Cvičíme podle TARTu LXXXIII. (Pes přítel člověka, 9/2008, str. 30)
Cvičíme podle TARTu LXXXIII.
Když jsem se v lednovém čísle našeho časopisu pozastavoval nad tím, že figurant jako pomocník musí mít
výkonnostní průkaz a naproti tomu kladeč cizích stop ne, netušil jsem, že zareagují, a dokonce kladně, někteří aktéři
soutěží podle IPO (viz. články a rozhovory v ostatních psích časopisech). Už jsem si za ta léta zvykl, že soutěžící
závodníci podle mezinárodních zkušebních řádů berou mé připomínky spíše jako útok proti IPO a jen ti rozumní chápou,
že kritizuji náplň, provádění a posuzování jednotlivých disciplín tohoto řádu, nikoli ty, kteří podle tohoto řádu cvičí.
Jestliže nám společně jde o zvyšování výkonnosti našich psů, pak je přece jedno, zda startují na závodech podle IPO, NZŘ
anebo podle TARTu.
Všichni přece víme, že nejslabší disciplínou podle výsledkových listin jsou už dlouhá léta pachové práce. Skoro všichni
závodníci startující v kategorii podle IPO mají velmi slušně propracovány cviky poslušnosti a skoro dokonale cviky obrany.
Co však je to platné, když z pachových prací odcházejí většinou s velmi nízkými bodovými výsledky, přestože jsou pro tyto,
pouhou hodinu staré stopy, pečlivě vybírány doslova ideální terény. Pojďme se nad tímto problémem společně zamyslet.
Proč psi, kteří podávají velmi slušné výkony v poslušnosti a vynikající práci v obraně, najednou selhávají na takových
jednoduchých stopách? Poslušnost si z velké části udělá psovod sám, pokud má dobrého trenéra, který mu je schopen opravovat
chyby, které si psovod sám neuvědomuje anebo je nevidí. Výborné výsledky v obraně jsou dány povahou psů a především kvalitní
a samozřejmě očekávanou profesionální prací figurantů. Když bude na závod podle IPO delegován figurant TARTu, dovolím si
tvrdit, že výsledky v obranách budou stejně špatné jako v pachových pracích. Není to dáno tím, že bychom v TARTu měli špatné
figuranty, ba právě naopak, ale naši figuranti "neznají" přesné krokování, neprovádějí kontrastní klid po zákusu, při
očekávané pouštěčce, jsou zvyklí bojovat se psem do přiběhnutí psovoda, kontroláky se otáčejí v bezprostřední vzdálenosti,
těsně před tím, než pes figuranta dostihne, aby byla zachována regule kontrolního výkonu, který zní: "Když už pes
pronásledovaného pachatele dostihuje, ten náhle změní své chování a po prudké otočce zaútočí na psa s cílem odradit jej
od zákusu za pomoci pokřiku a několika úderů po zákusu psa." Figurant psa neprohazuje, ale jde do přímého střetu. Zde je
obrovský rozdíl v pojetí služebního využití a využití sportovního. Pokyn: "Figurant by měl umožnit psu kvalitní zákus",
což požaduje ZŘ IPO, se diametrálně liší od pokynu: "Figurant se svým chováním snaží odradit psa od zákusu", což vyžaduje
zkušební řád náš.
Co z toho vyplývá? Může-li takto podstatně ovlivnit práci psa rozdílná práce figuranta, musí naprosto stejně ovlivnit špatné
výsledky na stopách neprofesionální práce kladeče. Figuranti jsou systematicky připravováni a přezkušováni kolegy, kteří mají
v kynologii bohaté zkušenosti. Kladeče však může dělat každý, kdo má alespoň jednu nohu.
Aktivně pejskařím od roku 1963 a pachové práce jsem vždy preferoval a věnoval jim nejpodstatnější čas z mé výcvikové praxe.
