Cvičíme podle TARTu LXXX. (Pes přítel člověka, 6/2008, str. 20)
Cvičíme podle TARTu LXXX.
Když někdo z pejskařů slyší název zákona č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, musí si říci: "to nám
v minulém režimu chybělo"! Konečně máme v ruce dokument, který zabrání nezodpovědným lidem týrat svěřená zvířata. Bude konec
případům, kdy je pes celý svůj život uvázán u boudy, do které prší v létě a sněží v zimě, na metrovém řetězu, který dostane
zbytky dvakrát týdně, které by nežralo ani prase, o veterinární péči ani nemluvě. Konečně máme v ruce zákon, který pomůže
dohnat k zodpovědnosti takové majitele, kteří psy bijí, týrají anebo dokonce zabíjí, aby je pak mohli "hrdinové" nabízet
kolegům jako pochoutku, která se nedá srovnat s konzumním masem. Tak přesně to by každý, kdo chová a cvičí psy jako svého
koníčka, očekával od zákona na ochranu zvířat. Ale hleďme, co milovníci a ochránci zvířat vymyslí!
Snad jako první zákon, který sněmovna schvaluje, je zákon o zákazu kupírování psů. Jedním zvednutím ruky, zcela
bezmyšlenkovitě zničí desítky let trvající práci vynikajících chovatelů plemen, která úpravu ušních boltců dala do standardu
z naprosto praktických důvodů, protože když pominu, že svěšené ucho je často náchylnější na zánětlivá onemocnění, tím
nejpodstatnějším je, že mnohočetná zranění uší při práci v neprostupném terénu vedla chovatele těchto služebních plemen
k tomuto velmi účelnému zásahu. Nechce se mi věřit, že toto opatření bylo pouze z estetického důvodu. Tisíce chovatelů a
majitelů těchto plemen se musí podřídit (zákon je zákon) několika lidem, kteří bez jakékoli odbornosti a bez toho, že by
s některým ze zkušených chovatelů konzultovali tento problém, navrhnou a dokonce prosadí takové radikální opatření. Ať žije
demokracie! Dnes jsme tak daleko, že majitelé takto postižených plemen psů budou pořádat mistrovství republiky ve výkonu na
Slovensku.
S jídlem roste chuť, a tak hurá do dalšího boje za ochranu zvířat. Když se nám podařilo zničit desítky let chovatelské práce,
pusťme se do výcviku. V zákoně 246/92 Sb. se v par. 4 písmeno b) říká: "Za týrání se považuje podrobit zvíře výcviku nebo je
použít k veřejnému vystoupení či podobným účelům, pokud je pro ně spojeno s bolestí, utrpením nebo poškozením." S tímto
zněním lze samozřejmě souhlasit a i naše zkušební řády jsou velmi přísné k jakémukoli trestání psa během zkoušek nebo závodů.
Jenže! Milovníci a ochránci zvířat zjistili, že to nebylo to pravé, neboť výcvik v základních organizacích probíhá dál,
tak navrhli novelu č. 77/2004 a dodali k par. 4 písmeno b) toto znění: "Za týrání se považuje podrobit zvíře výcviku nebo
veřejnému vystoupení anebo podobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením,
jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům. Přitom žádný
výcvikový řád nehovoří o agresivním chování, natož přímého vedení k agresi. Agresivní chování, ať u lidí anebo u zvířat,
nelze cíleně cvičit, je to povahová úchylka a agresivní zvířata jsou z chovu vyřazována už několik desetiletí. Tímto zněním
novely zákona narušili řadu let trvající práci chovatelů a držitelů psů loveckých plemen a de facto znemožnili kvalitní
přípravu loveckých psů k norování. Pes, který je v přípravě na norování izolován od divoce žijícího zvířete, je při použití
v praxi vystaven obrovskému nebezpečí, protože se nikdy nesetká s obranou volně žijícího zvířete, a musí samozřejmě selhat
a zcela jistě je vystaven nečekanému zranění. Je velká škoda, že tyto milovníky zvířat nenapadlo, že při lovu zvířata trpí
a že by se mělo zakázat myslivcům používání střelných zbraní. Vždyť se dají zvířata žijící ve volné přírodě v pohodě
odchytit, odvézt na jatka, atd. (Jenom doufám, že to některý "ochránce" nevezme vážně.)
