Dysplazie kyčelního kloubu u NO a jak dál (Pes přítel člověka, 5/2001, str. 18)
Dysplazie kyčelního kloubu u NO a jak dál
V úvodu bych rád poznamenal, že nejsem členem KNO proto, že bych k tomuto plemeni
neměl žádný vztah. Ba právě naopak. Německý ovčácký pes a vše, co se k tomuto plemeni psa
vztahuje, je mojí celoživotní zálibou a doslova drogou. Sleduji dění kolem tohoto ušlechtilého
psa již od svého útlého mládí a zřejmě jsem se s touto "retardací" narodil. Od roku 1956, kdy
začal vycházet časopis Kynologie, jsem si vystřihoval obrázky všech uveřejněných fotografií NO.
A až později jsem pochopil, jakou škodu jsem vlastně způsobil, neboť jsem si rozstříhal důležité
články na druhé straně obrázků. Později jsem horko-těžko sháněl poškozená čísla tohoto tehdy tak
skvělého měsíčníku. Vlastním i veškerou stěžejní literaturu, která se zabývá chovem a výcvikem
NO. Stephanitzem a Všolkem počínaje a sborníky a katalogy z výstav konče. Časopis Kynologie
a později PES, odebírám od roku 56 do dnešního dne a v loňském roce tomu bylo 30 let, co do
tohoto časopisu svými názory na výcvik a chov přispívám.
Je pravdou, že svoji pozornost jsem věnoval převážně pracovnímu využití tohoto plemene
a v chovu mám jen pramalé zkušenosti. Dva odchované vrhy na mojí chovatelské stanici hovoří
jasně. Vždy jsem si říkal, že nemám ještě zdaleka tolik zkušeností, abych se mohl zabývat chovem.
Jsem odkojen názorem, že chov NO by měl být zaměřen především na jeho pracovní využití.
Orientovat chov tohoto plemene s důrazem na exteriér je zcestné a zákonitě musí vést k degeneraci
pracovních vloh. Základ tohoto nešvaru byl položen zhruba v 70. letech, kdy se k nám začali
dovážet plemeníci z bývalého Západního Německa. Už v roce 74 jsem v našem časopise upozornil na
nebezpečí, které hrozí používáním těchto psů v našem chovu. Pod záminkou zlepšování exterieru
a především zádí a zadního zaúhlení, sem byli importování plemeníci třetí kategorie, kteří byli
zatíženi vadnými hřbety, ztrátou pigmentu a barvy, dlouhosrstostí, dlouhými ocasy, vadně
nasazenými, měkkými a vadně drženými ušními boltci a především velmi špatnými povahovými
vlastnostmi, kterým vévodil nedostatek temperamentu a absolutní neochota k práci.
Velká část našich chovatelů se nechala ovlivnit názorem, že jedině tito jedinci jsou přínosem
pro náš chov a protože především z těchto psů se rekrutovali i vítězové výstav (to vytýkám
především rozhodčím pro exterier), výsledek byl nasnadě. Zhruba ve stejné době k nám pronikly
informace o dysplazii kyčelních kloubů a nastala obrovská likvidace našich povahově i exterierově
kvalitních plemeníků. Začal převažovat názor, že jedině psi s RTG nálezem 0/0 jsou způsobilí pro
použití v chovu a vše ostatní je třeba tvrdě eliminovat. Vedly se diskuse, zda je dysplazie
skutečně tak nebezpečná dědivá vada pro chov, a názory se různily. Chovatelé, ve snaze udržet
v chovu kvalitní jedince, se dopouštěli záměrných podvodů se ztrátami rodokmenů a opětovným
přerentgenováním svých psů za pomoci duplikovaných rodokmenů s jinými psy. Celou situaci ještě
gradovalo FCI s programem ozdravování chovů a opatřením proti týrání zvířat tzv. řízeným chovem.
Otázka dysplazie se stala alfou a omegou chovu nejen NO.
Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že chovatelská komise KNO se rozhodla 27. 1. 01
zařazovat do chovu jedince s rentgenovým nálezem třetího stupně. Kolik stran bylo popsáno v našem
odborném časopise, aby se zdůvodnila nebezpečnost tohoto defektu, a pak najednou skoro
přehlédnutelný článeček, s jediným odvoláním na statistické údaje, celou tuto snahu a práci
genetických odborníků znegoval.
Ptám se, proč? Je snad jediným důvodem skutečnost, že v rukách současných lodivodů chovu stojí
psi s touto dysplazickou zátěží a ti jen proto, aby mohli s těmito defektními zvířaty chovat,
nás přesvědčují, že dysplazie je zanedbatelná prkotina, která nemá pražádného významu pro zdravý
chov? Nebo jsou odborníci z řad předsednictva tohoto klubu přesvědčeni, že ani několik desetiletí
selekce nevedlo k žádanému cíli?
Neberte prosím tato slova jako invektivu, chce se mi jen řvát, proboha, proč jsme se zbavovali
tolika kvalitních psů, abychom se za 35 let vrátili na výchozí pozici? Pokud k takovéto zásadní
změně dojde, očekával bych fundované odůvodnění podložené početným souborem sledovaných jedinců
a s odkazem na tento materiál. Sdělí-li se takovéto zásadní rozhodnutí odborné kynologické
veřejnosti touto formou, není divu, že to vyvolá spoustu, možná neopodstatněných, fám.
Neodebírám klubový zpravodaj a je proto možné, že v tomto periodiku se celý postup vysvětlil.
Je-li tomu tak, prosím některého z funkcionářů klubu, aby mne na toto číslo odkázal a já si rád
přečtu příčinu takovéhoto opatření. Jestliže se tak nestalo, považoval bych takové jednání za
velmi povýšené a doslova opovrhující celou členskou základnou zmíněného klubu i všemi zájemci
o toto vynikající služební plemeno psů.
Je přece v zájmu nás všech, kteří máme k tomuto plemeni vztah, aby, a zvláště v dnešní době,
kdy jsou z naší republiky doslova masově odprodáváni psi, jejichž povahové kvality jsou
nenahraditelné, zde zůstal materiál vysoce výkonný a především zdravý. Pokud vše podceníme,
budeme si za pár let jezdit nakupovat kvalitní psy do Německa a jejich předkové budou mít naše
rodokmeny. Pevně doufám, že to není trestuhodný záměr.
