na závodech podle NZŘ, tak i na závodech podle IPO. Požadavky na posuzování jsou velmi rozdílné a pokud chceme mít psa se špičkovými výkony v IPO, nelze jej závod od závodu přecvičovat. Vidina startu na mistrovstcí světa či Evropy je silná, a tak orientace závodníků je pochopitelná.

Nechci polemizovat o tom, že cvičit IPO je snazší, je to stejně obtížné, jako cvičit cokoliv jiného. Jen nároky na čas jsou různé, a to je zřejmě rozhodující. Jinak se trénují hodinové a jinak čtyřhodinové stopy. Jinak lze trénovat obranu na stadiónu a jinak v terénu. V dnešní době, kdy se každý musí starat o obživu, není možné příliš mnoho času věnovat tak náročnému koníčku.

Nemůžeme zazlívat výcvikovce ČKS, že nemá zájem podporovat služební kynologii, protože jsou organizací sportovní a i finanční dotace jdou z patřičného ministerstva. Je však zarážející, že příslušníci ozbrojených sborů jezdí na sportovní závody pořádané podle mezinárodního řádu IPO, a to dokonce se služebními psy. Vůbec si nedovedu představit, že bych jako příslušník takového sboru přišel za svým ředitelem a požádal jej o zapůjčení služebního vozidla s odůvodněním, že si chci zajet závod do vrchu či na okruhu, a on mi to povolil. U služebních psů to jde a nikoho to nezarazí. Přesto, že pes cvičený pro sportovní účely je ke službě naprosto nevyhovující.

Jsem toho názoru, že by výcviková komise ČKS a výcviková komise TART měly navázat spolupráci a zájemce o "pětistovák" vyslat na mistrovství TART, kde by tito závodníci zcela jistě uspěli a hlavně by jejich práce byla patřičně ohodnocena a nezůstávala tak trochu na periferii zájmu. Nezaslouží si to ani závodníci, ani jejich psi. My všichni, kteří pamatujeme jakým svátkem bylo probojovat se na MR a jakých výkonů (na které se jezdili dívat s obdivem pejskaři doslova z celého světa) se zde dosahovalo, si velmi dobře uvědomujeme, že ztráta tohoto mistrovství by měla velmi neblahý dopad nejen na kvalitu výcviku, ale hlavně na chovný materiál. Doby, kdy se z výsledků domácího mistrovství sestavovalo družstvo reprezentantů na ME, byť bylo pořádáno podle mezinárodního zkušebního řádu IPO, jsou však dávno a nenávratně pryč.

V čísle 11/2002 našeho časopisu jsme si mohli přečíst zajímavý článek Jana Stibůrka o vývoji nejrozšířenějšího služebního plemene na celém světě, o německém ovčákovi. Je v něm několik věcí, se kterými však nemohu souhlasit a jednou z těch věcí je i zmínka o tom, že kvalita tohoto plemene se velmi zlepšila. Zda se zlepšila v exteriéru, o tom lze dlouze polemizovat. V čem se však rozhodně zhoršila, to víme velmi dobře. Povahové vlastnosti tohoto plemene jsou natolik vzdáleny požadavkům standardu, že dnes můžeme směle říci, že NO jsou plemena dvě. NO pracovní a NO výstavní. Kdyby se pánové Stephanitz, Arnold, Ehnert, Weber, Goymann a další u nás jako pan Dr. Eis, Ruda, Brzák, Pinkas či Pokorný vzbudili a spatřili současného německého ovčáka, věřím, že jejich jediné přání by bylo rychle zemřít.

Promiňte mi tato slova, ale všechno souvisí se vším. Neustálé snižování požadavků na výcvik a upřednostňování exteriéru u pracovního plemene, udělalo za léta této soustředěné snahy své. Jen pro příklad bych rád uvedl erdelteriéry a kolie, plemena ve své době na špičce služební a pracovní použitelnosti, která kvůli svému líbivému exteriéru dopadla tak, jak dopadla. Proto jsem napsal i dnešní pokračování výcviku podle TARTu v tomto duchu, abychom si uvědomili, že nevymýšlíme zdaleka nic nového, že se jen snažíme velmi pozvolna vrátit povahové vlastnosti a pracovní schopnosti služebních psů na úroveň na které kdysi byly. Vím, že to není snadná cesta a že nás čeká ještě mnoho práce, ale věřím, že ku příkladu uznání našich zkoušek jako jedné z podmínek pro chov by bylo dalším významným krokem ke zkvalitnění celé chovné základny.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.