Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu VII. (Pes přítel člověka, 12/2001, str. 13)

Cvičíme podle TARTu VII.

Dalším cvikem, který nás čeká, je odložení za pochodu do polohy vleže. Sami vidíme, jak je důležité, aby cviky poslušnosti v jednotlivých zkouškách na sebe metodicky navazovaly. Naučili jsme psa cvik lehni u nohy psovoda a nyní se nám to bude náramně hodit.

Nácvik začneme opět ze základního postoje. Zavelíme psovi "k noze", levá dlaň tleskne na levé stehno a rozejdeme se v normálním pochodovém rytmu. Po ujití asi dvaceti kroků zavelíme psovi "lehni" a levá ruka mávne podél psa shora dolů a v závěrečné fázi nám přitlačí mírně na kohoutek psa, čímž ho donutíme ulehnout. Při této činnosti se může psovod na chvíli pozastavit. Jakmile pes leží, pravá ruka pustí vodítko a levá ruka, respektive její dlaň, jde prudce před čenich psa (bez doteku) a zavelíme "zůstaň" a pokračujeme v chůzi ještě asi pět kroků. Zde se otočíme a vracíme se ke psu, abychom ho obešli a přiřadili se k jeho pravému boku. U psa se zastavíme a snažíme se, aby zůstal v poloze vleže, až do doby, kdy mu dáme povel "sedni". Pokud pes zůstává na místě, můžeme postupně zvětšovat vzdálenosti od něj. Pokud se snaží vstávat anebo popolézat, což nám obratem sdělí pomocník, který nás zpovzdálí sleduje, abychom se na psa nemuseli stále obracet, nebudeme psa opravovat na dálku, nýbrž se k němu okamžitě vrátíme a celou akci zopakujeme.

Některý pes tento cvik pochopí okamžitě, u jiného budeme muset mnohokrát opravovat a opakovat. Klidnější psi takovéto cviky zvládají dobře, psi s vysokým temperamentem anebo s velkou vazbou na psovoda mají většinou problémy. I zde platí, že trpělivost přináší růže. Pokud psovod nevyskočí z kůže.

Aport přes překážku 80 cm vysokou by neměl dělat potíže, pokud jsme ze psa vychovali náruživého aportéra. V první fázi nácviku natrénujeme překonávání překážky. Nastavíme si výšku nízké překážky na 60 cm, a se psem na vodítku, za mírného klusu, navádíme psa k překonání překážky tam i zpět. Důležité je za běhu před překážkou nezpomalovat a nechat v délce vodítka dostatečný prostor k tomu, aby si pes srovnal krok a mohl se dostatečně odrazit k překonání překážky. Je dobré využít napodobovací metody a zařadit se do skupinky psů, kteří v řadě za sebou překonávají překážku jeden za druhým.

Poté si hodíme aport několikrát za sebou na volno, bez trvání na přesném provedení. Psa tzv. nabudíme. Pak se psem u nohy dojdeme před překážku a zde psa posadíme. Upravíme si vzdálenost od překážky tak, aby vyhovovala psovi k odrazu, ale nestavíme se zase příliš daleko, aby vzdálenost nedávala prostor k tomu, aby mohl pes překážku oběhnout, aniž by ji překonal. Přidržíme si psa za obojek a tak, aby to dobře viděl, odhodíme aport přes překážku. Aport by měl dopadnout asi čtyři až pět kroků za překážku. Poté zavelíme "vpřed, aport" a držíce psa za obojek mírně popoběhneme k překážce, a těsně před ní, tak aby měl prostor na odraz, psa pustíme. Překoná-li pes překážku a uchopí aport, poklepáním ruky na překážku mu naznačíme kudy zpět, zavelíme "zpět, aport" a rychle odstoupíme od překážky, aby měl pes dostatek místa na doskok. Pokud by mu tento postup dělal potíže a pes by nám překážku zpět obíhal, provedeme celý tento postup na delším vodítku, s tím, že se psem pro aport běžíme a zpět též.

V tomto případě nebudeme trvat na předsedání a předpisovém odevzdávání aportu. Pokud pes bude překážku zvládat, přidáme výdrže před vysláním, jako u aportu volného, a celou povelovou techniku omezíme pouze na povely "vpřed, aport", "zpět" a "pusť". Po odevzdání aportu vsedě následuje povel "k noze".

Na nácvik překonávání nízké kladiny se můžeme připravovat při vycházkách se psem, kdy ho učíme chodit po padlých stromech, úzkých lávkách, apod. Jinak celý nácvik kladiny je věc velmi jednoduchá, protože začínáme chodit po kladině na vodítku, psa si můžeme přidržovat a pomáhat mu tak udržet potřebnou rovnováhu. Pokud psi přes kladinu velmi pospíchají, naučte je na kladině zastavit, přijmout pamlsek, a pak klidně a pomalu pokračovat dál. Pokud pes na kladinu nechce, můžeme mu mírným tahem za vodítko pomoci anebo po kladině po metru položit pamlsky a lákat psíka na ně. Nácvik kladiny většinou nezabere více času jak čtvrt hodiny a máte doživotně vystaráno.