Mám našlapáno stovky stop tréninkových i stop soutěžních. Mnohokrát jsem šlapal stopy na mistrovských soutěžích a měl jsem
tu čest být kladečem i na MS stopařů v Chomutově. Své začátky jsem absolvoval pod vedením Karla Vopičky, mého velkého
kamaráda a především instruktora, co se pachovek týká. Neznám druhého takového psovoda, který by uměl ve stopách to co Karel.
Po praktické stránce mne uvedl do pachových prací takovým způsobem, ze kterého čerpám dodnes. Když k tomu přidám svůj
příslovečný hlad po výcvikové teorii, kdy jsem doslova hltal práce Dr. Eise, Skuhrovského, Brzáka, manželů Mostových a
dalších, dovolím si se vší skromností tvrdit, že o stopách toho vím docela dost.
V dnešním pokračování bych rád jen v krátkosti nastínil, co by měl splňovat pomocník při pachových pracích neboli kladeč.
Především by měl být seznámen s problematikou VNČ (Vyšší nervové činnosti) při výcviku psa. Měl by vědět alespoň obecně něco
o smyslech psa a především o jeho čichovém ústrojí. Měl by být seznámen s teorií pachu a vlivu prostředí na jeho šíření. Měl
by znát druhy čichových prací od vlastních stop počínaje, přes všechny druhy rozlišování. Měl by vědět, co jsou pachové
kříže, vějíře a co je pachový žebřík, znát jejich nácvik a praktické provádění. Měl by také vědět, v jakém stáří psa se
začíná s nácvikem pachových prací. Pokud toto vše zvládne, je základní podmínkou, aby sám byl kvalitní psovod a mohl si
ověřit v praxi své teoretické základy. Měl by vědět, jaké terény jsou pro psa snadné a jaké naopak velmi obtížné, měl by
si při vlastní práci zkusit, jak se chová pes na tom kterém terénu, jak se chová na hodinové a jak na dvanáctihodinové
stopě, jak vypracovává jeho pes terénní přechody a jak lomy, jak a co může podstatně ovlivnit práci psa na stopě (terén,
povětrnostní podmínky, velikost a materiál předmětů pokládaných na stopu, obuv a oblečení kladeče atd.). Kvalitní kladeč
musí mít neomylnou orientaci v terénu a musí si umět určený terén pro kladení stop předem rozplánovat tak, aby se do
určeného prostoru vešel požadovaný počet stop. Měl by znát vedení psa na stopě a kvalitní práci se stopovací šňůrou.
Toto jsou základy a předpoklady pro práci dobrého kladeče stop. Možná, že popsané požadavky se budou zvláště začátečníkům
zdát přehnané a některé doslova zbytečné. Zkušení psovodi potvrdí, že pokud chceme mít požadované výsledky, jsou tyto
požadavky nezbytné. Sám jsem našlapal desítky odvelených stop, které jsem v určitém časovém odstupu musel projít sám a
posbírat předměty, které jsem na stopu položil, než se mi dostalo té cti, že jsem směl našlapat tréninkovou stopu, na kterou
byl uveden pes.
Abych vysvětlil termín odvelená stopa. To je taková stopa, kde vám lomy a místo odložení předmětů určuje trenér. Je to
obrovský rozdíl mezi stopami, které si kladete sami. Udělat lom na zapískání anebo tam, kde si to pamatuji sám, je nebe
a dudy, a ten časový rozdíl je také velmi důležitý. Jinak se pamatuje stopa našlapaná před deseti minutami a jinak před
dvěma dny. Ti zkušenější to znají ze zkoušek či závodů.
Byla to obrovská škola, dala mi moc a má-li někdo ambice stát se kvalitním kladečem, měl by takovou školou projít. Budeme-li
chtít zlepšit práci našich psů na stopách, je nejvyšší čas začít s přípravou kvalitních kladečů stejně systematicky, jako to
děláme s přípravou figurantů. Jinou cestu nevidím. Budu se těšit na chvíli, kdy uvidím v ruce pomocníka průkaz s nápisem
"Svazový kladeč".
