Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu LXXXVI. (Pes přítel člověka, 3/2009, str. 22)

Cvičíme podle TARTu LXXXVI.

Jaro nám pomalu klepe na dveře a první propozice na závody se objeví ve schránce. Také plány zkoušek se nemohou dočkat, až konečně sleze to protivné pevné skupenství vody, tedy sníh. Zkrátka nastává sezóna a hyn sa hukáže, kdo jak využil zimu k tréninku. Vzhledem k tomu, že se neustále zvětšuje počet nově příchozích zájemců o akce TARTu, ať už ze zvědavosti anebo cíleně, pokládám za potřebné připomenout některé odlišnosti jak v provádění cviků, tak v jejich posuzování oproti ostatním zkušebním řádům. Protože ruku na srdce vážení, kolik z nás je ochotno vzít do ruky tu útlou knížečku nazvanou Zkušební řád? Praxe ukazuje, že mnozí se těsně před akcí ještě vyptávají, jak který cvik vypadá a co že to vlastně ten rozhodčí bude chtít vidět.

Inu, vězte! Zkoušky může uspořádat skupina minimálně 5 lidí, kteří nemusejí být členy TARTu, ale musejí mít zajištěny potřebné pomůcky, terény, vedoucího akce a pomocníky. Tři týdny před pořádáním akce oznámí (stačí telefonicky) termín konání akce vedoucímu sboru rozhodčích Mgr. Janu Komárkovi a zažádají o rozhodčího. Termín nesmí kolidovat s vrcholovými akcemi a může být tak po dohodě přesunut. Terény na pachové práce navrhuje rozhodčímu vedoucí akce a rozhodčí je buď schválí anebo vzhledem ke stupni zkoušek změní. Proto je vždy dobré mít připraveny terény náhradní. Zvláště u vyšších stupňů stopařských zkoušek neočekávejte, že vám rozhodčí odkývne travičku, či oseníčko.

Nášlap se provádí krok před cedulkou, nikoli vpravo od ní, čímž je dán jasný směr prvního úseku. Při hlášení oznámí psovod rozhodčímu přesný způsob označení nalezeného předmětu, nestačí oznámit, že pes předměty označuje. Př.: "pes nalezené předměty zalehne a uchopí do tlamy.". (U nás povoleno!) Vedení psa na stopovací šňůře je vyžadováno pouze vrchní, ať už ze stopovacího postroje anebo pouze z obojku. Podvlékání šňůry pod nohy psa není přípustné. Na trase stopy může psovod psa hlasově povzbuzovat a chválit, čím méně se však hlasu používá, tím lépe je celková práce hodnocena. Šňůrou můžeme rychlost postupu psa přibrzdit, ovšem není dovoleno její pomocí stahovat psa zpět na trasu stopy; to by mohlo být, po druhém upozornění rozhodčího, příčinou ukončení celé práce. Rychlost postupu psa po stopě musí být taková, aby mu psovod fyzicky stačil. Klus není na závadu, ovšem cval je chybou. Při označení předmětu zvedá ruku psovod až s předmětem, nikoli ve chvíli, kdy označí předmět pes. Po ukončení stopy se psovod okamžitě a nejkratší cestou odebere k rozhodčímu, zde se už se psem na vodítku odhlásí a předá rozhodčímu nalezené předměty. Rozhodčí ani kladeč nesmějí při posuzování svou přítomností rušit práci pracující dvojice, což znamená, že se nikdy nesmějí dostat fyzicky před psovoda, který vede psa na šňůře. Nižší stupně pachových prací jako ZMT a T 1, může rozhodčí posoudit tzv. z cesty, nemusí jít za psovodem.

