Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu LXXXV. (Pes přítel člověka, 2/2009, str. 30)

Cvičíme podle TARTu LXXXV.

Co to je, když se řekne, cvičit psa pro praxi? Při vyslovení této otázky vyvstane většině čtenářů na mysl, že se jedná o použití psa při likvidaci odporu nebezpečných pachatelů a zpravidla si představují nekompromisní kousání do člověka. Zkušební řád TARTu má hned v úvodu napsáno: "Posláním zkušebního řádu je přezkušování psů služebních a pracovních plemen v přirozených podmínkách, zaměřených na ostrahu majetku a ochranu osob a podporuje i sportovní vyžití psovodů.". V prováděcích pokynech pro obranu stojí: "Při zkouškách očekáváme hlavně opravdovost zákroku psa a posuzujeme jak by byl schopen podobné úkoly plnit v praxi.". Toto jsou možná slova, která k výše avizované představě přispívají.

Na vysvětlenou je třeba dodat, že TART byl založen především pro již zkušené psovody, kteří chtějí pokračovat v tradici našich předešlých ZŘ, a proto v této útlé knížečce se autoři nezabývali podrobným rozepisováním jednotlivých cviků. Byli si totiž vědomi, že všichni, kteří budou podle tohoto ZŘ cvičit, vědí z předešlé praxe, jak který cvik či disciplína vypadá. Všichni dobře víme (tedy aspoň doufám), že použití psa je právně postaveno na úroveň použití zbraně. To znamená, že takto použít psa mohou pouze ozbrojené složky, jako je PČR, AČR a jim podobné. Použijete-li svého psa ke střežení vaší oplocené zahrady kolem domu a po překonání plotu cizí osobou váš pes tuto napadne a pokouše, odnesete to s plnou parádou. Máte-li na plotě napsáno "Pozor, zlý pes", odnesete to dvojnásobně, protože jste věděli, že váš pes je zlý a měli jste jej dostatečně zajistit.

Zní to nepochopitelně, ale zákon hovoří jasně. Pes slouží především k tomu, aby štěkotem přivolal svého majitele, a ten pak teprve může situaci řešit. Buď nezvaného návštěvníka vyprovodí sám anebo zavolá policii, aby konala svou povinnost. Inu takové máme zákony, které mají chránit bezpečnost a majetek slušných občanů.

Vraťme se však k původní otázce. Co je myšleno, když řekneme, že připravujeme a cvičíme psa pro praxi? Jistě znáte ve svém okolí psovody, kteří mají se svým psem úspěšně složeno mnoho různých druhů zkoušek z výkonu, ale mimo cvičiště stačí jiný pes, na procházce srna nebo zajíc a najednou základní a prioritní cvik, jakým je přivolání, naprosto nefunguje. Jedete někam vlakem, chcete si u pokladny zakoupit jízdenku a ke svému překvapení zjistíte, že váš pes není schopen zůstat odložen u vašeho zavazadla v ruchu nádražní haly. Na vycházce koukáte, že váš pes někde ztratil náhubek. Kolik je psů, kteří se dovedou na povel vrátit po trase, košík nalézt a přinést? To samé platí i o ztracené peněžence, svazku klíčů, atp. Jste skálopevně přesvědčeni, že váš pes kouše jako z praku, ale stačí, aby pomocník zaběhl na asfaltovou anebo dlážděnou cestu a najednou se váš pes nedokáže k zákusu odrazit. Nácvik kousání v halách, půdních a sklepních prostorách, po schodišti, za naprosté tmy, kdy v závěru protiútoku se pomocník pomocí svítilny snaží oslnit psa a znesnadnit mu tak závěrečnou fázi zákusu, to vše jsou cviky, které v žádném jiném ZŘ nenajdete.

Byl jsem svědkem toho, když několikanásobný účastník přeboru republiky ve výkonu nebyl schopen pohybu při ukázkách pro veřejnost, která probíhala ve sportovní hale s umělohmotným povrchem. Toto vše je zahrnuto v tom tzv. výcviku pro praktické použití. Tedy žádné zákusy natvrdo a do živého bez jakékoli ovladatelnosti. Zde musí fungovat dvojice psovod pes v naprosté důvěře jeden ve druhého. Zde nejde nic lámat silou a drilem.

