Valná hromada SKS TART ČR - projev prezidenta (22. února 2003)
Valná hromada SKS TART ČR - projev prezidenta
Vážení příznivci TARTu, vážení a milí hosté,
již podeváté nadešla chvíle, kdy se scházíme na valné hromadě, abychom si společně pohovořili o
naší práci, kterou jsme za uplynulý rok vykonali, a o práci, která nás v roce nastávajícím čeká.
Ano, již devět let všichni členové našeho speciálního kynologického svazu se s neutuchajícím
nadšením snaží dokázat svou obětavou prací, bez ohledu na čas, finanční zatížení a mnohdy i
nesmyslné překážky a opatření kladené nám do cesty, že výcvik služebních psů je potřeba vrátit
do úrovně, na kterou jsme byli celá léta zvyklí. Zachovat tradice našich předešlých zkušebních
řádů, chovat a cvičit psy, kteří svými povahovými vlastnostmi odpovídají požadovanému standardu,
to je pro nás cíl, který nás všechny vede kupředu.
Ze své pozice mohu zodpovědně říci, že je velmi snadné vést tým lidí, který pracuje tak nezištně,
obětavě a s takovým nadšením pro věc. Kdybych zde chtěl jmenovat všechny, kteří svou každodenní
prací propagují dobré jméno našeho svazu, trvalo by toto společné sezení dva dny. A zdaleka by
se nejednalo pouze o členy Výboru, Výcvikové komise anebo rozhodcovského sboru. Řadoví členové,
a mnohdy i v uvozovkách "pouzí příznivci", naší organizace, nám velmi pomáhají, ať už formou
sponzorských darů anebo svou přítomností na našich vrcholných akcích. Všem těmto lidem patří naše
společné a mé osobní poděkování.
Ukažte mi u nás jinou výcvikovou organizaci, která se může pochlubit tím, že v jednom kalendářním
roce nastoupí na zkoušky z výkonu v průměru každý člen. Otevřete si náš odborný kynologický
časopis Pes přítel člověka a články podepsané jmény Růžička, Eichler, Souček, Součková,
Kořínková, Komárek a další vám okamžitě připomenou, ze které organizace se tito lidé rekrutují.
Jen pro srovnání bych rád uvedl, že Český kynologický svaz má zhruba stočlenný sbor rozhodčích
pro výkon, čili výcvikových odborníků, a nenajdete od nich, jak je rok dlouhý, nikde ani čárku
o metodice nebo problematice výcviku.
Náš webový server, který v květnu tohoto roku bude mít za sebou již druhý rok provozu a který,
promiňte mi to, spravuje a neustále aktualizuje můj syn Honza, zobrazil svým čtenářům již
neuvěřitelných 60 tisíc stránek. I velmi odborné články, cílené spíše na pokročilejší výcvikáře,
si na něm vyhledá vždy několik set zájemců. V rubrice "Poradna" odpovídám průměrně na 20
výcvikových dotazů či žádostí o konzultaci týdně.
Mimochodem, databáze členské základny, která, jak jistě víte, je na těchto stránkách přímo
přístupná každému členovi naší organizace a která má bezpečnostní zajištění na úrovni, se kterou
se může pochlubit snad jen elita našeho bankovního sektoru, má programovou hodnotu převyšující
200 tisíc korun. Tím nechci naznačit, jak by byla drahá, kdybychom si ji nechali komerčně
zpracovat, ale jak nehorázně drazí jsou naši současní programátoři. Tuto databázi již nyní řada
z nás rutinně používá pro svou práci ve Svazu a její užitečnost ještě dále poroste s tím, jak se
bude dařit zapracovávat požadavky na změny a vylepšení, které přinesly první měsíce provozu.
Z těchto příkladů vyplývá, že propagaci naší organizace rozhodně nezanedbáváme a výbor našeho
svazu jí věnuje maximální pozornost. Všichni jsme za těch několik let, co TART existuje, udělali
obrovský kus práce a dnes u nás a i ve světě každý pejskař, který se jen trochu věnuje výcviku,
ví, co TART je a jakou výcvikovou prací se zabývá. Říkám-li ve světě, myslím to naprosto vážně,
protože výcvikové dotazy na naše stránky chodí nejen od nás, ale i ze Slovenska, Švýcarska,
Anglie a dokonce až z Austrálie.
