Cvičíme podle TARTu LXVIII. (Pes přítel člověka, 5/2007, str. 14)
Cvičíme podle TARTu LXVIII.
Dnešní pokračování "Cvičíme podle TARTu", bych rád věnoval všem, kdo tyto články pravidelně čtou a sledují,
a hlavně těm, kteří se o TART zajímají a posílají dotazy na naše webové stránky.
TART byl založen v roce 1994 a od té doby snad není kynologa, který by o jeho existenci nevěděl. Někteří zájemci o vstup do
našeho svazu se domnívají, že stačí poslat přihlášku a automaticky jsou členové TARTu. Občas však zapomínají na jednu
maličkost, a tou je zaplacení členských příspěvků, které činí 200 Kč na rok a 50 Kč pro mládež a důchodce. Ale to se mi zdá
být zbytečné vysvětlovat.
Pro založení organizace stačí 5 (slovy pět) členů. Není nás mnoho, a tak není výjimkou, že v některém regionu je třeba jen
pět nebo šest výcvikářů. Jsou tací, kteří na místním cvičišti nenajdou pro svůj zájem pochopení a cvičí si sami a mnohdy
velmi dobře. Tento speciální kynologický svaz má mnoho příznivců, ale i těch, kteří tvrdí, že výcvik podle tohoto zkušebního
řádu nemá žádný význam, protože stejně jako výcvik podle našeho NZŘ nemá další pokračování. Myslí tím návaznost na ME a MS.
Inu, komu nestačí účast ve finále mistrovství republiky, tak má pravdu.
Některým kynologům vadí, že zkoušky TARTu nejsou uznávány do chovu, a ptají se proč. Odpověď je prostá, nejsme členi ČKS ani
ČMKÚ, a tím potažmo ani členové FCI, proto naše zkoušky nelze vykazovat do výkonnostních knížek těchto organizací. To, že
stávající ZŘ TARTu přímo navazuje na tradici našich předešlých národních zkušebních řádů, které po celá léta byly FCI
uznávány, není pro orgány zastřešující kynologii v naší republice dostatečný argument. Nemohu říci, že by nám toto opatření
nějak zvlášť komplikovalo život. Převážná část naší členské základny je zároveň i členy ČKS, a kdo chce chovat, není pro něj
problém složit se svým psem či fenou zkoušku ZVV 1 anebo IPO 1, což bohužel do chovu stačí, a pak se plně věnovat výcviku
podle našeho ZŘ.
Mnoho tazatelů se ptá, co znamená zkratka TART. Tak zde je jednoduché vysvětlení: "Terénní A Racionální Trénink". Terénní
proto, že cvičíme v přírodním prostředí, což především pro organizace, které jsou v malých obcích a mají k dispozici dostatek
přírodního terénu, je schůdnější cesta, než nakupovat drahé makety a pronajímat stadióny. Racionální proto, že při výcviku
psů respektujeme a rozvíjíme jejich přirozené chování a necháváme jim větší volnost v jejich provádění. Mnoho zájemců se
mylně domnívá, že TART je zaměřen pouze na výcvik obrany, a žádají nás o radu, jak naučit psa kousat na člověka bez
ochranných pomůcek a chtějí kazety z nácviku takových zákroků. Zde je třeba říci, že jsme jedinou amatérskou organizací na
území našeho státu, která se zabývá služebním výcvikem, mimo ozbrojené složky, ale provádíme všestranný výcvik, který
respektuje veškerou bezpečnost při tréninku a též respektuje řád na ochranu zvířat. Na tomto místě bych rád připomenul, že
jsme byli první kynologickou organizací, která měla vypracovaný a schválený řád na ochranu zvířat ÚKOZ při výcviku, a to
nemáme žádné placené funkcionáře a žádný placený sekretariát.
Jediné co nás snad odlišuje od organizací provádějících sportovní výcvik, je používání jiných ochranných pomůcek při
provádění obran, tzn. že naši psi dovedou kousat jak na rukáv, tak na manžety i na ochranný celooblek (Ringo). Ale to není
nic zvláštního, protože kolegové cvičící Ringo sport, používají tyto pomůcky už dávno. Kousání na rukávy typu Frábo je pro
nás nezajímavé, protože náš ZŘ vyžaduje zákus do horní části rukávu, a to, jak víme, na tento typ rukávů nelze.