Je třeba dbát, aby kladina měla správné rozměry, aby nebyla příliš úzká a aby náběhová prkna měla doporučený sklon, tedy požadovaných 30 stupňů. Dbejte, zvláště při nácviku, aby náběhová prkna nebyla kluzká po dešti anebo námraze. Jeden nešikovný pád s kladiny může psíka na dlouhou dobu odradit. I u tohoto nácviku je velmi účelné zapojit napodobovací metodu a překonávat kladinu ve skupince psů v těsném sledu za sebou. Pokud pes s kladiny seskočí už z náběhového prkna, nerovnejte jej, ale znovu se zařaďte na konec řady a celý pokus opakujte tak dlouho, až se zadaří.

Tím bychom měli splněnu poslušnost na T 1, protože dlouhodobé odložení a střelbu zná již náš pes z předcházející zkoušky. O tom, jak postupovat, aby z našeho psa byl velmi kvalitní obranář, jsme si dostatečně popsali v předcházejících číslech našeho časopisu. V souhrnu by tedy složení zkoušky ZMT a T 1 již nemělo být problémem. Přesto si řekneme několik slov k takzvané technické části. Sem řadíme průzkumy terénu, prohlídku a výslech, doprovody a celkovou ovladatelnost při obraně.

Aby se pes stal opravdovým pomocníkem, musí být i při obraně naprosto a dokonale ovladatelný. Průzkum terénu, v pejskařském slangu nazývaný revír, je činnost, při které musí pes v označeném prostoru rychle a systematicky nalézt ukrytou osobu, a tu buď označit anebo vyštěkat. Aby se pes naučil plánovitě prozkoumat určený prostor, k tomu nám nejlépe poslouží cvik nazývaný revír-aport. Při této činnosti by měl pes propátrat určený prostor, ve kterém jsou pohozeny lehké předměty (rukavice, čepice, peněženka, apod.), tyto předměty nalézt a také přinést do ruky psovoda.

Připravíme si proto několik takovýchto předmětů do kapes, najdeme si vhodný prostor, nejlépe louku, a s neupoutaným psem u nohy si stanovíme osu postupu. Pak vykročíme vyhlédnutým směrem a po ujití asi patnácti kroků odhodíme doprava od osy postupu jeden z předmětů a zavelíme "revír, aport". Pes by měl okamžitě vyběhnout a odhozený předmět aportovat. Zde nemusíme zatím vyžadovat předpisové předání, to znamená s předsednutím, apod. Předmět psovi odebereme, pochválíme jej, předmět uschováme a pokračujeme po zvolené ose postupu. Po absolvování dalších patnácti kroků odhodíme předmět na opačnou stranu a zopakujeme povel pro přinesení. Takto budeme postupovat až do odhození třetího předmětu. Poté práci ukončíme a psa velmi pochválíme. Tuto činnost budeme opakovat asi týden, ale vždy v jiném terénu a na různých místech.

V další fázi nácviku si psa před odhozením aportu přidržíme za obojek a vypustíme jej k vyhledání až po dopadu aportu na zem. Opět asi po týdnu přivážeme psa třeba ke stromu, a po zvolené ose vyjdeme sami a předměty si rozházíme tak, aby pes mohl naši činnost sledovat. Pak se ke psu vrátíme, psa odvážeme, a vyjdeme po ose postupu s volným psem u nohy. Dostaneme-li se na úroveň prvního odhozeného předmětu, ukážeme rukou do tohoto směru a zavelíme "revír, aport" a vyšleme psa do prostoru k vyhledání aportu. Do prvního směru většinou pes vyběhne zcela neomylně a rychle nalezený aport přinese, neboť sledoval naše počínání a většinou si pamatuje první místo dopadu předmětu. Při dalších předmětech už bude muset hledat. My mu musíme dát dostatek času a klidu k vyhledání dalšího předmětu. Proto nebudeme zbytečně pospíchat směrem dopředu a klidným krokem budeme postupovat po zvolené ose, až pes druhý předmět najde. A tak postupujeme až do závěru. Po úspěšném nalezení posledního předmětu můžeme psovi za odměnu odhodit jeden z aportů, abychom ho mohli na závěr velmi pochválit.

Po několikadenním takovémto tréninku rozhodíme předměty v terénu tak, aby pes byl mimo dohled a naši práci nemohl sledovat. Postup vyhledávání zůstává stejný. Je důležité měnit předměty a vždy na další cvičení si připravíme jiné. Po určité době se bude pes na tuto práci těšit a brát ji jako jistou formu hry. Na nás bude, abychom mu svou netrpělivostí a spěchem tuto radost nepokazili a dali tak dobrý základ pro další cviky, které na tento trénink navazují.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.