Cvičíme podle TARTu VI. (Pes přítel člověka, 11/2001, str. 12-13)
Cvičíme podle TARTu VI.
V dnešním povídání o výcviku psa podle TARTu se zaměříme na zkoušku T 1. Nejdříve
nahlédneme do zkušebního řádu, abychom zjistili, co nám přibude do výcvikového plánu. U pachové
práce je stopa starší, delší, se dvěma lomy a dvěma předměty. Tedy, jak říkali staří latiníci,
"Nihil novi sub sole" (nic nového pod Sluncem).
Kdo trénoval poctivě na ZMT, má skoro vystaráno. Psovi je jen třeba vysvětlit, že po předmětu
stopa nekončí a že je třeba pokračovat dál. To znamená, že označí-li pes předmět, doběhne psovod
ke psu, předmět odebere a jen velmi krátce psa pochválí a vybídne jej povelem "hledej, stopa"
k další činnosti. Po vypracování druhého lomu následuje třetí, a tedy poslední, úsek stopy a
zakončující předmět. Zde přichází pochvala naplno a projevená radost psovoda musí být obrovská.
Okamžitě uvolníme psa ze stopovací šňůry a za odměnu mu házíme nalezený předmět. Pokud pes není
až tak náruživý aportér, můžeme ho odměnit pamlskem.
V této fázi stopování začínáme klást na psa vyšší nároky. Začínáme měnit terén. Stáří stopy zatím
zachováme zhruba na 30-60 minutách. Terén měníme tak, že začneme šlapat stopu na trávě či osení a
po druhém lomu přejdeme třeba na uvláčenou oranici (obr. 1). Nebo začneme na oranici a druhá
polovina stopy povede lesem (obr. 2). Můžeme též našlapat stopu přes polní cestičku, přes
zarostlou mez anebo přes úzký potůček. Musíme psa učit tyto překážky plynule přecházet, až bude
pracovat tak dokonale, že bude schopen přejít státní silnici a na druhé straně si stopu sám
vyhledat a pokračovat dál.
Je též možné si při pokládání stopy překřížit vlastní položenou stopu (obr. 3)
anebo si nechat již našlapanou stopu přešlápnout od jiného psovoda (obr. 4). Vždy bedlivě
sledujeme psa, jak se s místem křížení vypořádá a zda je schopen rozlišit naši stopu od stopy
rušící. Pokud by psovi místo křížení dělalo problémy, chvíli jej necháme pracovat, a pak mu
pomůžeme tak, že jej na pokračování stopy nenásilně převedeme. Mnohokrát jsem byl svědkem toho,
že psovod vyžadoval náhradní stopu jen proto, že mu tu jeho přešlápl náhodný chodec anebo
myslivec. Je to naprosto zbytečné a kvalitně připravený pes se s takovou maličkostí hravě
vyrovná.
V tomto stádiu výcviku už nás musí zajímat, na kolik procent je pes schopen
vypracovat námi položenou stopu samostatně, bez jakékoli naší pomoci. Vždy si musíme uvědomovat,
že místo, kde psa opravíme a sami ho navedeme na stopu, by při zkouškách bylo místem, kde by nás
rozhodčí odpískal. Pokud nám pes předvádí natolik kvalitní práci, že jej ani na dvacáté
tréninkové stopě nemusíme opravovat, požádáme některého ze zkušenějších kolegů, aby nám našlapal
stopu cizí, pouze patnáct minut starou, ale abychom neznali její směr ani průběh. Budeme znát
pouze místo nášlapu, počet lomů a předmětů. Pokud i tuto stopu pes vypracuje bezchybně, nemusíme
se bát přidat čas a zkoušet vypracovávat stopy vlastní, 2-3 hodiny staré. Pokud budeme mít
takovou rezervu, nemusíme se stopy na T 1 naprosto obávat.
Co je důležité! Trénovat stopy časně zrána, kdy je ještě rosa, anebo navečer, kdy zapadá Slunce.
Pamatujme, že pes i po dlouhodobé domestikaci je zvířetem šerosvitu, a proto jeho vnímavost a
pozornost je tomuto času podřízena. Toto pravidlo ostatně platí i v ostatních disciplínách, nejen
pro stopy.
