Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu XV. (Pes přítel člověka, 8/2002, str. 13-14)

Cvičíme podle TARTu XV.

Zadržení s protiútokem neboli kontrolnímu výkonu se v pejskařském slangu říká "kontrolák" a je mu věnována enormní až magická pozornost a přisuzována velká důležitost. Je to pochopitelné z mnoha důvodů.

Především je to cvik, který se provádí převážně na závěr soutěže a za jehož splnění je možno získat anebo ztratit až sto bodů, což může velmi zamíchat se závěrečným pořadím. Navíc převážná část kynologické veřejnosti se domnívá, že je to jediný a nejspolehlivější test povahových kvalit psa. A konečně už na pohled je to disciplína atraktivní především pro diváky a vždy vyvolává diskuse přihlížejících.

V odborné literatuře se však o tomto cviku překvapivě dozvíme jen velmi málo. Původně byl nazýván Henzeho zkouškou odvahy a jeho princip spočívá v tom, že se posuzuje reakce psa pronásledujícího prchajícího figuranta, který v momentě, kdy jej pes už už dostihuje, náhle změní způsob svého chování.

To, co je dnes možno vidět na zkouškách, soutěžích a závodech sportovní kynologie, nemá ovšem s kontrolním výkonem naprosto nic společného. Figurant běží proti psovi buďto po celou dobu anebo z veliké vzdálenosti, čili nelze v žádném případě hovořit o prudké změně chování. Moment překvapení se zde naprosto vytrácí. Ani klauzule požadovaná zkušebním řádem a hovořící o tom, že figurant by se svým chováním měl pokusit odradit psa od zákusu, není dodržována a běda figurantovi, který by se o takovéto chování pokusil.

Figuranti jsou "naprogramováni" v přípravných kursech a je po nich požadováno takové chování, které zaručuje naprosto stejnou a stereotypní práci pro každého psa. Pohyb figuranta je velmi opatrný a zcela evidentně zrežírovaný do detailních podrobností tak, aby pes mohl vykonat standardní a dokonale naučený cvik. Jsou používány ochranné rukávy, které jsou speciálně upravené pro snadný zákus psa a od figurantů se očekává, že dovedou rukáv psovi "podat" a samozřejmě razantním psům umožnit tzv. prohození, aby nedošlo ke střetu.

Při těchto sportovních akcích velmi citelně chybí i patřičná vzdálenost. Kontrolní výkon na 30-80 metrů nesplňuje jednu základní podmínku - nepožaduje po psu, aby se dovedl zorientovat i v nepřehledném terénu a byl v momentě střetu s figurantem od svého psovoda natolik vzdálen, aby mohl prokázat svoji samostatnost a rozhodnost. Také fyzická kondice psa není na takovouto vzdálenost vůbec potřebná.

Navíc pokud by se snad, přes to přese všechno, takovýto výkon divákům líbil, mají striktně zakázáno projevovat své nadšení až do doby, kdy se psovod se psem dostaví k rozhodčímu, aby při komorním výkonu nebyl pes ničím rušen. To, že je ihned po výkonu pes schopen opustit figuranta a ukázněně odejít u nohy psovoda při bočním doprovodu, je posuzováno jako přednost. Při posuzování této disciplíny je kladen velký důraz na plný zákus a na naprostou ovladatelnost. Pes, který se při střetu s figurantem z rukávu utrhne, je zatracován pro slabý zákus a pokud nemá propracováno automatické pouštění s upřeným dohlídáním pachatele, je to velké mínus.

Kdo z vás čtenářů chce mít takto vycvičeného psa, nechť další řádky nečte, protože tento způsob výcviku ani zdaleka neodpovídá cílům Výcvikové komise TARTu. Kontrolní výkon je na našich akcích prováděn a posuzován zcela odlišně a i práce figurantů je samozřejmě jiná.

