Cvičíme podle TARTu LXXXIV. (Pes přítel člověka, 1/2009, str. 30)
Cvičíme podle TARTu LXXXIV.
Je tomu až neuvěřitelných dvacet let, co jsem se svými přáteli, bohužel už zesnulým Michalem Krupičkou,
vynikajícím výcvikářem, figurantem, chovatelem Briardů a především dobrým kamarádem, a s Michalem Císařovským, tehdejším
redaktorem našeho časopisu PES, začal uveřejňovat články, které byly věnovány výcviku všestranného psa. Vzhledem k tomu,
že do dnešních dnů chodí na mé stránky dotazy, týkající se obsahu těchto článků a ne všichni vládnou internetem, rozhodl
jsem se některé tyto řádky malinko oprášit a porovnat nakolik se změnil postup při výchově a výcviku po uplynutí dvou
desetiletí.
Rozhodli jste se pořídit si psa a věnovat se jeho výcviku? Jste srozuměni s tím, že budete potřebovat denně dvě až tři hodiny
volného času, který mu budete muset věnovat? Počítáte s tím, že náklady na jeho výživu vás přijdou zhruba stejně, jako na
dalšího člena rodiny? Víte kam se psem, když chcete vyrazit na rodinnou dovolenou, jste ochotni jej vzít sebou? Máte někoho,
kdo vás může zastoupit po dobu, kdy zrovna marodíte anebo jste vysláni na pracovní cestu? Máte pro psa vhodné ubytování?
Máte dostatečný teoretický základ základní péče o psa, jako je výživa, veterinární péče, základy předvýchovy a výcviku?
Pokud můžete na všechny tyto otázky odpovědět kladně, pak do toho jděte a berte následující řádky jako pomoc staršího kolegy,
který výchově a výcviku služebních psů věnoval celý život.
Tedy vězte, že než pošleme dítě do školy, musíme mu dát základy výchovy. Mělo by umět zdravit, poděkovat, omluvit se,
respektovat přání rodičů, zvládnout základy pořádku atd. Stejný postup, i když v jiné modifikaci, je potřeba dodržet
u mladého psa. Pro hrubou orientaci, stáří psíka 2 - 4 měsíce.
Nejdůležitější částí této fáze je vytvoření kvalitního kontaktu. Už když psa přebíráme od chovatele, je ideální vzít si pár
dnů volna a prakticky všechen čas trávit s psíkem. Velmi často jej oslovujeme jménem, které jsme si zvolili, a vždy přidáme
pochvalu a občas pamlsek. Psík brzy zjistí, že po vyslovení toho kouzelného slovíčka přijde něco příjemného a začíná na něj
živě reagovat. Jméno psa, zvláště z počátku, neskloňujeme a ani nijak nezdrobňujeme.
Každý psovod by měl vědět, že pro zdárný vývoj štěněte jsou velmi důležité vycházky. Snažíme se, aby měl při nich pes
maximální volnost a aby čas strávený na vodítku byl minimální. Z počátku chodíme jen na krátké vycházky do nejbližšího okolí
bydliště, pokud možno v době, kdy nepotkáme mnoho lidí. Musíme být ve stálém střehu. Auta, starší a agresivní psi jsou pro
dovádivé štěně stálou hrozbou. Při procházce se snažte na psa co nejméně mluvit a nechte jej užít si volna. Nebojte se, když
trochu poodběhne, či se někde "začte v pachových novinách". Klidně pokračujte zvoleným směrem, on si vás mladý psík ohlídá
sám. Pokud běží dopředu, schválně odbočte jiným směrem, aby se musel vrátit a následovat vás. Stane-li se mu párkrát, že se
musí takto vracet, sám se naučí si vás hlídat a po určité době se bude ohlížet, kde že vás má.
Naučte psa na procházkách, aby se pohyboval pokud možno stále před vámi. Má to velkou výhodu v tom, že máte psíka pořád na
očích a pokud by vyváděl nějaké nepřístojnosti, můžete jej rychle opravit.
Hned v prvních dnech učíme psa přivykat na obojek. Používáme většinou řetízek takové délky, aby šel volně nasadit přes hlavu
a naopak, aby z krku přes hlavu samovolně nesklouzl. Sebevědomý psík si obojku většinou nevšímá. Maximálně se sem tam posadí
a zadní packou se počne drbat, jakoby honil blešku. Necháváme to bez povšimnutí, ale pokud by obojek psa velmi rušil,
pokusíme se jej něčím zabavit. Chceme-li, zvláště z počátku, připnout psa na vodítko, činíme tak, až k nám přiběhne sám.
