Nácvik aportu (Pes přítel člověka, 9/1997, str. 23)
Nácvik aportu
Jeden ze cviků pro výcvik psa velmi důležitých a potřebných - přinášení předmětů,
v pejskařském slangu zvané aport, dělá mnoha psovodům nemalé problémy.
Zkušební řád hovoří naprosto jasně: "Psovod stojí v základním postoji, na povel rozhodčího
odhodí aport do předepsané vzdálenosti, na další povel rozhodčího vyšle psa pro odhozený předmět.
Pes by měl rychle vyběhnout, předmět uchopit a nejkratší cestou ho přinést před psovoda, kde
usedne a po povelu rozhodčího "odebrat" předá přinesený předmět psovodovi. Na další povel
"k noze" zaujme základní polohu.".
Teorie je to pěkná, praxe však ukazuje ukazuje něco jiného. Část psů pro odhozený předmět
nevyběhne vůbec, nejeví o aport zájem, někteří psi sice pro aport vyběhnou, ale po uchopení
předmětu nemají nejmenší chuť se k psovodovi vrátit a pobíhají s aportem tak dlouho, až je to
přestane bavit a pak někde ulehnou a s předmětem si hrají. Někteří psi pro aport vyběhnou, ale na
zpáteční cestě jej pustí a přijdou bez aportu. Mnoho psů se vlivem nesprávného nácviku při cestě
s aportem k psovodovi doslova loudá a projevuje bázeň.
Jak postupovat, abychom pro našeho psa udělali z tohoto cviku jeden ze způsobů odměny? Je
naprosto ideální, když s rozvíjením zájmu o pohybující se věci začne už chovatel. Pohazováním
tenisového míčku, taháním hadru mezi klubkem šesti až sedmitýdenních štěňat povzbuzuje chovatel
ve štěňatech kořistnický pud, se kterým už přicházejí na svět. Takto připravovaná štěňata se
velmi snadno zorientují u nového majitele a ten, pokud bude pokračovat v této činnosti, rychle
svého psíka pro tuto hru získá.
V počáteční fázi přípravy je nejdůležitější upoutat psíkovu pozornost na předmět, kterým
pohybujeme. Dalším naším úkolem je, aby pohybující se předmět pes pronásledoval a snažil se jej
uchopit. Těmto dvěma krokům musíme zpočátku podřídit vše.
Pokud by psík nejevil zájem o míček či o jiný vhodný předmět, který si zvolíme jako pomůcku
pro nácvik aportování, můžeme použít třeba ovařenou kost, na které jsou zbytky masa, a tu buď
pohazujeme psíkovi volně nebo upoutanou na kousek provázku ji taháme před psíkem po zemi. Pes,
který je před krmením, nemůže tuto předloženou lahůdku přehlédnout.
Mějme na paměti jednu věc: předmět, pro který psíka získáme, nám v pozdější fázi výcviku
poslouží jako motivace při nácviku stop. V současné době jsou na trhu různé gumové kostky, koule,
apod. opatřené kouskem provazu s ouškem, o které se štěňata velmi zajímají. Tato kostka se mi
velmi osvědčila a mohu ji doporučit zvláště pro mladé psíky, kteří ještě nevyměnili zuby. Po
výměně zubů už gumové aporty moc nepoužívám, vzhledem k obsahu síry, která přispívá
k opotřebování chrupu.
Nácvik pronásledování pohybujícího se předmětu a jeho uchopení je, zvláště v počátcích
nácviku, vhodné provádět v omezeném prostoru, aby psík neměl šanci nám s aportem od nás utéct.
Proto je vhodný kotec, místnost v bytě nebo třeba zahrádka. Jakmile pes předmět uchopí, okamžitě
jej lákáme k sobě. Dostane-li se psík do naší blízkosti, snažíme se uchopit do ruky nesený
předmět. Nikdy nechytáme psa, protože se většinou stává, že držíme psa za obojek a on nesený
předmět pustí na zem. Držíme-li předmět pevně v ruce, začneme se o něj se psem přetahovat.