A teď se podívejme na druhou část této novely: "...cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku."
Toto znění je zatíženo neznalostí problému. Výcvik k obraně není výcvikem k agresivitě, to už jsem uvedl dříve. Pokud má pes
plnit obrannou činnost, musí být na některé situace připravován modelovým tréninkem. Bránit bezpečnost svoji, členů rodiny
a svého majetku je jedním ze základních práv každého slušného člověka v každé demokratické společnosti. A zasahovat do
základních práv člověka by nemělo, byť skrytě, být v žádném zákonu. Každé služební plemeno psů, má ve schválených standardech
v povahových vlastnostech uvedenu ostrost, tvrdost, neúplatnost a ovladatelnost. Nikde není zmínka o jakékoli agresivitě.
Každý dobrý chovatel psů služebních plemen ví, že vrozené předpoklady pro výcvik je třeba rozvíjet a neustále opakovat, aby
tyto nezanikly. A jak jsme zareagovali my pejskaři? Místo toho, abychom takovou novelu zákona odmítli a argumentovali více
jak stoletou tradicí výcviku služebních psů na území našeho státu, trochu jsme to zabalili a začali vysvětlovat, že my celý
výcvik děláme na bázi loveckého pudu a že s tvrdostí ostrostí a neúplatností nemáme co do činění, my děláme sportovní psy.
A tak se malinko zalobuje a do zákona na ochranu zvířat se vsune odstavec. Sněmovní tisk 917 přijatý jako zákon dne 3.2.2006:
"Ustanovení odstavce 1 písm. b) se nevztahuje na výchovu, výcvik a použití zvířete k plnění úkolů, stanovených ozbrojeným
silám, ozbrojeným bezpečnostním sborům nebo obecní policii zvláštními předpisy 1q, jakož i na výchovu a výcvik psů,
prováděných chovatelskými sdruženími nebo organizacemi podle zkušebních řádů uznaných Mezinárodní kynologickou federací
(FCI)". A je vymalováno, máme od ochranářů pokoj.
Jenže ví někdo ze zákonodárců, kteří tuto novelu zákona schválili, co to je FCI a čím se zabývá? Domyslelo se, kdo bude
cvičit a prodávat psy připravené pro ozbrojené sbory, když všichni členové, kteří jsou pod FCI, nesmějí provozovat žádnou
výdělečnou činnost? Ví někdo, že psi cvičeni tzv. na sport nesmějí mít v sobě žádnou tvrdost, odolnost a neúplatnost a jsou
na obranu cvičeni na základech loveckého pudu, spolupráce s figurantem, a tím jsou pro ozbrojené sbory naprosto
neupotřebitelní? Zapomněli snad předkladatelé této novely, že jsou i jiné mezinárodní organizace sdružující chovatele
a cvičitele psů jako např. UCI, TART, IRO a podobné? Zde předkládám jen několik argumentů, které napadnou snad každého
výcvikáře služebních psů:
potřeba přípravy psů pro bezpečnostní složky, jinak by je nikdo v civilu nesměl cvičit. Přitom u nás
vykupují psy nejen tuzemské ozbrojené síly, ale spojenci, jako např. Američané, Němci, Francouzi, Holanďané, a pod.
lidé stejně budou cvičit psy pro vlastní obranu, a to utajeně, neodborně a to teprve bude velký problém.
Nyní pod odborným vedením se ani ze psů se služebním výcvikem nestávají agresivní jedinci, zakázat výcvik podle jiných
zkušebních řádů je stejné, jako vyhlásit prohibici.
mladí lidé ucházející se o službu psovodů u policie, armády, celníků, vězeňské služby či civilních
bezpečnostních agentur získávají správné výcvikové návyky právě v TARTu.
