Cvičíme podle TARTu XV. (Pes přítel člověka, 8/2002, str. 13-14)
Cvičíme podle TARTu XV.
Zadržení s protiútokem neboli kontrolnímu výkonu se v pejskařském slangu říká
"kontrolák" a je mu věnována enormní až magická pozornost a přisuzována velká důležitost. Je to
pochopitelné z mnoha důvodů.
Především je to cvik, který se provádí převážně na závěr soutěže a za jehož splnění je možno
získat anebo ztratit až sto bodů, což může velmi zamíchat se závěrečným pořadím. Navíc převážná
část kynologické veřejnosti se domnívá, že je to jediný a nejspolehlivější test povahových
kvalit psa. A konečně už na pohled je to disciplína atraktivní především pro diváky a vždy
vyvolává diskuse přihlížejících.
V odborné literatuře se však o tomto cviku překvapivě dozvíme jen velmi málo. Původně byl nazýván
Henzeho zkouškou odvahy a jeho princip spočívá v tom, že se posuzuje reakce psa pronásledujícího
prchajícího figuranta, který v momentě, kdy jej pes už už dostihuje, náhle změní způsob svého
chování.
To, co je dnes možno vidět na zkouškách, soutěžích a závodech sportovní kynologie, nemá ovšem
s kontrolním výkonem naprosto nic společného. Figurant běží proti psovi buďto po celou dobu
anebo z veliké vzdálenosti, čili nelze v žádném případě hovořit o prudké změně chování. Moment
překvapení se zde naprosto vytrácí. Ani klauzule požadovaná zkušebním řádem a hovořící o tom, že
figurant by se svým chováním měl pokusit odradit psa od zákusu, není dodržována a běda
figurantovi, který by se o takovéto chování pokusil.
Figuranti jsou "naprogramováni" v přípravných kursech a je po nich požadováno takové chování,
které zaručuje naprosto stejnou a stereotypní práci pro každého psa. Pohyb figuranta je velmi
opatrný a zcela evidentně zrežírovaný do detailních podrobností tak, aby pes mohl vykonat
standardní a dokonale naučený cvik. Jsou používány ochranné rukávy, které jsou speciálně upravené
pro snadný zákus psa a od figurantů se očekává, že dovedou rukáv psovi "podat" a samozřejmě
razantním psům umožnit tzv. prohození, aby nedošlo ke střetu.
Při těchto sportovních akcích velmi citelně chybí i patřičná vzdálenost. Kontrolní výkon na
30-80 metrů nesplňuje jednu základní podmínku - nepožaduje po psu, aby se dovedl zorientovat
i v nepřehledném terénu a byl v momentě střetu s figurantem od svého psovoda natolik vzdálen,
aby mohl prokázat svoji samostatnost a rozhodnost. Také fyzická kondice psa není na takovouto
vzdálenost vůbec potřebná.
Navíc pokud by se snad, přes to přese všechno, takovýto výkon divákům líbil, mají striktně
zakázáno projevovat své nadšení až do doby, kdy se psovod se psem dostaví k rozhodčímu, aby při
komorním výkonu nebyl pes ničím rušen. To, že je ihned po výkonu pes schopen opustit figuranta a
ukázněně odejít u nohy psovoda při bočním doprovodu, je posuzováno jako přednost. Při posuzování
této disciplíny je kladen velký důraz na plný zákus a na naprostou ovladatelnost. Pes, který se
při střetu s figurantem z rukávu utrhne, je zatracován pro slabý zákus a pokud nemá propracováno
automatické pouštění s upřeným dohlídáním pachatele, je to velké mínus.
Kdo z vás čtenářů chce mít takto vycvičeného psa, nechť další řádky nečte, protože tento způsob
výcviku ani zdaleka neodpovídá cílům Výcvikové komise TARTu. Kontrolní výkon je na našich akcích
prováděn a posuzován zcela odlišně a i práce figurantů je samozřejmě jiná.