Než se rozhodneme pro nácvik kontrolního výkonu, musíme si nejprve ujasnit, zda je náš pes vůbec schopen při svých povahových kvalitách tento náročný cvik splnit a budeme-li jej někdy opravdu potřebovat. Nelze říci, že pes, který nezvládne kontrolák, nemá odpovídající povahu služebního psa. Je mnoho využití služebních psů, kteří mají velmi kvalitní a potřebné povahové vlastnosti, jako je temperament, odpovídající charakter, tvrdost, smělost, ostrost a ovladatelnost. Například pastevečtí, vodicí, záchranářští a lovečtí psi, či psi používaní při vyhledávání drog a psychotropních látek, ti nikdy ke své práci kontrolní výkon potřebovat nebudou a přesto lze o nich říci, že disponují kvalitní povahou. Pokud ovšem chceme mít psa připraveného k ochraně osob a majetku, a o takovéto přípravě stanovy našeho Speciálního kynologického svazu TART hovoří, pak bude nácvik kontrolního výkonu potřebný a dokonce nezbytný.

Už při popisu nácviku hladkého zadržení jsme si zdůrazňovali, jak je důležité nechat psa fyzicky a psychicky dozrát. Při nácviku kontrolního zadržení to platí dvojnásob. Začínajícím psovodům by měl nácvik kontroláku schválit zkušený výcvikář organizace, ve které se věnují výcviku svého psa. Samostatné rozhodnutí o tom, že zkusím, zda je můj pes schopen bez patřičné přípravy kontrolák zvládnout, může vést k nenapravitelným škodám.

Přípravu musíme rozfázovat na několik částí. Část první je orientace na figuranta. Pes musí být schopen zaregistrovat pohybující se osobu na vzdálenost 250-300 metrů. Z počátku nácviku by měl figurant na sebe psa upozornit nápadným pohybem a také hlasově. V závěru musí stačit, aby se pachatel v určeném prostoru pouze objevil, a pes musí okamžitě reagovat. Na nás je, abychom psa naučili naprostému soustředění a zamezili zbytečnému skákání a štěkání už při příchodu na výchozí stanoviště. Pes, který v atmosféře obrany vyvádí už předem, se vystavuje nebezpečí, že sice vyběhne určeným směrem, ale po několika metrech zjistí, že vlastně vůbec neví, kam běží, a většinou to skončí návratem k psovodovi.

V této fázi se kouše pouze hladké zadržení. Postupně psovi orientaci ztěžujeme. Figurant se sice psovi na krátkou dobu objeví, ale po vypuštění psa mu po určité době zmizí ze zorného pole tak, že část trasy pes běží, aniž by figuranta viděl. To lze realizovat v zákrutu cesty, terénních vlnách, apod. Při tomto nácviku dojdeme tak daleko, že pes figuranta vůbec nevidí a figurant na sebe upozorní pouze výkřikem anebo v noci hlukem. Pes je vyslán do směru a musí nabýt zkušenosti, že na konci je vždy pachatel, na kterého provede zákus.

Tuto fázi nácviku lze ztěžovat překonáním vodní překážky, za kterou poslouží příkladně potok, říčka anebo lze také uskutečnit zadržení z loďky.

Část druhá je naučit psa maximální rychlosti, bez zbytečného brždění před figurantem. Toho dosáhneme tím, že figurant při hladkém zadržení těsně před tím, než jej pes dostihne, vyvine maximální rychlost. Je to velmi náročná fáze jak pro figuranta, který má problémy s udržením stability, tak pro psa, který se musí naučit na figuranta z dálky naskakovat a tak jej razantně zadržet. Přesto by nám tato část neměla dělat potíže, protože už ji máme zvládnutou z hladkého zadržení.

Část třetí je nácvik otočky a střetu s figurantem. Začneme tím, že při kruhové obraně figurant psa vydráždí a namísto toho, aby probíhal kolem psovoda a čekal na zadržení od psa, zaútočí přímo proti psovodovi. Rukáv má figurant v úrovni hrudníku těsně přiložen k tělu a v žádném případě se nesnaží jej psovi nabízet. Psovod musí dát psovi na vodítku dostatečný prostor k tomu, aby se mohl odrazit a na útočníka razantním náskokem zareagovat.