ZŘ TARTu je průnikem zkušebních řádů bezpečnostních složek, a tudíž umožňuje soutěže a sportovní vyžití
profesionálním a amatérským psovodům, kde se tak ve svém volnu zdokonalují i se svými psy.
psovodi TARTu tvoří přirozenou zálohu pro případ posílení bezpečnostních složek při ohrožení terorismem,
neboť řada bezpečnostních opatření se bez psů neobejde, jak to ukazují i zkušenosti z krizových oblastí, jako je Blízký
východ (Izrael a Palestina), Irák, Afghánistán, či protiteroristická opatření v celém světě po 11. září 2001.
Nahlédněme nyní do standardu (schváleného FCI) nejrozšířenějšího služebního plemene, kterým je německý ovčák,
jenž byl naposled upraven na zasedání WUSV dne 30. srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech
23. - 24. března 1991. Pokud má někdo jiné znění, budu mu za jeho dodání vděčný. Závěr krátkého historického přehledu:
"Německý ovčák, s jehož plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky (SV), byl vyšlechtěn
ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat služebního psa
s vlohami pro velké výkony. K dosažení tohoto cíle byl vypracován standard plemene německý ovčák, který se vztahuje nejen
k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem.
Povaha: Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění),
zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní,
služební, pastevecký pes a pes k obraně.
Ať hledám sebevíc, nikde o žádném sportovním využití nenacházím ani zmínku. A jestliže náš národní zkušební řád byl
předsednictvu FCI předložen ke schválení jako řád pro služební plemena, a na domácí půdě je prezentován jako sportovní,
pak je to nesolidní a bylo by třeba informovat vrcholný kynologický orgán o této skutečnosti. Zkušební řád TARTu se hlásí
k tradici našich předešlých národních zkušebních řádů pro psy služebních a pracovních plemen, které v minulosti byly vždy
vrcholným kynologickým orgánem (FCI) uznávány a podle kterých naši psovodi vždy cvičili a s těmito zkouškami v rodokmenu
se zúčastňovali i vrcholných soutěží pořádaných FCI. Ve smyslu novely zákona č. 246/92 Sb. by činnost každé organizace,
která není zastřešena FCI, musela zákonitě zaniknout. A podle této novely si žádný občan této republiky nemůže vycvičit psa
podle svých představ, a to snad nikdo nemůže myslet vážně.
A proč jsem tyto řádky napsal? Protože po přečtení článku paní šéfredaktorky Jansové v pátém čísle našeho časopisu na str. 7
s názvem: Bojujme za "bojová plemena", jsem si velmi intenzivně uvědomil, že můžeme dopadnout naprosto stejně. Ten, kdo
vymyslel název bojové plemeno, už měl být dávno ve svěrací kazajce v péči Dr. Cimického. Do dnešní doby je známo asi
330 psích plemen a v žádném atlasu jsem nečetl, že by některé z těchto bylo uváděno jako bojové. Označení bojové plemeno
je biologický nesmysl, jak správně napsal pan Ing. Kubeša, ve světě uznávaný odborník na brazilského filu, a pokud se některý
ambiciózní jedinec, či skupinka osob, snaží tento nesmysl předložit do parlamentu, a dokonce na něm vybudovat podklady pro
zákon zakazující chov těchto plemen, která oni za bojová považují, už dávno je měli všechny pochytat do sítí a internovat
třeba do Brixenu, aby už se nikdy do naší vlasti nevrátili.
Náš nejvyšší zákonodárný sbor už schválil mnoho nesmyslů, které musely být co nejrychleji novelizovány, proto nedopusťme,
aby se další takový vůbec zrodil, natož schválil. Mohlo by se lehce stát, že po pitbulech a stafordech by přišli na řadu
rotvíci, dobrmani, všechna molosoidní plemena a nakonec i ovčáci, a to už bych žil asi úplné v jiné zemi než jsem se
narodil.