Nahlédneme-li do poslušnosti, zjistíme, že nás čekají čtyři nové cviky, které bude třeba pečlivě
propracovat. Jedná se o tři různé polohy u nohy psovoda, odložení za pochodu vleže, aport přes
překážku a o nízkou kladinu. Ostatní cviky již známe z předcházející zkoušky. Sedět u nohy
psovoda už pes umí a metodika této polohy je dostatečně známá. Ostatně jsme si jí dávali jako
příklad pro vytváření podmíněného reflexu při výkladu teorie VNČ. Jistě si vzpomínáte. Je tedy
nutné propracovat povely "vstaň" a "lehni".
Nejprve si zkusíme cvik vstaň. Psovod stojí v základním postoji, pes sedí u levé nohy psovoda.
Psovod zavelí psovi "vstaň" a mírně naznačí levou nohou, jako by se chtěl dát na pochod, přičemž
pravá ruka zvolna zatáhne vodítko směrem kupředu. Jakmile pes vstane, psovod se po půlkroku
zastaví a pochválí psa "ták je hodný vstaň". Chvíli vydrží v této pozici, kdy pes stojí vedle
jeho levé nohy, a pak zavelí "k noze" a normálním pochodovým rytmem se rozejde. Po několika
krocích zavelí znovu "k noze" a zastaví se. Pokud pes neusedne sám, dá mu k tomu povel. Tento
postup zopakuje v jedné sérii asi desetkrát, a pak dá psovi volno.
Postupně po povelu "vstaň" jen mírně pokrčíme nohy v kolenou, což psovi jako náznak rozcházení
stačí. Nemá valnou cenu přizvedávat psa pravou rukou pod břichem, protože pes se většinou po ruce
točí anebo se začne přikrčovat, což je věc pro nás nežádoucí.
Nyní si povězme několik slov o nácviku ulehnutí psa u nohy psovoda. Psovod opět stojí v základním
postoji, pes sedí u jeho levé nohy. Psovod zavelí psovi "lehni" a současně mávne levou rukou
podél psa směrem shora dolů. Po tomto povelu se psovod předkloní a pravá ruka táhne zkráceným
vodítkem směrem dolů a kupředu, přičemž levá ruka mírně tlačí na kohoutek psa, až psa přinutí
ulehnout. Chvíli zůstane psovod předkloněn a snaží se levou rukou přidržovat psa v zaujaté
poloze. Pokud je pes klidný a leží, přišlápne si vodítko levou nohou tak, aby nedovolilo psovi
vstát a snaží se narovnat do vzpřímeného postoje. Leží-li pes u nohy psovoda, opět jej pochválí
"ták je hodný lehni" a chvíli vydrží.
Byl by zázrak, kdyby se nám tento cvik povedl napoprvé. Začátky bývají nelehké a tak je potřeba
se ozbrojit trpělivostí. Psi se většinou ulehnutí brání, někteří to berou jako výzvu ke
společnému hraní, ulehají na bok anebo se začnou válet na zádech a tak podobně. Pokud se takto
pes chová, nesnažíme se jej rovnat, a klidně se se psem rozejdeme, abychom po pár krocích celý
postup zopakovali.
Při této příležitosti je vhodné říci, že tento cvik je třeba připravovat od nejútlejšího mládí
psa, kdy se dá s malým štěnětem poměrně snadno manipulovat. Začínáme-li tento cvik s ročním
habánem, máme o práci postaráno. Ke cviku SLV (sedni, lehni, vstaň) je dobré připomenout, že
polohy je nutné vyžadovat vždy v jiném sledu. To znamená, že jednou začneme ulehnutím, podruhé
vztykem anebo že po povelu "lehni" nepřijde "sedni", ale cviky přerušíme a dáme se na pochod.
To proto, že zvláště u tohoto cviku se vytváří velmi rychle tzv. dynamický stereotyp, a pak
s úžasem zíráme, když po povelu "sedni" pes po několika vteřinách ulehne a za chvíli vstane. Zde
je důležité měnit i časové intervaly povelů. Jednou provedeme SLV během 10 vteřin a příště
necháme psa ve výdržích. Mnoho psovodů tento jednoduchý cvik většinou rychle přechází, v domnění,
že už pes nedělá chyby, ale počty bodů ze soutěží nás přesvědčují o opaku.
