Výchova a výcvik všestranného psa IX. (Pes přítel člověka, 10/1985, str.
14-15)
Výchova a výcvik všestranného psa IX.
V našem výcviku na pokračování jsme se dostali do stadia, kdy musíme začít některé
cviky upřesňovat. Nemá cenu si namlouvat, že psi dělají všechny cviky rádi a ochotně. Našemu
štěněti je již 8 měsíců a pomalu přechází ze psí školky do psí školy. To pro nás znamená, že
jestliže jsme mu trpěli některé drobné nepřesnosti, které vyplynuly buď z naší nedůslednosti
nebo ze štěněčí hravosti, musíme s takovým postupem pomalu končit a celou naší společnou práci
zpřesnit.
Začneme u přivolání. Do této doby nám stačilo, že pes po přivolání zanechal dosavadní činnosti
a ihned přiběhl. Nyní už budeme vyžadovat, aby se po přiběhnutí před psovoda posadil a díval se
mu do očí. Toho lze dosáhnout několika způsoby.
Psovod drží v pravé ruce pamlsek, při přibíhání psa zvedá tuto ruku do úrovně svých očí a psovi
velí "sedni". Pes, chce-li z této krátké vzdálenosti na pamlsek vidět, musí před psovoda usednout
a pak je pochválen a odměněn.
V další situaci, kdy pes přiběhne k psovodovi ze strany, ustoupí psovod o jeden či dva kroky
dozadu a znovu velí "ke mně". Pes popojde za psovodem, který mu pravou rukou podloží spodní
čelist a levá ruka mírně, po povelu "sedni", zatlačí na záď. Lze ustupovat tak dlouho, dokud pes
nesedí ve správné poloze před psovodem.
Dostane-li se psovod nesprávným postupem při výchově tak daleko, že mu pes nechce na povel
přibíhat, přijde ke slovu dlouhá, asi dvacetimetrová šňůra. Pes má šňůru připnutu na stahovacím
obojku a vláčí ji volně za sebou. Na povel "Argo, ke mně" psovod šňůru uchopí a trhne směrem
k sobě. Trhnutí musí být natolik intenzivní, aby psovi dostatečně připomnělo, že je třeba
zanechat hraní a následovat psovoda. Psa nesmíme na šňůře přitahovat, šňůra mu musí jen
připomenout, že jeho pohyb je omezen a že je pod kontrolou psovoda.
Mnozí psi si velmi rychle osvojí, že jakmile jsou na šňůře, tak musejí chodit jako hodinky, ale
jen ji psovod odepne, už jsou nepolapitelní jako vítr. Pro psovody z toho plyne poučení, že šňůra
nesmí být odepínána, ale jen poznenáhlu zkracována, až jí pes nosí na obojku třeba jen metr.
Dokud přivolání není precizní, nelze polevit. Neochota k přivolání vždy signalizuje, že pes nemá
s psovodem vypracován správný kontakt. Pro psovoda je to povel k zařazení více vycházek
s maximálně přitažlivou náplní pro psa. Někdy tyto vycházky zcela nahradí šňůru.
Jindy to může být nedostatek respektu. Pes se nesmí psovoda bát, to by byla neodpustitelná chyba,
ale musí jej respektovat jako vůdce smečky. Psovod se nemusí obávat psa spravedlivě potrestat za
neposlušnost.
Jestliže jsme u trestání, řekněme si k tomuto tolik diskutovanému tématu několik slov. Trest musí
přijít vždy bezprostředně po provinění, musí být úměrný tomuto provinění, musí být úměrný stáří,
pohlaví a konstituci psa. Vždy říkám, na rozdíl od Makarenka, že ani dítě se nedá vychovat bez
pohlavku, a to má rozum.
Mějme však vždy na mysli, že trestem pro psa je i nepochválení. Lidé, kteří psy při výcviku bijí,
nebo dokonce do psů kopou, jsou hulváti, kteří, nemajíce dostatek teoretických znalostí o
výcviku, si svou bezmocnost vybíjejí na psu. Takoví lidé nemají právo říkat si psovodi a na naše
cvičiště nepatří. Je to vždy vina celého kolektivu, když nečinně přihlíží takovému jednání.
Mnohem menší chybou je psu trest prominout, než jej jednou potrestat nespravedlivě nebo
neúměrně.
Ruku v ruce s upřesňováním přivolání budeme upřesňovat i přinášení předmětů. Nyní už nám nebude
jedno, že pes odhozený předmět přinese k psovodovi třeba ze strany, nyní už budeme vyžadovat
přinášení předmětů s předsednutím před psovoda a s chvilkovou výdrží po odhození.
Celý nácvik provádíme opět ze základního postoje. Psovod sedícího psa lehce přidržuje za obojek.
Před odhozením aportu zavelí psovod psovi "zůstaň", odhodí aport do vzdálenosti zhruba 10 kroků
a teprve v okamžiku, kdy předmět dopadá na zem, psa s povelem "aport" vypouští. Jakmile pes aport
drží, přichází povel "ke mně". Přibíhá-li pes do blízkosti psovoda, psovod s posunkem pravé ruky
do výšky očí velí psovi "sedni". Pak psu aport odebere a na další povel "k noze" usedá pes k levé
noze psovoda a přichází pochvala.