Vážení přátelé, vážení a milí příznivci TARTu, v uplynulém roce uspořádal náš svaz opět několik
významných výcvikových akcí o jejichž sportovních výsledcích jistě pohovoří šéf Výcvikové komise
pan Mgr. Komárek. Na mně je, abych se zmínil o jejich společenské úrovni. Ať už to bylo jarní
Mistrovství obranářů, které organizačně zajišťovala veterinární základna Grabštejn spolu s místní
organizací, anebo podzimní Mistrovství stopařů, které proběhlo zde v tomto nádherném rekreačním
areálu ATOM a o jehož naprosto bezchybný průběh se nejvíce zasloužili manželé Vlčkovi, kteří
kolem sebe soustředili vynikající a sehraný tým, vždy se těchto akcí zúčastnili jako čestní a
nám velmi milí a blízcí hosté, kteří svou přítomností a svým zájmem dodávali našim akcím lesk,
vážnost a důležitost, kterou si jistě zaslouží. Jen namátkou uvedu několik jmen při jejichž
vyslovení jistě každý pejskař uznale pokývá hlavou. Karel Nový, Dr. Jan Hrzal, Dr. Vladimír
Klímek, Ing. Růžička, Ing. Jiří Rulc, mjr. Pavel Onodi, Ing. Luděk Hanžl a další jako Ing.
Vladimír Velčovský, Mgr. Zuzana Trankovská, Jiří Dvořák, Ing. Martin Veverka, Dr. Otta Spiwok a
mohl bych tak jmenovat ještě dlouho a vždy bych zcela určitě na někoho zapomněl.
Koho bych však opomenout nechtěl, a ani nemohl, je náš velký příznivec, kamarád a čestný člen
naší organizace, dvaadvacetinásobný účastník MR, Jarda Hnízdil, který k naší velké lítosti
v loňském roce opustil naše řady a přestoupil do organizace ve "Psím nebi". Ostatní jmenovaní
jsou i dnes většinou mezi námi a já jménem nás všech těmto kynologickým odborníkům a mnohdy i
kynologickým legendám za jejich odbornou přízeň velmi děkuji.
Co je však pro nás nejdůležitější, je fakt, že mnozí z těchto lidí jsou v současné době členové
výboru našeho kynologického svazu a nám se tak daří, jako jediné kynologické organizaci v České
republice, soustředit takzvaně pod jednou střechou zástupce všech ozbrojených složek, které se
zabývají výcvikem služebních psů, a zároveň zájemce z řad amatérských kynologů. Stáváme se od
založení československé i české kynologie první organizací, které se to podařilo, a již po
několik let tato spolupráce velmi úspěšně funguje. Jsem přesvědčen, že tato skutečnost vejde do
kynologické historie, protože po zániku Svazarmu jsme jedinými opravdovými nástupci této bývalé
organizace, která se věnovala výcviku služebních psů a přípravě psovodů, s nimiž se počítalo jako
se zálohou bývalé Československé lidové armády.
A nyní mi dovolte, vážení přátelé, věnovat několik slov práci, která nás v nastávajícím roce
čeká.
Cílem Výcvikové komise SKS TART ČR je neustálé zvyšování nároků na přípravu psovodů a vycvičenost
našich psů. Ten, kdo pozorně sleduje činnost našeho svazu a výsledky dosahované na našich
soutěžích a závodech, ví, o čem chci hovořit. V počátečních letech, kdy naše organizace vznikala
a stav členské základny se jen pomalu zvyšoval, obsahoval náš zkušební řád pouze tři všestranné
zkoušky. Vrcholové závody, včetně mistrovství republiky, se pořádaly podle zkoušky T 2. Bylo to
pochopitelné a samozřejmé. Počet složených zkoušek během prvních dvou let byl skromný a
vycvičenost psů nebyla tak vysoká. Začaly se ozývat hlasy ze strany závodníků, kteří dosahovali
dobrých výsledků, že to není mistrovství, ale "pouťový závod". Byla to doba, kdy na naše závody
jezdili i členové jiných organizací a pohodově stačili plnit požadavky a nároky propozic těchto
našich soutěží. Přesto, že špička kvalitních závodníků byla úzká, byl to dobrý signál, že
nastala doba, kdy bylo třeba přidat. Výcviková komise tehdy dopracovala zkušební řád o zkoušku
ZMT a zkoušky speciální SPT 1 - 3 a OPT 1 - 3. Obrovský zájem o pořádání speciálních zkoušek byl
odpovědí, kterou Výcviková komise čekala.
Velkou část naší členské základny tvoří psovodi, kteří potřebují svého psa pro výkon zaměstnání.
