Cvičíme podle TARTu VII. (Pes přítel člověka, 12/2001, str. 13)
Cvičíme podle TARTu VII.
Dalším cvikem, který nás čeká, je odložení za pochodu do polohy vleže. Sami vidíme,
jak je důležité, aby cviky poslušnosti v jednotlivých zkouškách na sebe metodicky navazovaly.
Naučili jsme psa cvik lehni u nohy psovoda a nyní se nám to bude náramně hodit.
Nácvik začneme opět ze základního postoje. Zavelíme psovi "k noze", levá dlaň tleskne na levé
stehno a rozejdeme se v normálním pochodovém rytmu. Po ujití asi dvaceti kroků zavelíme psovi
"lehni" a levá ruka mávne podél psa shora dolů a v závěrečné fázi nám přitlačí mírně na kohoutek
psa, čímž ho donutíme ulehnout. Při této činnosti se může psovod na chvíli pozastavit. Jakmile
pes leží, pravá ruka pustí vodítko a levá ruka, respektive její dlaň, jde prudce před čenich psa
(bez doteku) a zavelíme "zůstaň" a pokračujeme v chůzi ještě asi pět kroků. Zde se otočíme a
vracíme se ke psu, abychom ho obešli a přiřadili se k jeho pravému boku. U psa se zastavíme a
snažíme se, aby zůstal v poloze vleže, až do doby, kdy mu dáme povel "sedni". Pokud pes zůstává
na místě, můžeme postupně zvětšovat vzdálenosti od něj. Pokud se snaží vstávat anebo popolézat,
což nám obratem sdělí pomocník, který nás zpovzdálí sleduje, abychom se na psa nemuseli stále
obracet, nebudeme psa opravovat na dálku, nýbrž se k němu okamžitě vrátíme a celou akci
zopakujeme.
Některý pes tento cvik pochopí okamžitě, u jiného budeme muset mnohokrát opravovat a opakovat.
Klidnější psi takovéto cviky zvládají dobře, psi s vysokým temperamentem anebo s velkou vazbou na
psovoda mají většinou problémy. I zde platí, že trpělivost přináší růže. Pokud psovod nevyskočí
z kůže.
Aport přes překážku 80 cm vysokou by neměl dělat potíže, pokud jsme ze psa vychovali náruživého
aportéra. V první fázi nácviku natrénujeme překonávání překážky. Nastavíme si výšku nízké
překážky na 60 cm, a se psem na vodítku, za mírného klusu, navádíme psa k překonání překážky tam
i zpět. Důležité je za běhu před překážkou nezpomalovat a nechat v délce vodítka dostatečný
prostor k tomu, aby si pes srovnal krok a mohl se dostatečně odrazit k překonání překážky. Je
dobré využít napodobovací metody a zařadit se do skupinky psů, kteří v řadě za sebou překonávají
překážku jeden za druhým.
Poté si hodíme aport několikrát za sebou na volno, bez trvání na přesném provedení. Psa tzv.
nabudíme. Pak se psem u nohy dojdeme před překážku a zde psa posadíme. Upravíme si vzdálenost od
překážky tak, aby vyhovovala psovi k odrazu, ale nestavíme se zase příliš daleko, aby vzdálenost
nedávala prostor k tomu, aby mohl pes překážku oběhnout, aniž by ji překonal. Přidržíme si psa za
obojek a tak, aby to dobře viděl, odhodíme aport přes překážku. Aport by měl dopadnout asi čtyři
až pět kroků za překážku. Poté zavelíme "vpřed, aport" a držíce psa za obojek mírně popoběhneme
k překážce, a těsně před ní, tak aby měl prostor na odraz, psa pustíme. Překoná-li pes překážku a
uchopí aport, poklepáním ruky na překážku mu naznačíme kudy zpět, zavelíme "zpět, aport" a rychle
odstoupíme od překážky, aby měl pes dostatek místa na doskok. Pokud by mu tento postup dělal
potíže a pes by nám překážku zpět obíhal, provedeme celý tento postup na delším vodítku, s tím,
že se psem pro aport běžíme a zpět též.
V tomto případě nebudeme trvat na předsedání a předpisovém odevzdávání aportu. Pokud pes bude
překážku zvládat, přidáme výdrže před vysláním, jako u aportu volného, a celou povelovou techniku
omezíme pouze na povely "vpřed, aport", "zpět" a "pusť". Po odevzdání aportu vsedě následuje
povel "k noze".
Na nácvik překonávání nízké kladiny se můžeme připravovat při vycházkách se psem, kdy ho učíme
chodit po padlých stromech, úzkých lávkách, apod. Jinak celý nácvik kladiny je věc velmi
jednoduchá, protože začínáme chodit po kladině na vodítku, psa si můžeme přidržovat a pomáhat mu
tak udržet potřebnou rovnováhu. Pokud psi přes kladinu velmi pospíchají, naučte je na kladině
zastavit, přijmout pamlsek, a pak klidně a pomalu pokračovat dál. Pokud pes na kladinu nechce,
můžeme mu mírným tahem za vodítko pomoci anebo po kladině po metru položit pamlsky a lákat psíka
na ně. Nácvik kladiny většinou nezabere více času jak čtvrt hodiny a máte doživotně vystaráno.
