Výcvik psa archiv článků s kynologickou tématikou

Cvičíme podle TARTu XXI. (Pes přítel člověka, 3/2003, str. 13)

Cvičíme podle TARTu XXI.

Za okny mé pracovny se sype sníh jak z roztržené peřiny, je půlka ledna a já píši pokračování našeho společného výcviku, o kterém vím, že vyjde v březnovém čísle našeho časopisu. Březen, to je měsíc, kdy začínají do našich schránek přicházet propozice závodů a nezadržitelně se ozývá nová výcviková sezóna. Na polích se začíná objevovat terén, který byl do této doby skryt pod bílou přikrývkou, a to je signál pro intenzivní nácvik pachových prací. Příroda se probouzí ze zimního spánku a pejskaři s ní. Jarní vrhy štěňat už netrpělivě čekají na nové majitele, stejně jako netrpěliví začínající i zkušení psovodi čekají na nového svěřence, od kterého očekávají, že bude mnohem lepší než byl ten předcházející.

Začal jsem dnešní pokračování jak ze školní literatury. Cílem tohoto úvodu je jediné, odpovědět tzv. jednou ranou na velký počet dotazů, které chodí na naše webové stránky a jejichž společným jmenovatelem je jediné - jak při výcviku postupovat a co by měl náš psík umět v určitém věku svého života.

Snažím se v našich článcích o výcviku postupovat metodicky tak, aby jednotlivé nové cviky měly plynulou návaznost na stáří psíka a na jeho fyzické i psychické možnosti. Dnes se pokusím shrnout vše do jakési časové posloupnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že obdobný časový rozvrh napsal ve své knize "Výcvik služebního psa" vydané v roce 1963 už A. Komolý a velmi mi tehdy při výcviku pomohl, stejně jako celý obsah této knihy.

Začneme od dvou měsíců, tedy od chvíle, kdy si přivezeme psíka od chovatele.

Část první - od 2 do 4 měsíců
1.	Převzetí od chovatele, ideálně týden dovolené
2.	Přivykání na nové prostředí
3.	Neustálý kontakt se štěnětem, stálá hra a získávání důvěry
4.	Přivykání štěněte na jméno (při krmení, při příchodu ke kotci, při podávání pamlsku)
5.	Zvykání na pravidelné krmení (při nezájmu odebrat, nenechávat krmení u psa)
6.	Krátké vycházky a ve hře rozvíjení zájmu o aport
7.	Nenásilné pokusy o zvyk na obojek a vodítko
8.	První testy zájmu o hadr a tahání se o něj (psík vždy vyhraje)
9.	Po vyslovení jména přivolání bez jakékoli přesnosti, za rychlou reakci velká pochvala
10.	Nácvik povelu "hledej", pohazování aportu do vyšší trávy
11.	Začátky krátkých rovných stop
12.	Umožnit hru s jinými zdravými štěňaty, kontakt s jinými lidmi bez mazlení
13.	Podporovat psíka v hlasovém projevu, příprava na štěkání na povel

Část druhá - od 4 do 7 měsíců
1.	Několikrát denně vycházky, psík pokud možno na volno
2.	Vycházky na vodítku do mírné frekvence
3.	Noční vycházky - počátek za šera
4.	Seznámení s prostředím cvičiště, prvně ne ve výcvikový den
5.	Procvičování aportu, vše ve hře a bez přesnosti, střídat předměty
6.	Nácvik ovladatelnosti na vodítku, oblouky za pochodu
7.	Nácvik sedni, lehni, vstaň na vodítku u nohy psovoda
8.	Přivolání v různém prostředí (nevynucovat, nevyžadovat přesnost)
9.	Štěkání na povel u nohy psovoda
10.	Na závěr poslušnosti pokusy o odložení na 2 až 3 metry
11.	Nácvik zlobivosti na civilní osobu, příprava na vyštěkání
12.	Nácvik zákusů do hadru, svinutého pytle, peška
13.	Vlastní stopy až 20 minut staré, 100 až 200 metrů dlouhé, oblíbený předmět na konci
14.	Nácvik vyhledání rozhozených předmětů (revír-aport)
15.	Nácvik označení předmětu psovoda mezi 1 - 2 cizími předměty
16.	Občasné přivykání na náhubek

