Cvičíme podle TARTu VIII. (Pes přítel člověka, 1/2002, str. 14)
Cvičíme podle TARTu VIII.
Průzkum terénu a nalezení ukrytého pachatele si popíšeme v některém následujícím
čtení, dnes se budeme věnovat dokončení technické části. Cviky, které navazují na průzkum terénu,
jsou vyštěkání či označení, prohlídka a výslech nalezeného pachatele, doprovod (někdy též
označovaný eskorta) a několik variant přepadení psovoda při této činnosti.
Vyštěká-li pes ukrytého pachatele, psovod na povel rozhodčího dojde ke psu, zastaví se zhruba dva
kroky od figuranta a zavelí psovi "k noze". Jakmile pes zaujme polohu u nohy psovoda, dá psovod
pomocníkovi povel, aby vystoupil z úkrytu, postavil se čelem k psovodovi, odhodil zbraň a stál
v naprostém klidu. Ve všech ostatních zkušebních řádech se vždy vyžaduje, aby též pomocník zvedl
ruce nad hlavu. Zkušební řád TARTu toto nevyžaduje, ale pokud tak psovod učiní, není to chybou.
(Jen na vysvětlenou - když se sestavoval nový zkušební řád, byl připomínkován a byli jsme
upozorněni, že podle Listiny základních práv a svobod nesmíme nikoho nutit, při pouhém podezření,
aby zvedal ruce nad hlavu.) Místo, kam figurant vystoupí, určí psovod, a mělo by být tři až pět
kroků od psovoda se psem. Stojí-li pomocník v klidu, zavelí psovod psovi "lehni, hlídej". Psovod
nechá psa hlídat, sám zprava obejde figuranta, přistoupí k němu zezadu do těsné blízkosti a
provede tzv. prohlídku pachatele.
Prohlídka pachatele slouží k tomu, aby se psovod přesvědčil, že pachatel není ozbrojen. U nás
přichází v úvahu jediná zbraň, a tou je obušek. Pokud jej figurant na výzvu psovoda neodhodil,
sebere mu tuto zbraň z ruky psovod sám. Po provedené prohlídce opustí psovod pachatele a vrátí se
ke psu tím způsobem, že pokračuje zvoleným směrem, obejde psa a přiřadí se k jeho pravému boku.
V žádném případě se nesmí stát, aby psovod překřížil psovi zorné pole a zabránil mu tak ve
výhledu na pachatele. To v praxi znamená, že nesmí prohlížet pachatele zepředu a ani při návratu
nesmí vstoupit mezi pachatele a psa. Důvod je nasnadě. Pachatel by mohl tohoto okamžiku využít
pro napadení psovoda a znemožnit tak psovi okamžitý zákrok.
Ještě k té zbrani. Někteří organizátoři soutěží, hnáni snahou o zpestření závodu, vkládají do
ochranného obleku figuranta kupříkladu pistoli anebo bojový nůž. Na to doplatí prvních pár
psovodů, zatímco ostatní, protože jsou ihned informováni, už svlékají figuranta do trenýrek a
celá soutěž se pak časově zdržuje. Proto pokládám takovéto experimenty za bezúčelné a
nedoporučuji je.
Jakmile dojde psovod ke psovi, dá povel "sedni" a přechází k výslechu. Zvláště začínající psovodi
jsou v těchto případech na rozpacích, na co se mají figuranta ptát, a pak dochází k tomu, že
výslech vede spíš figurant namísto psovoda. Proto několik příkladů: "Jak to, že u sebe nemáte
žádné doklady?", "Víte o tom, že se nacházíte ve střeženém objektu?", "Jste zde sám?", "Proč
jste se tady ukrýval?", "Proč máte u sebe zbraň?". A podobně. Rozhovor mezi pachatelem a psovodem
by měl probíhat do té doby, než rozhodčí tuto činnost ukončí. Vést dlouhé výslechy je nesmysl,
ale příliš krátké nedávají rozhodčímu možnost posoudit chování psa k pachateli, pokud psovoda
neohrožuje. To je důvod, proč délku výslechu řídí rozhodčí.
Intonaci výslechu řídí psovod podle povahových kvalit svého psa a podle toho, co bude po výslechu
následovat. Pokud např. vím, že mám u nohy "ďábla", který startuje na první našlápnutí, vedu
výslech v klidu a pokud možno bez emocí. Ale mám-li u nohy psa, který je na kousání vlažnější,
přidávám postupně na hlase tak, aby výslech vyvrcholil v hádku, po které zcela jistě dojde
k napadení a tedy k zákroku psa.