Po několika takových zákusech, což není samozřejmě v jeden den, přistoupíme k zádrži na 5-10 kroků s tím, že figurant psa vydráždí a naznačuje útěk. Po vypuštění psa se těsně před tím, než jej pes dostihne, obrátí a chytá psa na rukáv otočen čelem ke psu.

Po zvládnutí této fáze přidá figurant zvukové efekty, kterými se pokouší psa zastrašovat. Později přidá i náznaky úderů prutem. Nápřah ruky musí být vysoký, aby to mělo optický efekt. Až v úplném závěru nácviku přidáváme i skutečné údery, a to vždy takové, aby odpovídaly stáří a povahovému vybavení psa. V konečné fázi nácviku by měl vypadat kontrolák tak, že se figurant proti psovi obrací zhruba 8-10 kroků před tím, než jej pes dostihne, a razantním protiútokem s patřičným zvukovým i optickým efektem se snaží psa od zákroku odradit.

Při celém nácviku je naprosto nejdůležitější zkušený a technicky vybavený pomocník-figurant. Ten musí na psovi zcela neomylně rozpoznat, zda jde pes do zákroku srdnatě a s razancí, anebo zda projevuje nejistotu. Podle toho také končí závěrečná fáze celého střetu.

Poslední část nácviku je orientována na prostředí, ve kterém kontroláky probíhají. Psovi nesmí vadit hluk lidí, kteří mohou tleskat a dávat zcela nahlas svůj obdiv nad provedeným zákrokem. Pes se musí naučit v závěru probíhat i davem lidí a teprve na konci uličky likvidovat figuranta. Musí být schopen nabíhat do skupiny lidí a teprve v samotném závěru očekávat útok některého z nich. Při kontroláku na dva figuranty je třeba připravit psa na to, že po likvidaci prvního pachatele přijde další. Ale to je samostatný nácvik, který si opět vyžaduje speciální přípravu. Toto vše jsou situace, se kterými se pes může v praxi dennodenně setkat.

Několik slov k posuzování kontrolního výkonu. Někteří psovodi volají po tom, a dokonce je to vyžadováno i na doškolení rozhodčích pro výkon, aby byly jednotlivé fáze kontrolního výkonu detailně rozbodovány. Je to samozřejmě nesmysl, který nahrává těm, kteří nemají zkušenosti ani dostatečnou praxi ve výcviku. Zkušený psovod musí poznat, zda pes na pachovce čuchá anebo na ni nemá. Naprosto obdobné je to i u kontroláku. Podstatná je orientace a razance, s jakou pes do kousání jde. Lézt po zemi a posuzovat, jak hluboko má pes rukáv v tlamě, může jen ten, koho ještě pes nevzal "na živo". Pokud se pes, a zvláště mladý a plný temperamentu, utrhne a ještě ve vzduchu se obrací, aby se na figuranta vrátil, je to jen velmi malá chyba, která nemůže podstatně ovlivnit hodnocení psa. Podstatná je chuť bojovat. Naproti tomu obrovská chyba je, když po provedeném zákroku pes figuranta, který přestane klást odpor, pustí a odejde od něj. To, že pes po provedeném zákroku neochotně pouští anebo pustí až po fyzickém působení psovoda, opět není na závadu, protože až s postupným stářím zvyšující se poslušnost a po absolvování několika dvou až třísetmetrových kontroláků získaná zkušenost ho přesvědčí, že je lépe pustit a vydýchat se s prázdnou tlamou.

V závěru bych rád poznamenal, že nejsem příznivcem přílišného trénování kontrolního výkonu. Pes by měl dělat kvalitní hladké zadržení v maximální rychlosti a to, že se mu figurant otočí a pokouší se jej odehnat, nesmí být pro dobře připraveného psa podstatné. Časté trénování protiútoků vede k tomu, že pes před figurantem brzdí a hledá si způsob efektivního zákusu. A při všem tom hledání efektivnosti se pak jaksi vytrácí efektnost, tj. pohled na rychlý tvrdý a nekompromisně provedený kontrolní výkon.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.