Náplň speciálních zkoušek, a myslím tím zkoušek obranářských, jim dávala možnost vyzkoušet si
svého psa v praktických podmínkách. I Velká cena TARTu, která je pořádána vlastně podle zkoušky
OPT 3 a kde jsou zařazeny i noční práce, je pro tyto psovody vítanou prověrkou výkonnosti jejich
svěřenců. Požadavek na všestranné mistrovství republiky nás však postavil před otázku, podle čeho
se tento závod měl pořádat. Výcviková komise tenkrát zvolila nejvyšší všestrannou zkoušku T 3.
Ukázalo se však, že cviky poslušnosti, vyžadované touto zkouškou, jsou příliš náročné, zvláště
pak pro služební psovody. Na druhé straně mince byly ovšem nižší požadavky jak na stopy, tak na
obranu. Výsledky a nižší zájem ze strany závodníků nám potvrdily, že to není ta nejlepší cesta
a že pokud nechceme dopadnout jako pořadatelé "pětistováku", musíme rozdělit vrcholnou soutěž na
část stopařskou a část obranářskou.
Vzhledem k tomu, že ve stopařské části je jiná poslušnost než v části obranářské, opět se ozývají
hlasy ze strany závodníků, že je potřeba tuto část sjednotit anebo zvýšit nároky na celkovou
poslušnost. Avšak nebylo by dobré se ukvapovat, neboť v současné době jsou podmínkou účasti na
mistrovství pouze složené zkoušky T 1, nebo první stupeň té které speciální zkoušky. Až bude
podmínkou účasti na MR složení "trojkové" zkoušky, tyto připomínky opadnou. Vždyť mistrovství
světa stopařů se pořádá bez poslušnosti a propozice vyhovují. Ani příliš vysoké požadavky
v poslušnosti pro psy obranáře by jistě nebyly přínosem, protože psi s tímto zaměřením musejí mít
zcela samozřejmě dobrou ovladatelnost, ale přílišná "uposlouchanost" je spíše na škodu.
Je dobře, že výcviková komise je v úzkém kontaktu s členskou základnou a slyší na její
připomínky, ale dlouholeté praktické zkušenosti těchto odborníků musejí být podkladem pro pečlivé
zvážení někdy poněkud ukvapených návrhů.
Rozdělení mistrovství na jarní část obranářskou a podzimní část stopařskou se ukazuje jako
smysluplné. Psovodi mohou využít celou dobu zimních měsíců ke kvalitnímu nácviku obrany a mají
samozřejmě možnost po celou zimu skládat i obranářské zkoušky a na jaře pak mohou svoji práci
završit kvalitními výsledky na MR obranářů. Od jara do podzimu je dostatek času na kvalitní
trénink pachových prací a v době, kdy jsou psi na nejvyšším stupni výcviku, uspořádá se
mistrovství ve stopách.
V posledních několika letech sledujeme úpadek zájmu jak ze strany vrcholných funkcionářů ČKS,
tak i ze strany závodníků o pořádání MR v "pětistováku". I na stránkách našeho časopisu Pes
přítel člověka byl tomuto problému věnován dostatek místa. Hledá se příčina a dokonce se ozývají
hlasy pro zrušení tohoto vrcholného závodu. K čemuž, jak jistě všichni víte, už došlo. Příčina je
zřejmá. ME i MS se pořádají podle mezinárodního zkušebního řádu IPO, případně podle zkoušky SchH,
a tak závodníci startující podle NZŘ ztrácejí motivaci skládat vrcholové zkoušky podle tohoto
zkušebního řádu. Završení vykonaných zkoušek účastí na "pouhém" domácím mistrovství se jim zřejmě
zdá nedostačující.
Dnes už není možné startovat s jedním psem jak na závodech podle NZŘ, tak i na závodech podle
IPO. Požadavky na posuzování jsou velmi rozdílné a pokud chceme mít psa se špičkovými výkony
v IPO, nelze jej závod od závodu přecvičovat. Vidina startu na MS či Evropy je silná a tak
orientace závodníků je pochopitelná.
Nechci polemizovat o tom, že cvičit IPO je snazší. Je to stejně obtížné, jako cvičit cokoliv
jiného. Jen nároky na čas i výkony psů jsou různé, a to je zřejmě rozhodující. Jinak se trénují
hodinové a jinak čtyřhodinové stopy. Jinak lze trénovat obranu na stadiónu a jinak v terénu.
V dnešní době, kdy se každý musí starat o obživu, není možné příliš mnoho času věnovat tak
náročnému koníčku.
