Cvičíme podle TARTu LXVII. (Pes přítel člověka, 4/2007, str. 14)
Cvičíme podle TARTu LXVII.
Psalo mi několik čtenářů, že i po přečtení "návodu", jak nacvičovat hlídání předmětu, moc nepochopili celou
problematiku tohoto cviku. Např. prý "zda má pes pomocníka hlídat, i když mu předmět odebere"!! Pokusím se v dnešním
pokračování některé věci a postupy popsat podrobněji.
Účelem tohoto cviku je, aby pes byl schopen uhlídat svěřený předmět. Takovým předmětem může být taška, peněženka, jízdní
kolo, apod. Musíme si hned v úvodu říci, že je to cvik, u kterého se předpokládá jistá vyspělost psa a to jak fyzická, tak
i psychická. Pes by už měl mít rozpracovánu dráždivost na civilní osobu a také mu nesmí být cizí útok při nasazeném náhubku.
Ideální je, když už má rozpracován i nácvik na neúplatnost. To znamená, že se nenechá odvázat či odvést cizí osobou.
V počátcích nácviku psovod umístí určený předmět před psa tak, aby jej měl pes v zorném poli zhruba ve vzdálenosti 30cm.
Psovod, který u psa může sedět na bobku, drží psa na pevném vodítku a zavelí "hlídej". Po určité době vyjde pomocník a
prochází kolem psa ve vzdálenosti asi deseti kroků, aniž by si jej všímal anebo jej kontaktoval. Po několikerém nevšímavém
přechodu pomocník "zpozoruje" odložený předmět a za stálého pochodu se přiblíží ke psu a snaží se mu předmět náznakem
odebrat. Psovod může psa povzbuzovat povelem "dej pozor, hlídej". Jakmile pes na ruku pomocníka zaútočí, ten musí odskočit
a dát tak najevo, že se psa bojí a že ho pes svým chováním od jeho počínání odradil. Psovod psa chválí a povzbuzuje.
(Zásadní chybou pomocníka je, že se před psem zastaví a čeká, co pes udělá. Mladší a nezkušení psi si z počátku nevědí
s tímto chováním rady a mohou dokonce i před pomocníkem couvnout. To by ovšem byla velká chyba, která se později špatně
napravuje. Je to stejná chyba, jako při kousání v kruhové obraně. Pes nikdy nesmí při těchto akcích ani na chvíli znejistět,
to je hlavní úkol pomocníka. Z takovýchto situací musí pes vždy vycházet jako vítěz.)
Pomocník odchází a psovod usměrní psa k opětovnému hlídání předmětu. Zvláště v prvních pokusech nácviku se nikdy nesmí stát,
že by pomocník psovi předmět odebral. Vždy se musí chovat tak, že má o hlídaný předmět zájem, ale už jen vrčení psa ho od
pokusu odrazuje a dává se na ústup.
Chování pomocníka je postupem času smělejší a odpovědí psa musí být intenzivnější zásah. Účelem tohoto cviku je, aby pes
nejen pomocníka od jeho úmyslu odradil, ale aby se pes navracel k hlídanému předmětu, když už nehrozí žádné nebezpečí. Psi
většinou rychle "pochopí", co je jejich úkolem, a na tento cvik se těší. Na nás pak je, abychom citlivým nácvikem naučili
svého psa aktivitě jen v případě, kdy je to potřeba, a ne aby řval a útočil na každého člověka, který projde ve vzdálenosti
dvaceti metrů.
Ta citlivost spočívá ve znalosti povahových vlastností připravovaného psa. Cholerikovi stačí málo a už startuje, a naopak
klidný pes potřebuje přímý kontakt figuranta, a pak teprve zaútočí. Vznětlivý pes má tendenci pronásledovat pomocníka, a tak
ztrácí zájem o předmět, klidný pes se více věnuje předmětu než pomocníkovi.
Pokud pes zvládá střežení předmětu na úvazu, přistoupíme k nácviku hlídání předmětu na volno. Postup je naprosto stejný.
Psovod se od psa postupně vzdaluje, ale stále ho má pod kontrolou a může kdykoli zasáhnout povelem. Naším úkolem je, aby pes
nejen kvalitně hlídal svěřený předmět, ale aby se pes ihned po klidu pomocníka navracel zpět k hlídanému předmětu. Zde
používáme povelu "k věci". Vrací-li se pes k předmětu, musí být pomocník v naprostém klidu a naznačovat svůj nezájem o
střežený předmět. Při postupném nácviku se pes naučí předmět hlídat, i když se k němu vydají pomocníci dva. Jeden se snaží
odpoutat pozornost psa a druhý naznačuje odebírání věci.
Lze při tomto nácviku používat i delší šňůru, a mít tak psa pod přímou kontrolou. Pes při této činnosti pracuje samozřejmě
v náhubku, který musí být bezpečný a zajištěný proti samovolnému uvolnění, vzhledem k tomu, že pomocník není opatřen
ochranným rukávem. Doporučuji tzv. vaťáky anebo manžety pod oblek, protože údery košem nejsou nic příjemného.
Pomalu a postupně můžeme nácvik ztěžovat tím, že se pomocník snaží psa tzv. ukecat. Nikdy ovšem nesmí oslovovat psa jménem.
Pokud pes vyrazí na mluvícího pomocníka, není to chybou. Zrovna tak, může pomocník naznačovat odhazování jiného předmětu
a snažit se tak odlákat psa od věci aportem. Dobře připravený pes zvládne postupně i tyto nástrahy a jeho zájem bude
soustředěn pouze na hlídaný předmět. Ideální je, když v této fázi nácviku připravujeme svého psa i na hlídání osoby a
nacvičujeme překusy na dva pomocníky. Pes je samozřejmě na vodítku a dva pomocníci musí spolupracovat tak, že když jeden
útočí a pes jde do zákusu, je druhý pomocník v klidu. Jakmile jde první pomocník do klidu, zaútočí pomocník druhý a pes se
soustředí ve své činnosti na druhého figuranta. Tyto překusy z akce do akce jsou potom dobrou podporou pro nácvik hlídání
předmětu proti dvěma pomocníkům. Pes už práci se dvěma pomocníky zná a naučí se útočit na toho v pohybu.
Velmi důležité je si uvědomit, že jakmile pes zvládne kvalitně hlídání předmětu, tak odložený baťůžek je okamžitě hlídaný
předmět, aniž by musel psovod dávat jakýkoli povel. Pak ovšem musíme dát velký pozor, protože nic netušící děcko si může jít
psíka pohladit a problém je na světě. Za svého psa je vždy zodpovědný psovod a zde žádné vyjímky neplatí. Vždy pamatujme,
že i ten nejtvrdší obranář, by si uměl hrát s dětmi anebo s členy rodiny. Jinak to není obranář, ale jen špatně vycvičený
blb.