Než se rozhodneme pro nácvik kontrolního výkonu, musíme si nejprve ujasnit, zda je náš pes vůbec
schopen při svých povahových kvalitách tento náročný cvik splnit a budeme-li jej někdy opravdu
potřebovat. Nelze říci, že pes, který nezvládne kontrolák, nemá odpovídající povahu služebního
psa. Je mnoho využití služebních psů, kteří mají velmi kvalitní a potřebné povahové vlastnosti,
jako je temperament, odpovídající charakter, tvrdost, smělost, ostrost a ovladatelnost. Například
pastevečtí, vodicí, záchranářští a lovečtí psi, či psi používaní při vyhledávání drog a
psychotropních látek, ti nikdy ke své práci kontrolní výkon potřebovat nebudou a přesto lze o
nich říci, že disponují kvalitní povahou. Pokud ovšem chceme mít psa připraveného k ochraně osob
a majetku, a o takovéto přípravě stanovy našeho Speciálního kynologického svazu TART hovoří, pak
bude nácvik kontrolního výkonu potřebný a dokonce nezbytný.
Už při popisu nácviku hladkého zadržení jsme si zdůrazňovali, jak je důležité nechat psa fyzicky
a psychicky dozrát. Při nácviku kontrolního zadržení to platí dvojnásob. Začínajícím psovodům
by měl nácvik kontroláku schválit zkušený výcvikář organizace, ve které se věnují výcviku svého
psa. Samostatné rozhodnutí o tom, že zkusím, zda je můj pes schopen bez patřičné přípravy
kontrolák zvládnout, může vést k nenapravitelným škodám.
Přípravu musíme rozfázovat na několik částí. Část první je orientace na figuranta. Pes musí být
schopen zaregistrovat pohybující se osobu na vzdálenost 250-300 metrů. Z počátku nácviku by měl
figurant na sebe psa upozornit nápadným pohybem a také hlasově. V závěru musí stačit, aby se
pachatel v určeném prostoru pouze objevil, a pes musí okamžitě reagovat. Na nás je, abychom psa
naučili naprostému soustředění a zamezili zbytečnému skákání a štěkání už při příchodu na výchozí
stanoviště. Pes, který v atmosféře obrany vyvádí už předem, se vystavuje nebezpečí, že sice
vyběhne určeným směrem, ale po několika metrech zjistí, že vlastně vůbec neví, kam běží,
a většinou to skončí návratem k psovodovi.
V této fázi se kouše pouze hladké zadržení. Postupně psovi orientaci ztěžujeme. Figurant se
sice psovi na krátkou dobu objeví, ale po vypuštění psa mu po určité době zmizí ze zorného pole
tak, že část trasy pes běží, aniž by figuranta viděl. To lze realizovat v zákrutu cesty,
terénních vlnách, apod. Při tomto nácviku dojdeme tak daleko, že pes figuranta vůbec nevidí a
figurant na sebe upozorní pouze výkřikem anebo v noci hlukem. Pes je vyslán do směru a musí nabýt
zkušenosti, že na konci je vždy pachatel, na kterého provede zákus.
Tuto fázi nácviku lze ztěžovat překonáním vodní překážky, za kterou poslouží příkladně potok,
říčka anebo lze také uskutečnit zadržení z loďky.
Část druhá je naučit psa maximální rychlosti, bez zbytečného brždění před figurantem. Toho
dosáhneme tím, že figurant při hladkém zadržení těsně před tím, než jej pes dostihne, vyvine
maximální rychlost. Je to velmi náročná fáze jak pro figuranta, který má problémy s udržením
stability, tak pro psa, který se musí naučit na figuranta z dálky naskakovat a tak jej razantně
zadržet. Přesto by nám tato část neměla dělat potíže, protože už ji máme zvládnutou z hladkého
zadržení.
Část třetí je nácvik otočky a střetu s figurantem. Začneme tím, že při kruhové obraně figurant
psa vydráždí a namísto toho, aby probíhal kolem psovoda a čekal na zadržení od psa, zaútočí přímo
proti psovodovi. Rukáv má figurant v úrovni hrudníku těsně přiložen k tělu a v žádném případě se
nesnaží jej psovi nabízet. Psovod musí dát psovi na vodítku dostatečný prostor k tomu, aby se
mohl odrazit a na útočníka razantním náskokem zareagovat.
