Výchova psa pro TART (Pes přítel člověka, 4/2001, str. 13)
Výchova psa pro TART
Než pošleme dítě do školy, musíme mu dát základy výchovy. Mělo by umět zdravit,
poděkovat, omluvit se, respektovat přání rodičů, zvládnout základy pořádku atd. Stejný postup,
i když v jiné modifikaci, je potřeba dodržet u mladého psa.
Nejdůležitější částí této fáze je vytvoření kvalitního kontaktu. Už když psa přebíráme od
chovatele, je ideální vzít si pár dnů volna a prakticky všechen čas trávit s psíkem. Velmi často
jej oslovujeme jménem, které jsme si zvolili, a vždy přidáme pochvalu a občas pamlsek. Psík brzy
zjistí, že po vyslovení toho kouzelného slovíčka přijde něco příjemného a začíná na něj živě
reagovat. Jméno psa, zvláště z počátku, neskloňujeme a ani nijak nezdrobňujeme.
Každý psovod ví, že pro zdárný vývoj štěněte jsou velmi důležité vycházky. Snažíme se, aby měl
při nich pes maximální volnost, aby čas strávený na vodítku byl minimální. Z počátku chodíme jen
na krátké vycházky do nejbližšího okolí bydliště, pokud možno v době, kdy nepotkáme mnoho lidí.
Musíme být ve stálém střehu. Auta, starší a agresivní psi jsou pro dovádivé štěně stálou
hrozbou. Při procházce se snažte na psa co nejméně mluvit a nechte jej užít si volna. Nebojte se,
když trochu poodběhne, či se někde "začte v pachových novinách". Klidně pokračujte zvoleným
směrem, on si vás mladý psík ohlídá sám. Pokud běží dopředu, schválně odbočte jiným směrem, aby
se musel vrátit a následovat vás. Stane-li se mu párkrát, že se musí takto vracet, sám se naučí
si vás hlídat a po určité době se bude ohlížet, kde že vás má.
Naučte psa na procházkách, aby se pohyboval pokud možno stále před vámi. Má to velkou výhodu
v tom, že máte psíka pořád na očích a pokud by vyváděl nějaké nepřístojnosti, můžete jej rychle
opravit.
Hned v prvních dnech učíme psa přivykat na obojek. Používáme většinou řetízek takové délky,
aby šel volně nasadit přes hlavu a naopak, aby z krku přes hlavu samovolně nesklouzl. Sebevědomý
psík si obojku většinou nevšímá. Maximálně se sem tam posadí a zadní packou se počne drbat,
jakoby honil blešku. Necháváme to bez povšimnutí, ale pokud by obojek psa velmi rušil, pokusíme
se jej něčím zabavit. Chceme-li, zvláště z počátku, připnout psa na vodítko, činíme tak, až k nám
přiběhne sám.
O tom, jaký má psovod se psem kontakt, hovoří nelépe přivolání. Proto je tomuto cviku třeba
věnovat maximální pozornost a vyvarovat se základních chyb. S nácvikem přivolání začneme co
nejdříve, ihned poté, kdy začne psík spolehlivě reagovat na své jméno. Asi po týdnu absolutně
volných vycházek, se v momentě, kdy jsme sami a kdy nejsou na blízku žádné rušivé vlivy
zastavíme, zavoláme psa jménem a přidáme povel "ke mně". Z počátku bude tento povel, jako ostatně
všechny další, které budeme používat, pro psa absolutně indiferentní. To znamená, že mu nic
neříká. Ovšem psík po vyslovení jména by měl na nás obrátit svou pozornost a v momentě, kdy
vyslovíme povel "ke mně", by měl psovod změnit svou polohu anebo chování. To jest, psovod se
posadí třeba na bobek anebo se počne vzdalovat na opačnou stranu, než se pohybuje pes. Štěně je
zvědavé a ve chvíli, kdy se z psovoda stane trpaslík, přiběhne se podívat na tento zázrak
z blízka. Teď je na psovodovi, aby psíka patřičně pochválil a několikrát zopakoval "ták je hodný
ke mně". Po rituální pochvale a i možném pamlsku, dá okamžitě psovod psíkovi povel volno a dá mu
najevo, že už o něj nestojí.
V prvních dnech takovéto přivolání zopakujeme asi třikrát a vždy po přivolání dáme ihned psovi
volno. Psa přivoláváme jen v tom případě, že jsme si stoprocentně jisti, že nebrání nic tomu, aby
skutečně přišel. Přivolávat psa v momentě, kdy se na blízku objeví další pes, je zbytečné,
protože, zvláště v počátcích výcviku, nejsme pro našeho psa zdaleka nejsilnější podnět. Pokud pes
po povelu nereaguje, počneme se od něj rychle vzdalovat. Cizí prostředí a osamocení udělá své
a i sebevědomý psík po čase přiběhne. I v tomto případě musí přijít stejná pochvala, jakoby
přiběhl okamžitě.