Prohlídka a výslech jsou mnohdy, a to zvláště ve sportovním použití, bagatelizovány a zdá se, že
jsou to body zadarmo. V praxi je však situace naprosto odlišná a takzvané zajištění pachatele
může mnohdy zachránit psovodovi život. Proto i v tréninku a při soutěžích nepodceňovat!
Prohlídku a výslech vedeme vždy ve vážném tónu a nikdy se při ní nesmějeme. Každé zlehčování
situace se nám může pak v praxi vrátit nemile zpět.
Výslechu, a zvláště při tréninku, můžeme též využít k informaci o tom, jak se pes před vyštěkáním
choval. V nekompromisním tónu se ptáme figuranta, zda pes napadl, zda mu to trvalo déle, než
začal štěkat, apod., a podle toho můžeme přizpůsobit další nácvik. Nikdy se však s figurantem
nevybavujeme přátelským tónem, nesmějeme se u výslechu, protože pes rychle vycítí, že o nic
nejde, a přestává být pozorný a ostražitý. Pokud vyštěkání nepokračuje přepadem, odcházíme od
pomocníka se psem na vodítku a pes musí být stále na pomocníka zdravě nabuzen. Nikdy nechodíme
z terénu zpět s pomocníkem tak, aby byl pes na volno a my si s pomocníkem v klidu povídali.
Pomocník je v každé situaci potenciální pachatel a jako k takovému se k němu i chováme.
Při prohlídce a výslechu nesmí pes rušit psovoda štěkáním, napadáním klidně stojícího figuranta
anebo měnit polohy. Pokud tak činí, psovod jej rázně usměrní povelem "klid", a pokud pes mění
polohy anebo dokonce místo, vrátí se psovod ke psu a znovu a důrazněji jej upraví do požadované
polohy. V tomto případě musíme být důslední, protože pes musí psovodovi být pomocníkem a nesmí
tedy jeho činnost komplikovat.
Při zkoušce ZMT si po dobu výslechu může psovod psa přidržovat za stahovák, při ostatních
zkouškách už pes sedí volně u nohy psovoda. Při prvních všestranných zkouškách tzn. při ZMT a T 1
přepadá pomocník psovoda při výslechu, u zkoušky T 2 při prohlídce a u T 3 během doprovodu. Je
důležité, aby pomocník vždy napadal psovoda. Většinou se setkávám při akcích s tím, že přepad
vede pomocník směrem na psa, což je samozřejmě chyba. Markantně je tento nešvar zakořeněn u T 2,
kdy pomocník obvykle přepadá psovoda způsobem, který připomíná spíš pokus o krátké hladké
zadržení.
K přepadu psovoda by mělo docházet v okamžiku, kdy psovod stojí za pomocníkem a provádí
prohlídku. Figurant se točí tak, že ochranný rukáv směřuje ke střežícímu psovi a pomocník se
snaží při předstíraném zápase psovoda obejmout. Tím se rukáv dostává do patřičné výšky a pes při
zákroku je nucen likvidovat útok pachatele zákusem do horní části rukávu. Proto trváme v TARTu na
tom, aby byly používány rukávy typu VEGA anebo celoobleky, a ne FRÁBA, která mají horní část
rukávu umělohmotnou. Při přepadu u zkoušky T 3 dbáme na to, aby měl pes dostatečný odstup od
eskortovaného pachatele, aby měl dostatek času zareagovat na změnu chování pomocníka a mohl
nabrat dostatečnou rychlost pro razantní zákrok, tedy 3-5 kroků.
Při tréninku se snažíme o to, aby nácvik zajištění pachatele a přepad byl neustále obměňován.
To znamená, že ne vždy po vyštěkání a výslechu dojde k napadení psovoda a to samé při eskortě.
Pes se musí naučit rozlišovat, která situace je pro psovoda nebezpečná a která ne. Až budeme
popisovat nácvik obrany ve speciálních zkouškách, tak si probereme některé modelové situace,
které vedou ke zkvalitnění obranné činnosti našeho psa. Celý výcvik v TARTu musí být přizpůsoben
použití psa v praxi a o obraně to platí dvojnásobně.