Část třetí - od 7 do 10 měsíců
1.	Přivolání s předsednutím, pozvolné upřesňování
2.	Aport s předsednutím, odevzdáním (1x až 2x, ostatní volně ve hře)
3.	Nácvik sedni, lehni, vstaň krok před psovodem na vodítku
4.	Nácvik odložení za pochodu vleže
5.	Nácvik vysílání psa na aport a krátké vzdálenosti
6.	Nácvik překonání nízké kladiny
7.	Stálé procvičování štěkání na povel
8.	Vlastní stopy do stáří 1 hodiny v různém terénu, označování předmětů s povelem
9.	Přinášení ztraceného předmětu psovoda na kratší vzdálenosti
10.	Nácvik vyštěkání osoby v terénu i v objektech na přímo
11.	Nácvik kruhové obrany, zákus do měkkého rukávu
12.	Hladké zadržení na 5 až 10 metrů na šňůře, nevynucovat pouštění
13.	Rozvíjení odvahy a zlobivosti bez kousání

Část čtvrtá - od 10 do 14 měsíců
1.	Procvičování cviků poslušnosti do T 1
2.	Pachové práce ZMT, T 1 a SPT 1, včetně vyzkoušení cizí stopy
3.	Nácvik průzkumu přírodního terénu
4.	Nácvik průzkumu objektů
5.	Obrana do úrovně T 1
6.	Nácvik samostatné činnosti (pokusy o odvázání psa cizí osobou)
7.	Nácvik zajištění pachatele (prohlídka, výslech, doprovod)

V těchto čtyřech předvýchovných fázích jsem nastínil zhruba přípravu všestranného psa pro služební výcvik. Je nutné zdůraznit, že celé toto výcvikové období musí být vedeno formou hry, bez jakéhokoli nátlaku na psa. Některé cviky půjdou snadno a některé je třeba mnohokrát trpělivě opakovat. Je třeba se vyvarovat trestů, které jsou většinou stejně známkou toho, že psovod není dostatečně teoreticky vybaven a že mu chybí tolik potřebná trpělivost. Neuváženými tresty si nejen zničíme kontakt se psem, ale co je podstatné, ve chvílích, kdy se na psa potřebujeme spolehnout, pak většinou zklame. Velmi záleží na povaze a temperamentu zvířete, se kterým pracujeme. Ku příkladu pes, který má silnou vazbu na psovoda, se bude velmi pozvolna učit cvikům, jako je dlouhodobé odložení a vysílání vpřed. Snadno mu půjde přivolání, aporty a třeba průzkumy terénu.

Psovod musí svého psa po dobu výcviku velmi pozorně sledovat a odhadnout, zda má pes předpoklady pro všestrannou práci anebo vyniká v některé práci speciální. Je důležité se rozhodnout, chceme-li průměrného všestraňáka, nebo špičkového specialistu ve stopách či obraně. Podle toho pak orientujeme zaměření dalšího výcviku.

Nelze se domnívat, že psi, kteří jsou připravováni jako stopaři, nemají dobrou povahu, protože jsou méně aktivní při obraně. Kvalitní stopař musí mít vyrovnanou povahu s mírně převažujícím vznětem, stejně jako pes, který je připravován k záchranářské práci. Nemůžeme si myslet, že pes, který nedělá kvalitní kontrolní zadržení, nemá povahu. To je samozřejmě jen špatný výklad některých tzv. znalců psů, kteří posuzují povahu psů pouze podle kousání. Živý temperament a neustálou ochotu pracovat musí mít každý služební pes, ať je to obranář, stopař, pes pastevecký, saňový anebo záchranář.

S určitými pracovními vlohami se každý pes rodí. Je na nás, abychom tyto vlohy kvalitně a systematicky rozvíjeli metodicky správně vedeným výcvikem, kvalitním prostředím, ve kterém bude náš pes vyrůstat, kvalitní stravou a neustálou péčí o něj.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.