Nemůžeme zazlívat Výcvikovce ČKS, že nemá zájem podporovat služební kynologii, protože jsou
organizací sportovní a i finanční dotace jdou z patřičného ministerstva. Je však zarážející, že
příslušníci ozbrojených sborů jezdí na sportovní závody pořádané podle mezinárodního řádu IPO,
a to dokonce se služebními psy. Vůbec si nedovedu představit, že bych jako příslušník takového
sboru přišel za svým nadřízeným a požádal jej o zapůjčení služebního vozidla s odůvodněním, že
si chci zajet závod do vrchu či na okruhu, a on mi to povolil. U služebních psů to jde a nikoho
to nezarazí. Přesto, že pes cvičený pro sportovní účely je ke službě naprosto nevyhovující.
Jsem toho názoru, že by výcviková komise ČKS a výcviková komise TART měly navázat spolupráci a
zájemce o "pětistovák" vyslat na mistrovství TART, kde by tito závodníci zcela jistě uspěli a
hlavně by jejich práce byla patřičně ohodnocena a nezůstávala tak trochu na periferii zájmu.
Nezaslouží si to ani závodníci, ani jejich psi. My všichni, kteří pamatujeme, jakým svátkem bylo
probojovat se na MR a jakých výkonů (na které se jezdili dívat s obdivem pejskaři doslova
z celého světa) se zde dosahovalo, si velmi dobře uvědomujeme, že ztráta tohoto mistrovství bude
mít velmi neblahý dopad nejen na kvalitu výcviku, ale hlavně na chovný materiál. Bohužel doby,
kdy se z výsledků domácího mistrovství sestavovalo družstvo reprezentantů na ME, byť bylo
pořádáno podle mezinárodního zkušebního řádu IPO, jsou dávno a nenávratně pryč.
V 11. čísle našeho časopisu z roku 2002 jsme si mohli přečíst zajímavý článek Jana Stibůrka o
vývoji nejrozšířenějšího služebního plemene na celém světě, o německém ovčákovi. Je v něm několik
věcí, se kterými však nemohu souhlasit, a jednou z těch věcí je i zmínka o tom, že kvalita tohoto
plemene se velmi zlepšila.
Zda se zlepšila v exteriéru, o tom lze dlouze polemizovat. V čem se však rozhodně zhoršila, to
víme velmi dobře. Povahové vlastnosti tohoto plemene jsou natolik vzdáleny požadavkům standardu,
že dnes můžeme směle říci, že NO jsou plemena dvě. NO pracovní a NO výstavní. Kdyby se pánové
Stephanitz, Arnold, Ehnert, Weber, Goymann a další u nás jako pan Dr. Eis, Ruda, Brzák, Pinkas,
Pokorný, vzbudili a spatřili současného německého ovčáka, věřím, že jejich jediné přání by bylo
rychle zemřít. Promiňte mi tato slova, ale všechno souvisí se vším. Neustálé snižování požadavků
na výcvik a upřednostňování exteriéru u pracovního plemene udělalo za léta této soustředěné snahy
své. Jen pro příklad bych rád uvedl erdelteriéry a kolie, plemena ve své době na špičce služební
a pracovní použitelnosti, která kvůli svému líbivému exteriéru dopadla tak, jak dopadla.
Proto zde dnes hovořím o výcviku podle TARTu v tomto duchu, abychom si uvědomili, že nevymýšlíme
zdaleka nic nového, že se jen snažíme velmi pozvolna vrátit povahové vlastnosti a pracovní
schopnosti služebních psů na úroveň, na které kdysi byly. Vím, že to není snadná cesta a že nás
čeká ještě mnoho práce, ale věřím, že ku příkladu uznání našich zkoušek jako jedné z podmínek pro
chov by bylo dalším významným krokem ke zkvalitnění celé chovné základny.
Když už jsem věnoval tolik místa zkvalitnění výkonnosti psů, rád bych se zmínil i o potřebě
zkvalitňovat teoretické vědomosti psovodů. Již druhým rokem probíhají v Praze na Agronomické
fakultě v Suchdole kynologické kurzy, které pořádá paní Dr. Ing. Naděžda Šebková, nadšená a
hlavně vysoce odborně erudovaná pejskařka. Náplní těchto kurzů je vše, co by měl každý, kdo se
o psy vážně zajímá, zcela nepostradatelně vědět. Přednášejí zde lidé, jejichž celoživotním zájmem
jsou psi a jen namátkou uvedu jména, která jsou v našem pejskařském světě dostatečně známa:
Dr. Ing. Dostál, Ing. Hartl, MVDr. Láznička, MVDr. Rajmon, Pokrovský, MVDr. Sedlář, mjr. Mareček
a mnoho dalších lektorů, kterým se tímto omlouvám, že jsem je ve výčtu vynechal. Jednotlivé
přednášky jsou doslova nabity informacemi od původu psa přes zootechniku, etologii, anatomii,
genetiku, veterinární péči, reprodukci, výchovu a výcvik, služební, sportovní a lovecké využití
psů, techniku vystavování, krmení a ošetřování, je zde možno vidět i pitvu psa, zkrátka vše, po
čem zvídavé pejskařské srdce touží. Kurzy jsou buď jednosemestrální anebo roční a absolventi si
odnášejí diplom s ohodnocením svých znalostí.