Je třeba dbát, aby kladina měla správné rozměry, aby nebyla příliš úzká a aby náběhová prkna měla
doporučený sklon, tedy požadovaných 30 stupňů. Dbejte, zvláště při nácviku, aby náběhová prkna
nebyla kluzká po dešti anebo námraze. Jeden nešikovný pád s kladiny může psíka na dlouhou dobu
odradit. I u tohoto nácviku je velmi účelné zapojit napodobovací metodu a překonávat kladinu ve
skupince psů v těsném sledu za sebou. Pokud pes s kladiny seskočí už z náběhového prkna,
nerovnejte jej, ale znovu se zařaďte na konec řady a celý pokus opakujte tak dlouho, až se
zadaří.
Tím bychom měli splněnu poslušnost na T 1, protože dlouhodobé odložení a střelbu zná již náš pes
z předcházející zkoušky. O tom, jak postupovat, aby z našeho psa byl velmi kvalitní obranář, jsme
si dostatečně popsali v předcházejících číslech našeho časopisu. V souhrnu by tedy složení
zkoušky ZMT a T 1 již nemělo být problémem. Přesto si řekneme několik slov k takzvané technické
části. Sem řadíme průzkumy terénu, prohlídku a výslech, doprovody a celkovou ovladatelnost při
obraně.
Aby se pes stal opravdovým pomocníkem, musí být i při obraně naprosto a dokonale ovladatelný.
Průzkum terénu, v pejskařském slangu nazývaný revír, je činnost, při které musí pes v označeném
prostoru rychle a systematicky nalézt ukrytou osobu, a tu buď označit anebo vyštěkat. Aby se pes
naučil plánovitě prozkoumat určený prostor, k tomu nám nejlépe poslouží cvik nazývaný
revír-aport. Při této činnosti by měl pes propátrat určený prostor, ve kterém jsou pohozeny lehké
předměty (rukavice, čepice, peněženka, apod.), tyto předměty nalézt a také přinést do ruky
psovoda.
Připravíme si proto několik takovýchto předmětů do kapes, najdeme si vhodný prostor, nejlépe
louku, a s neupoutaným psem u nohy si stanovíme osu postupu. Pak vykročíme vyhlédnutým směrem a
po ujití asi patnácti kroků odhodíme doprava od osy postupu jeden z předmětů a zavelíme "revír,
aport". Pes by měl okamžitě vyběhnout a odhozený předmět aportovat. Zde nemusíme zatím vyžadovat
předpisové předání, to znamená s předsednutím, apod. Předmět psovi odebereme, pochválíme jej,
předmět uschováme a pokračujeme po zvolené ose postupu. Po absolvování dalších patnácti kroků
odhodíme předmět na opačnou stranu a zopakujeme povel pro přinesení. Takto budeme postupovat až
do odhození třetího předmětu. Poté práci ukončíme a psa velmi pochválíme. Tuto činnost budeme
opakovat asi týden, ale vždy v jiném terénu a na různých místech.
V další fázi nácviku si psa před odhozením aportu přidržíme za obojek a vypustíme jej k vyhledání
až po dopadu aportu na zem. Opět asi po týdnu přivážeme psa třeba ke stromu, a po zvolené ose
vyjdeme sami a předměty si rozházíme tak, aby pes mohl naši činnost sledovat. Pak se ke psu
vrátíme, psa odvážeme, a vyjdeme po ose postupu s volným psem u nohy. Dostaneme-li se na úroveň
prvního odhozeného předmětu, ukážeme rukou do tohoto směru a zavelíme "revír, aport" a vyšleme
psa do prostoru k vyhledání aportu. Do prvního směru většinou pes vyběhne zcela neomylně a rychle
nalezený aport přinese, neboť sledoval naše počínání a většinou si pamatuje první místo dopadu
předmětu. Při dalších předmětech už bude muset hledat. My mu musíme dát dostatek času a klidu
k vyhledání dalšího předmětu. Proto nebudeme zbytečně pospíchat směrem dopředu a klidným krokem
budeme postupovat po zvolené ose, až pes druhý předmět najde. A tak postupujeme až do závěru. Po
úspěšném nalezení posledního předmětu můžeme psovi za odměnu odhodit jeden z aportů, abychom ho
mohli na závěr velmi pochválit.
Po několikadenním takovémto tréninku rozhodíme předměty v terénu tak, aby pes byl mimo dohled a
naši práci nemohl sledovat. Postup vyhledávání zůstává stejný. Je důležité měnit předměty a vždy
na další cvičení si připravíme jiné. Po určité době se bude pes na tuto práci těšit a brát ji
jako jistou formu hry. Na nás bude, abychom mu svou netrpělivostí a spěchem tuto radost
nepokazili a dali tak dobrý základ pro další cviky, které na tento trénink navazují.