Ano máme v části obrany několik cviků, které se ve sportovních obranách nevyskytují, jako například hlídání předmětu,
průzkumy objektů, noční kousání a avizaci, kontrolní výkon, atd., ale to není nic nového, všechny tyto cviky ve starých
zkušebních řádech byly naprosto běžné, tak proč od nich upouštět? Všechny tyto cviky rozvíjely povahové vlohy služebních
a pracovních psů.
Možná se někdo pozastaví nad tím, že jsem napsal i kontrolní výkon. Ale je to samozřejmé, dnešní sportovní výcvik kontrolní
výkon nezná. Útok na psa z pohybu a kontrolní výkon jsou naprosto odlišné cviky, o tom není třeba diskutovat.
Při výcviku podle TARTu nám nejde ani tak o přesnost provedení cviků, jako o jejich náročnost. Čímž samozřejmě nechci říci,
že neposuzujeme provedení cviku, ale nesmí být takové posouzení na úkor výkonu. Uvedu příklad: jestliže pes stopu dojde
v časovém limitu a označí oba předměty, není možné, aby bodové ztráty za nepřesnost vyústily v hodnocení nižší než 70 bodů.
Již několikrát jsem přirovnával takové počínání při sportovním výcviku k pořádání MS ve skoku do výšky, kdy bude stanoveno,
že se bude skákat laťka, která je pouze 1 m vysoká, ale rozhodčí budou posuzovat, kdo to čistěji a elegantněji přeskočí.
Nám nejde o to, který pes vypracuje hodinovou stopu nejpřesněji, ale o to, aby dovedl vypracovat stopu čtyřhodinovou a
i na nejtěžším terénu, a pokud se nám podaří vychovat dostatečný počet psů s takovou výkonností, zvedneme stáří stop při
vrcholných přeborech na pět hodin.
Ten samý postup je i v obraně. Když víme, že nám 90% závodníků překročí bodové hodnocení nad 95 bodů, musíme zvýšit
náročnost cviků. To znamená, že když nám budou psi kousat na 50 metrů bravurně, pak se příští rok prodlouží kousání třeba
na 100 metrů, a ne zpřísní posuzování těch 50, to je přece logické. Poštovní holub, který krásně létá a je i v exteriéru
výborný je mi k ničemu, když netrefí ze Slovenska do svého mateřského holubníku.
V dnešní době nelze naprosto srovnávat sportovní a služební kynologii. Naši psi by si na závodech podle IPO odvezli pár bodů,
zrovna tak špičkoví psi sportovní by neměli na přeborech TARTu sebemenší nárok. Je zde naprosto odlišný trénink, naprosto
odlišná motivace pro jednotlivé výkony. Nikdo nemůže říci, že jeden nebo druhý druh výcviku je lehčí anebo těžší. Pro nás je
ovšem kriterium náročnost. Velmi jsem přivítal (a jsem přesvědčen, že nejen já), že se konečně odhodlal někdo ze špičkových
sporťáků nezištně předat své zkušenosti. Láďa Mach je velmi zkušený výcvikář a zcela jistě má co říci svým následovatelům.
Velmi mu držím palce, aby mu ten elán do psaní vydržel co nejdéle. Nikdo z nás není tak dokonalý, aby se nemohl od druhého
něco přiučit, a pokud je to návod k výcviku a tréninku podložený kvalitní teorií pak to platí dvojnásobně.
Nikoho z Výcvikové komise i z Výkonného výboru TARTu by ani nenapadlo zakazovat našim členům účast na kterémkoli závodě,
a je naprosto jedno, zda ho pořádá ČKS anebo jiná organizace. Velmi bych si přál, aby byl stejný přístup k našim závodníkům
na ostatních soutěžích. V současné době se znovu obnovují závody podle NZŘ ZVV 3, a to je dobře. Výcviková komise ČKS by měla
zvážit přístup našim psovodům, i když nejsou členy ČKS. Samozřejmě s podmínkou, že pokud by psovod TARTu bez složené ZVV 3
zvítězil, nemusel by mu být přiznán titul. To my praktikujeme také.
Vzájemná spolupráce je to, co může vést ke zkvalitnění výkonnostní základny našich psů. A proto snad pejskařinu děláme
všichni, nebo se mýlím?