Jedna čtenářka napsala, že jí běhá mráz po zádech, když si uvědomí, že by její dcera měla někde v naší organizaci cvičit psa pro praxi. I mě běhá mráz po zádech, když bych měl poslat svou dceru do organizace, kde se učí základům výcviku pomocí elektrických a ostnatých obojků a kde jí mohou vyhodit ze základní zkoušky jen proto, že pes nepustí aport anebo po třetím povelu rukáv. Od svých výcvikových začátků jsem byl veden k tomu, že pes je především kamarád a pomocník, nikoli výcvikové nářadí, a tomu jsem zůstal věrný do dnešních dnů.

Připravovat psa pro praxi znamená naučit ho naprosté důvěře v psovoda, cílevědomě připravovat jeho sebevědomí, odvahu a obratnost, naučit jej pohybovat se zcela samozřejmě v každém prostředí, systematicky trénovat jeho kondici a udělat maximum pro jeho perfektní duševní i fyzické zdraví. Při plnění těchto základních podmínek vím, že mě čeká důkladná předvýchova a potom teprve výcvik.

Dnes na mnoha cvičištích je bohužel zaměňován výcvik s drezurou. Pokud se rozhodnu postavit výcvik pachových prací, poslušnosti i některých cviků obrany na pamlscích, pak ovšem nejsem výcvikář, ale cirkusový drezér. Především v cirkusech cvičí zvířata za pamlsky, ať jsou to medvědi, opice, psíci, papoušci atd. I sokolníci drží své dravce na pečlivě hlídané hmotnosti, aby se pták vždy vrátil pro odměnu. Pamlsky lze použít při základech výcviku u štěňat, kdy kombinujeme kontrastní metodu s metodou chuťově dráždivou, ale používat pamlsek jako jedinou odměnu u dospělého psa, je nedostatečné především proto, že vždy může přijít silnější podnět, než je chuť na pamlsek, a celá práce selže (viz. nespolehlivé přivolání psa mimo cvičiště). Jedinou a zásadní odměnou pro psa používaného pro praktický výcvik, je a musí být pochvala psovoda a pokud není, nelze hovořit o kontaktu mezi psem a psovodem. A teď vůbec nehovořím pouze o služebních psech v obecném významu. Toto platí samozřejmě i pro psy lovecké, záchranářské, asistenční, vodicí, pastevecké, zkrátka pro všechny psy využívané pro práci a ke službě člověku. Samozřejmě, že můžeme mít psa se všemi vrcholovými zkouškami a se špičkovým bonitačním kódem, ale teprve jiné prostředí, než je domácí cvičiště a spolupracující pomocník, ukáže pravé kvality psa.

Žádný, byť sebelepší, figurant nenaučí psa kvalitní povahové vlastnosti, které potřebuje k razantní obraně. Naučí psa kousat, to ano, a pokud naučí kousat psa, který nemá pro obranu velké vlohy, pak se o něm říká, že je dobrý, a s tím nelze než souhlasit.

Základním cílem výcviku psů pro praxi je vyhledávat pracovní krevní linie. Dnes je těch opravdu kvalitních jako pověstného šafránu. Kvalitní povahové vlohy se nám jaksi přesunuly do řad psů bez tzv. prokázaného původu, čili "bezpapíráků". Což je zřejmě důsledek vyřazování kvalitních povahových jedinců z chovu pro nedůležité exteriérové nedostatky z dob tak 70-90 let minulého století, kdy se naši exteriéroví rozhodčí nechali unést hrbatými krasavci z bývalého západního Německa. Všichni tito tzv. bezpapíráci měli zcela určitě rodiče s prokázaným původem, o čemž svědčí jejich stále solidní exterier. Ale nevěšme hlavy, když jsem v minulém roce viděl pracovat některé psy na stopařských přeborech, stále ještě je z čeho vybírat.

Tak toto je má odpověď na otázku uvedenou v začátku mého článku. A pokud si stále ještě někdo myslí, že napadám členy, kteří se zabývají jinými zkušebními řády, než je ten náš, tak ať si dají mokrý hadr na hlavu a přemýšlí aspoň chvíli sami o sobě. Mám dostatek složených zkoušek podle jiných zkušebních řádů, než je ten náš, (ostatně i na mistrovství Evropy jsme necvičili podle TARTu), abych věděl, proč jsem zůstal u toho "tarťáckého". A jestli se někdo stále ohání sportem, pak mi ukažte sport, kde je cílem nedosahovat lepších a kvalitnějších výsledků. Zorganizovat několik let po sobě mistrovství světa ve skoku do výšky s tím, že se bude skákat laťka pouze metr nad zemí a rozhodčí určí, kdo to čistěji provedl, tak od toho nás ochraňuj Bůh.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.