Zvláště na počátku velmi citlivě, abychom mu předmět příliš brzy nevytrhli z tlamičky. Při
přetahování opakujeme povely "drrrž aport, tak je hodný, drrrž". Po chvilce přetahování povolíme
tah a zavelíme "pusť". Levou ruku položíme na čenich shora a pravou rukou mu předmět odebereme.
Jakmile máme předmět v ruce, opět na něj upoutáváme pozornost psa a celé odhození i s odebráním
opakujeme.
Při těchto počátečních pokusech je dobré, abychom občas při přetahování nechali psíka vyhrát
a předmět mu ponechali na hraní. Pes se tak naučí odhozený předmět pevně držet a nebude ho
v pozdější době pouštět na zem. Stane-li se, že psík na zpáteční cestě k nám upustí předmět na
zem, nikdy jej nezvedáme, ale snažíme se předmět, buď odkopnutím nebo rukou, uvést znovu do
pohybu a pak musíme být šikovnější a rychlejší při příštím odebírání. Pouštění předávaného
předmětu můžeme psíkovi zpříjemnit výměnou za pamlsek.
Přináší-li nám psík zvolený předmět s radostí a ochotně, postupně se mu snažíme předměty
měnit, aby se naučil zvedat a přinášet jakoukoli věc odhozenou psovodem. S přinášením aportů si
tak vlastně posilujeme i cvik přivolání.
Aportování můžeme opakovat, vzhledem k temperamentu našeho psa, jen tak dlouho, aby jej to
nepřestalo bavit. Ukončení nácviku by mělo nastat v okamžiku, kdy má pes ještě živou chuť za
předmětem běhat a nosit. Tento moment je individuální. Jeden pes je schopen nosit aporty od rána
až do večera (a jsou psi s ochotou aportovat až otravní) a na druhou stranu jsou psi, kteří
přinesou aport jednou, dvakrát a okamžitě ztrácejí o přinášení zájem. Je proto na psovodovi, aby
vypozoroval, jakým typem je jeho pes a tak postupně a nenásilně u něho prohluboval zájem o tento
cvik.
V posledních letech se stává, že psovodi ztrácejí příliš brzy trpělivost s nácvikem
přirozeného aportování a uchylují se k tzv. nucenému aportu pro údajně rychlejší postup při
výcviku. Ze své zkušenosti mohu říci, že takovýto způsob aportování neuznávám.
Za prvé je na psovi okamžitě vidět, že má udělán "nuceňák", a za druhé tito psi nosí pouze
činku. Musíme mít na paměti, že budeme-li mít u našeho psa dobře propracovaný aport, máme
vystaráno se štěkáním na povel, s překážkami a především s motivací na pachové práce. Vyhledávání
předmětů, vyštěkání těžkého předmětu, rozlišovačky a ostatní velmi důležité cviky, které už
většinou v našem národním zkušebním řádu chybějí, ale které jsou nepostradatelné pro kvalitní
přípravu služebního a sportovního psa, jsou všechno cviky založené na kvalitním aportování. Proto
je třeba věnovat tomuto cviku maximální pozornost a vyvarovat se, zvláště v počátcích,
metodických chyb. Na nácvik každého nového prvku by měl být psovod vždy předem pečlivě teoreticky
připraven, aby mohl na vyskytnuvší se problémy okamžitě adekvátně reagovat.
Jednou z metod, jak získat psa pro aportování, je napodování za přítomnosti už aportujícího
psa. Náš psík se nechá strhnout druhým psem k pronásledování odhozeného aportu a snaží se mu
v běhu vyrovnat. Zde je třeba dávat bedlivý pozor, neboť pes, který již dobře aportuje, může
začínajícího psíka i odradit, protože si svůj aport pečlivě hlídá, a může se stát, že doběhnou-li
oba psi k aportu současně, může zkušenější pes nováčka i pěkně "osolit". To v žádném případě
nesmíme dopustit. Zkušenější psovodi mi dají jistě za pravdu, když řeknu, že to je situace, kdy
se nejčastěji psi poperou. Proto napodobovací metoda ano, ale jen s velmi ovladatelným a
"rozumným" psem.