O tom, jaký má psovod se psem kontakt, hovoří nelépe přivolání. Proto je tomuto cviku třeba věnovat maximální pozornost a
vyvarovat se základních chyb. S nácvikem přivolání začneme co nejdříve, ihned poté, kdy začne psík spolehlivě reagovat na
své jméno. Asi po týdnu absolutně volných vycházek, se v momentě, kdy jsme sami a kdy nejsou na blízku žádné rušivé vlivy
zastavíme, zavoláme psa jménem a přidáme povel "ke mně". Z počátku bude tento povel, jako ostatně všechny další, které budeme
používat, pro psa absolutně indiferentní. To znamená, že mu nic neříká. Ovšem psík po vyslovení jména by měl na nás obrátit
svou pozornost a v momentě, kdy vyslovíme povel "ke mně", by měl psovod změnit svou polohu anebo chování. To jest, psovod se
posadí třeba na bobek anebo se počne vzdalovat na opačnou stranu, než se pohybuje pes. Štěně je zvědavé a ve chvíli, kdy se
z psovoda stane trpaslík, přiběhne se podívat na tento zázrak z blízka. Teď je na psovodovi, aby psíka patřičně pochválil a
několikrát zopakoval "ták je hodný ke mně". Po rituální pochvale a i možném pamlsku, dá okamžitě psovod psíkovi povel volno
a dá mu najevo, že už o něj nestojí.
V prvních dnech takovéto přivolání zopakujeme asi třikrát a vždy po přivolání dáme ihned psovi volno. Psa přivoláváme jen
v tom případě, že jsme si stoprocentně jisti, že nebrání nic tomu, aby skutečně přišel. Přivolávat psa v momentě, kdy se na
blízku objeví další pes, je zbytečné, protože, zvláště v počátcích výcviku, nejsme pro našeho psa zdaleka nejsilnější podnět.
Pokud pes po povelu nereaguje, počneme se od něj rychle vzdalovat. Cizí prostředí a osamocení udělá své a i sebevědomý psík
po čase přiběhne. I v tomto případě musí přijít stejná pochvala, jako by přiběhl okamžitě.
Nikdy pro psa po přivolání nechoďte a nesnažte se jej chytit. Při počátečních pokusech o přivolání se též vyvarujte toho,
aby jste psa ihned po přivolání připínali na vodítko. Pes by po čase sice přiběhl, ale několik metrů před vámi se zastaví
a nebude ochoten přijít do těsné blízkosti, aby se vyhnul tomu vodítku. Nikdy a zvláště ne v počátcích výcviku nesmíme psa
trestat i kdyby příchod psa trval sebedéle. Toto jsou ta nejzákladnější pravidla pro přivolání.
Při výchově psa je potřeba zvládnout tři druhy přivolání. Na každé takové přivolání je třeba zvolit jiný povel. Pokud pes na
vycházce běhá v takové vzdálenosti, která přesahuje mou představu, krátce hvízdnu a pes se počne ke mně vracet. Jakmile je
v takové vzdálenosti, kterou já uznám za vhodnou, přijde povel volno a pes, aniž by ke mně přiběhl, může pokračovat ve volném
běhání. Druhý povel, tzv. předpisový, přichází, když chci přivolat psa do bezprostřední blízkosti s pozdějším případným
předsednutím anebo přímým připojením se k noze psovoda. A poslední povel je takový, kdy pes něco provede, s čím já
nesouhlasím, a já jej chci pokárat. Zde už příchod nemusí být radostný, ale pes přijít musí.
Dále je potřeba, aby pes zvládl povel "fuj" a povel "nesmíš". Povel "fuj" používáme v těch případech, kdy pes provádí takovou
činnost, kterou nesmí dělat nikdy. Kupříkladu sbírat zbytky potravy ze země. Povel "nesmíš", používáme tehdy, pokud chceme
psovi zamezit v některé činnosti, kterou někdy může dělat zcela libovolně a jindy ji dělat nemá.
Dám příklad. Dovolím psíkovi na mě skákat, pokud jsem v pracovním oblečení, ale přicházím-li třeba z práce oblečen, tak mu
samozřejmě tuto činnost zakážu povelem "nesmíš"! Psovod se musí sám pečlivě naučit tyto povely vhodně používat, aby nedělal
psovi v hlavě guláš.