Nikdy pro psa po přivolání nechoďte a nesnažte se jej chytit. Při počátečních pokusech
o přivolání se též vyvarujte toho, aby jste psa ihned po přivolání připínali na vodítko. Pes by
po čase sice přiběhl, ale několik metrů před vámi se zastaví a nebude ochoten přijít do těsné
blízkosti, aby se vyhnul tomu vodítku. Nikdy a zvláště ne v počátcích výcviku nesmíme psa trestat
i kdyby příchod psa trval sebedéle.
Toto jsou ta nejzákladnější pravidla pro přivolání. Cviku jako takovému již jsem věnoval
samostatný článek v našem časopise v roce 97,
č. 1, str. 22 a proto jej nebudeme rozebírat do podrobností.
Při výchově psa je potřeba zvládnout tři druhy přivolání. Na každé takové přivolání je třeba
zvolit jiný povel. Pokud pes na vycházce běhá v takové vzdálenosti, která přesahuje mou
představu, krátce hvízdnu a pes se počne ke mně vracet. Jakmile je v takové vzdálenosti, kterou
já uznám za vhodnou, přijde povel volno a pes, aniž by ke mně přiběhl, může pokračovat ve volném
běhání. Druhý povel, tzv. předpisový, přichází, když chci přivolat psa do bezprostřední
vzdálenosti s pozdějším případným předsednutím anebo přímým připojením se k noze psovoda.
A poslední povel je takový, kdy pes něco provede, s čím já nesouhlasím, a já jej chci pokárat.
Zde už příchod nemusí být radostný, ale pes přijít musí.
Dále je potřeba, aby pes zvládl povel "fuj" a povel "nesmíš". Povel "fuj" používáme v těch
případech, kdy pes provádí takovou činnost, kterou nesmí dělat nikdy. Ku příkladu sbírat zbytky
potravy ze země. Povel "nesmíš", používáme tehdy, pokud chceme psovi zamezit v některé činnosti,
kterou někdy může dělat zcela libovolně a jindy ji dělat nemá.
Dám příklad. Dovolím psíkovi na mě skákat, pokud jsem v pracovním oblečení, ale přicházím-li
třeba z práce oblečen, tak mu samozřejmě tuto činnost zakážu. Psovod se musí sám pečlivě naučit
tyto povely vhodně používat, aby nedělal psovi v hlavě guláš. Velmi často jsme svědky toho, že
pes ku příkladu nechce pustit rukáv, a psovod na něj křičí povel "fuj". To je samozřejmě chyba.
Je ještě několik povelů, které musí pes k dobré ovladatelnosti zvládnout a hlavně jim rozumět.
Povel "jdi vpřed", "stůj", "drž", "pusť" apod.
Zda pes povelu rozumí, se můžeme nejlépe přesvědčit při přivolání. ZŘ TART zná dva druhy
přivolání. Přivolání k noze a přivolání před sebe. Zkuste psovi, který sedí v základním
postavení, tedy u nohy psovoda, zavelet "ke mně". Pes by měl automaticky opustit polohu u nohy
a předsednout před psovoda. Samozřejmě že tuto techniku nezvládne pes začátečník, ale chceme-li
mít psa tzv. v ruce, je třeba k takovéto přesnosti dospět. Mnoho psovodů tvrdí, že má u svého psa
dokonalou poslušnost. Ale zkuste třeba dát psovi při ovladatelnosti za pochodu povel "štěkej".
To samé platí, třeba když pes plave. Kolik psů tento povel v takovéto situaci splní? Kolikrát
slyšíme nářky psovodů, že mu pes nechce při obraně pouštět. Vymýšlejí se různé techniky páčení,
tahání za slabiny apod. a přitom si nikdo neuvědomí, že zde chybí dopracovaný povel "pusť", který
je ovšem z oblasti poslušnosti a nikoliv z obrany.
Při výchově psa, a nejen pro potřeby TARTu, je třeba přemýšlet a hlavně nespěchat. Až když jsme
přesvědčeni, že pes zvládl jeden cvik, začínáme pracovat na dalším. Každá nedůslednost se nám
vrátí jako pověstný bumerang. Pokud budeme věnovat výchově dostatek času, vrátí se nám vše bohatě
při výcviku.
Než začnete psa vychovávat, věnujte dostatek času své výchově. Jenom klidný a trpělivý výcvikář
dojde ke kýženému cíli, spěchem, nervozitou a nedůsledností si cestu jenom zkomplikujeme.