Při zdokonalování přinášení předmětů je na psovodovi, aby rozeznal na psu, kdy mu přílišné
zpřesňování aportu vadí a kdy je třeba práci na okamžik uvolnit. To znamená udělat si několik
aportů hravých bez vyžadování přesnosti.
Aportuje-li pes s chutí i při zpřesněné práci, budeme zařazovat k přinášení různé druhy předmětů.
Koženou rukavicí počínaje, přes hadrového peška, činku, klíčenku, peněženku, třeba i sklenici od
limonády a konče například voňavým buřtíkem, který by pes měl přinést, aniž by jej po cestě
k psovodovi "zneškodnil".
Celý cvik je ukončen, když pes vydrží po odhození aportu čekat až na povel psovoda, pak ihned
nejkratší cestou k psovodovi aport přinese, bez dalšího povelu usedne před psovoda a čeká na
odebrání přinesené věci. Budeme-li mít odcvičeny tyto základní cviky poslušnosti, můžeme se
podívat na překážky, které nás budou čekat při zkoušce ZVV 1.
Žádný začínající psovod nemůže dát lépe svému okolí na vědomí, že o výcviku nic neví, než když
začne své 2-3 měsíční štěně nutit do překonávání překážek. Každý zkušenější psovod je totiž
seznámen s tím, že na překážky je dost času, dokud není psíkovi tak 10 měsíců. V té době dochází
teprve k osifikaci (zkostnatění) chrupavek a kostra psa začíná nabývat na pevnosti.
Nesmyslným nucením mladých psů k překonávání překážek se nejspíše dopracujeme k prošlápnutým
zápěstím, k proneseným hřbetům a mnohdy i k nebezpečné zlomenině. Ono i velmi nevinně vypadající
převádění dvouměsíčního psíka přes kladinu může dopadnout velmi špatně při pádu takového drobečka
z metrové výšky.
Proto před nácvikem překážek bedlivě sledujeme svého psa při vycházkách, jaké překážky už
překonává sám a jakou technikou. Někteří psi kupříkladu padlé stromy rádi přeskakují, jiní je
raději podlezou. Rovněž lávku přes potok některý pes bez zaváhání přeběhne a jiný raději potok
přebrodí, než by na lávku stoupl. Podle odvahy a mentality svého psa musíme postupovat v nácviku.
Psi odvážnější budou potřebovat k překonání jeden až dva pokusy bez pomoci psovoda. Psi váhavější
už pomoc psovoda potřebují.
Psovod se psem upoutaným na vodítku přijde před kladinu a zastaví se asi metr před náběhovým
prknem. Pes sedí u levé nohy psovoda. Na povel "vpřed" se psovod se psem rozejde a snaží se o to,
aby psa přesně navedl na náběhové prkno, které by mělo být asi 30 cm široké. Pes většinou
předníma nohama vykročí jistě a až zadní nohy začínají dělat problémy. Někdy jde předníma nohama
po kladině a zadníma vedle po zemi až kam stačí, a pak se snaží seskočit. Psovod nesmí se psem
pospíchat, aby pes nepadal přílišnou rychlostí, ale na druhé straně nesmí před kladinou sám
brzdit, aby psa nesrážel ve snaze jít kupředu. I zde platí latinské "festina lente" (spěchej
pomalu).
Nechce-li pes po kladině postupovat sám, vezme jej psovod pravou rukou za obojek, levou podkládá
pod břicho psa, čímž mu dodává jistotu, a mírným tahem se snaží psa po kladině posunovat.
Zpočátku můžeme i nohy psa pomáhat stavět na kladinu v přesném sledu, jako by pes šel sám.
Můžeme položit na kladinu i několik pamlsků, které potáhnou psa vpřed. Lze použít i oblíbeného
aportu, který před psem posunujeme, a po překonání kladiny mu ho ihned za odměnu hodíme. Někdy
pomůže také tzv. napodobovací metoda. Psa, který kladinu nechodí, zařadíme za dva, tři psy,
kteří ji přejdou v řadě těsně před ním. Pes, stržen příkladem, překoná kladinu též.
Každopádně, začneme-li nacvičovat kladinu, musí ji pes alespoň jednou přejít. Nesmíme mu dovolit,
aby si sám seskakoval, kdy se mu zlíbí.
Zpravidla je úspěch tohoto jednoduchého cviku spjat s kvalitou cvičebního náčiní. To se ovšem
týká všech překážek na cvičišti. Psům ze cvičáků, kde se nářadí věnuje patřičná pozornost,
nedělá překonávání překážek žádné problémy. Je to podobné jako s rukávy - kde se kouše do
"rozdrbaných" hadráků, tam nelze očekávat kvalitní zákusy na pevný rukáv.
Dělala-li by nám kladina přesto potíže, můžeme začít nácvik na širším prkně položeném na zemi.
Později jednu stranu podložíme několika cihlami, a tak postupně zvyšujeme nárok, až do výše
metrové kladiny.
Celý cvik je ukončen, když pes uvolněný z vodítka asi jeden metr před kladinou sedí u nohy
psovoda, na povel "vpřed" se rozejde a klidně a sebevědomě překážku překoná. Po zastavení psovoda
opět usedne k jeho levé noze.