Po několika takových zákusech, což není samozřejmě v jeden den, přistoupíme k zádrži na 5-10
kroků s tím, že figurant psa vydráždí a naznačuje útěk. Po vypuštění psa se těsně před tím, než
jej pes dostihne, obrátí a chytá psa na rukáv otočen čelem ke psu.
Po zvládnutí této fáze přidá figurant zvukové efekty, kterými se pokouší psa zastrašovat.
Později přidá i náznaky úderů prutem. Nápřah ruky musí být vysoký, aby to mělo optický efekt. Až
v úplném závěru nácviku přidáváme i skutečné údery, a to vždy takové, aby odpovídaly stáří a
povahovému vybavení psa. V konečné fázi nácviku by měl vypadat kontrolák tak, že se figurant
proti psovi obrací zhruba 8-10 kroků před tím, než jej pes dostihne, a razantním protiútokem
s patřičným zvukovým i optickým efektem se snaží psa od zákroku odradit.
Při celém nácviku je naprosto nejdůležitější zkušený a technicky vybavený pomocník-figurant. Ten
musí na psovi zcela neomylně rozpoznat, zda jde pes do zákroku srdnatě a s razancí, anebo zda
projevuje nejistotu. Podle toho také končí závěrečná fáze celého střetu.
Poslední část nácviku je orientována na prostředí, ve kterém kontroláky probíhají. Psovi nesmí
vadit hluk lidí, kteří mohou tleskat a dávat zcela nahlas svůj obdiv nad provedeným zákrokem.
Pes se musí naučit v závěru probíhat i davem lidí a teprve na konci uličky likvidovat figuranta.
Musí být schopen nabíhat do skupiny lidí a teprve v samotném závěru očekávat útok některého
z nich. Při kontroláku na dva figuranty je třeba připravit psa na to, že po likvidaci prvního
pachatele přijde další. Ale to je samostatný nácvik, který si opět vyžaduje speciální přípravu.
Toto vše jsou situace, se kterými se pes může v praxi dennodenně setkat.
Několik slov k posuzování kontrolního výkonu. Někteří psovodi volají po tom, a dokonce je to
vyžadováno i na doškolení rozhodčích pro výkon, aby byly jednotlivé fáze kontrolního výkonu
detailně rozbodovány. Je to samozřejmě nesmysl, který nahrává těm, kteří nemají zkušenosti ani
dostatečnou praxi ve výcviku. Zkušený psovod musí poznat, zda pes na pachovce čuchá anebo na ni
nemá. Naprosto obdobné je to i u kontroláku. Podstatná je orientace a razance, s jakou pes do
kousání jde. Lézt po zemi a posuzovat, jak hluboko má pes rukáv v tlamě, může jen ten, koho ještě
pes nevzal "na živo". Pokud se pes, a zvláště mladý a plný temperamentu, utrhne a ještě ve
vzduchu se obrací, aby se na figuranta vrátil, je to jen velmi malá chyba, která nemůže
podstatně ovlivnit hodnocení psa. Podstatná je chuť bojovat. Naproti tomu obrovská chyba je,
když po provedeném zákroku pes figuranta, který přestane klást odpor, pustí a odejde od něj.
To, že pes po provedeném zákroku neochotně pouští anebo pustí až po fyzickém působení psovoda,
opět není na závadu, protože až s postupným stářím zvyšující se poslušnost a po absolvování
několika dvou až třísetmetrových kontroláků získaná zkušenost ho přesvědčí, že je lépe pustit
a vydýchat se s prázdnou tlamou.
V závěru bych rád poznamenal, že nejsem příznivcem přílišného trénování kontrolního výkonu. Pes
by měl dělat kvalitní hladké zadržení v maximální rychlosti a to, že se mu figurant otočí
a pokouší se jej odehnat, nesmí být pro dobře připraveného psa podstatné. Časté trénování
protiútoků vede k tomu, že pes před figurantem brzdí a hledá si způsob efektivního zákusu. A při
všem tom hledání efektivnosti se pak jaksi vytrácí efektnost, tj. pohled na rychlý tvrdý a
nekompromisně provedený kontrolní výkon.