Mohu zodpovědně říci, že pro rozhodčí výkonu i exteriéru by takovéto kurzy měly být povinné. Pro
řadové kynology jsou zdrojem informací, které by jen horko těžko vyhledávali. Při dnešním
nedostatku kvalitní odborné kynologické literatury je to nepostradatelný doplněk k dostatečnému
kynologickému vzdělání. Absolvoval jsem mnoho přednášek a doškolení, jednak jako ústřední
rozhodčí pro výkon i jako poradce chovu, ale to byl jen slabý vývar ve srovnání s náplní těchto
kurzů.
Tak jako je naším cílem vysoká úroveň výcviku, tak je samozřejmě naším cílem vysoká odborná
vyspělost našich amatérských i profesionálních psovodů. Jak už jsem výše uvedl, bez kvalitních
teoretických základů není kvalitního odborného vedení výcviku.
Vážení přítomní, Výkonný výbor našeho svazu čeká v tomto roce mnoho práce, ať už na poli
výcvikovém anebo na poli společenském. O výcvikových plánech se jistě zmíní pan Mgr. Komárek a
nechci mu tak brát vítr z plachet. Co se týká té druhé části, je nutné doplnit výkonný výbor o
další členy z řad AČR, PČR a i ostatních ozbrojených složek, aby spolupráce byla dokonalá a
hlavně pružná. Rádi bychom navázali bližší spolupráci s Výcvikovou komisí ČKS, bude-li o to ovšem
stát, nadále chceme prohlubovat kontakty s kolegy ze Slovenska, kde, jak všichni víme, funguje
organizace TART Slovenské republiky pod odborným vedením pana Dr. Tatarka.
Pořádání doškolení rozhodčích pro výkon, doškolení figurantů a instruktorů a pořádání společných
výcvikových dnů takových, jaké už několik let fungují v Jižních Čechách a též na severu Čech
v litvínovském regionu, bude pro nás opět samozřejmostí. Nadále je třeba propagovat naši
společnou práci, ať už pořádáním závodů a zkoušek z výkonu anebo přispíváním do odborných
kynologických časopisů výcvikovými články, nebo reportážemi z našich akcí, a získávat do našich
řad nové členy, a především pak mládež, a připravovat tímto způsobem fundovanou zálohu jak do
řad PČR a do nastávající profesionální armády, tak samozřejmě i do ostatních ozbrojených složek.
Všichni víme, že chceme být především speciálním kynologickým svazem, to znamená soustředit
opravdové kynologické odborníky. Nechceme žádnou tisícihlavou organizaci, nýbrž společenství
lidí, kteří se opravdu a poctivě o výcvik psů a jeho problematiku zajímají a bez ohledu na
finance a svůj volný čas jsou jí ochotni věnovat maximum. I proto jsme se dnes sešli, abychom
společně v diskusi vyslechli podněty a připomínky z našich regionů a klubů a mohli jsme tak
udělat maximum pro zlepšení naší práce, poučeni chybami, které, ať chceme nebo nechceme, jistě
děláme, a pokračovat v další práci ke spokojenosti celé členské základny TARTu.
Vážení kolegové, vážení hosté, dnešním dnem končí další volební období. Vy všichni, kteří zde
sedíte a zastupujete všechny naše členy, jste měli možnost po celé tři roky sledovat činnost
Výkonného výboru a jeho jednotlivých členů. Všichni předchozí prezidenti našeho svazu, ať už to
byl pan Dr. Jiří Mrázek, jako první prezident přípravného výboru, pan Jiří Fuchs anebo moje
maličkost, přinesli svou prací vždy něco nového a vy jste svými hlasy rozhodovali, kdo bude
pokračovat dále a zda jeho práce bude pro náš svaz přínosem. Věřím, že i dnes přistoupíte k volbě
nového výboru zodpovědně, a jsem přesvědčen, že ať bude zvolen kdokoli, vždy to budou lidé, kteří
mají naši důvěru a jejichž jména, vystupování a výsledky práce budou opravdu reprezentovat celou
členskou základnu TARTu.