Na poslušnost nastupuje vždy pouze jedna dvojice psovod - pes a dlouhodobé odložení se provádí až na závěr poslušnosti. Při provádění ovladatelnosti se vyžadují obraty, ať na místě, nebo za pochodu, a to nikoli "německé", nýbrž naše. To znamená, že pes sleduje neustále levou nohu psovoda bez obíhání. Výjimku může rozhodčí tolerovat u mezistátních závodů, kde startují závodníci, v jejichž zemi není ZŘ Tartu používán. Při provádění aportu je tolerován, zvláště u nižších stupňů zkoušek, živější projev psa, tzn., že pes si může předmět nadhodit i překusovat bez vážnější bodové ztráty. Jako náhrada k posouzení nárazového hluku musí být použita pistole, či jiná zbraň vyšší ráže než 6mm. Zda použije psovod při poslušnosti náhubek, je na jeho svobodné úvaze, ovšem projevuje-li pes náznaky útočnosti ke svému okolí, může rozhodčí použití náhubku nařídit. Při posuzování poslušnosti klade rozhodčí důraz na celkový radostný projev, kdy je patrné, že pes vykonává cviky ochotně s velkou dávkou temperamentu. Náznaky strachu před psovodem je třeba nekompromisně bodově trestat.

Nyní se zaměřme na cviky obrany, kde je počet chyb způsobených psovodem nejvyšší. Při provádění průzkumu terénu je dovoleno použití náhubku u všestranných zkoušek. Zde si často psovodi pletou vyštěkání s označením. V průzkumech objektů je požadováno označení nalezeného pomocníka, což znamená, že pes může nalezenou osobu označit napadnutím a nemusí ji vyštěkávat, zatímco ve volném terénu je požadováno vyštěkání, kdy je napadení pomocníka nežádoucí. Nejvíce chyb se však psovodi dopouštějí jak při krátkých obranách, tak při hladkém zadržení i kousání s protiútokem. Při zajištění pomocníka neví mnoho psovodů, jak vést výslech, a tak dochází buď k trapnému mlčení, nebo výslech zajišťuje pomocník, což je samozřejmě chyba. Přitom je velmi jednoduché naučit se pár větiček, které používáme zcela mechanicky. Uvedu příklad. "Vystupte z úkrytu a otočte se čelem ke mně!" Případně, "odhoďte zbraň!". Vyžadovat zvednutí rukou není nutné, ale pokud je psovod na takový postup zvyklý, použije ho. Zde následuje krátká zadní prohlídka pomocníka, při které není nutné svlékat pachatele do trenýrek, ale jen orientačně zjistit, zda u sebe nemá další zbraň. Po návratu ke psu, kdy je důležité nezkřížit psovi výhled na figuranta svou maličkostí, následuje výslech. "Co tady děláte? Víte, že jste ve střeženém objektu? Máte u sebe doklady? Nemáte? Dobře, udělejte čelem vzad a půjdete se mnou!" Tak nějak by mělo vypadat zajištění nalezeného pomocníka.

Při situacích, kdy dochází k zákusu, máme v našem zkušebním řádu rozděleny body ku př. 15/5, to znamená, že 15 bodů je na provedení zákusu a 5 za ovladatelnost. Pokud pes na povel psovoda k puštění pomocníka nereaguje, sundá si psovod psa z rukávu po ztrátě bodů za ovladatelnost, body za zákus samozřejmě zůstávají. Při kousáních na vzdálenost se psovodi dopouštějí té chyby, že zaprvé nevybíhají současně se psem, což je ZŘ požadováno, a zadruhé už po cestě ke psu mu dávají povely k puštění pomocníka, což je samozřejmě chyba. Pes by měl pomocníka držet až do přiběhnutí psovoda, a pak teprve na povel pustit. Největší chybou je opuštění zadrženého figuranta a odcházení od něj. Někteří psi mají tendenci jít naproti psovodovi, to je většinou důsledek těch nešťastných povelů k puštění na dálku, anebo se zajímají o okolí, kde k zadržení došlo, a to je stejná chyba. Opustí-li pes pomocníka na více jak deset kroků, je celý cvik anulován.

Jak se znám, jistě jsem na některý nešvar určitě zapomněl, ale snad jsem alespoň trochu pomohl těm, kteří v TARTu začínají nebo začít chtějí. V březnu proběhne v Praze-Hostivaři doškolení ústředních rozhodčích pro výkon, a pokud k některým změnám dojde, budeme vás prostřednictvím našeho časopisu včas informovat. Tak hodně štěstí do nové sezóny, a nebudete-li vždy "na bedně", nebuďte z toho hned na bednu a pamatujte: jestliže váš pes něco neumí, je to vždy jen chyba psovoda!




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.