Cvičíme podle TARTu LV. (Pes přítel člověka, 4/2006, str. 17)
Cvičíme podle TARTu LV.
Titulní strana našeho časopisu Pes přítel člověka vždy dává tušit, kterému plemeni bude věnována ústřední
pozornost. Když jsem rozbalil trojku, zaplesalo mi mé ovčáčkářské srdíčko. Hlava ovčáka a - světe div se! - "vlkošeďák".
Všichni dobře víme, a je to tragédie, že s vlkošedým psem se jezdí na výstavy na konkrétního rozhodčího. U ostatních
exteriérových rozhodčích je vlkošeďák něco podřadného, co je třeba z chovu eliminovat. Už tento přístup by měla chovatelská
komise NO tvrdě postihovat. Vlkošedá barva je dle standardu naprosto ekvivalentní se znakovanou (ale já jsem rozhodčí, mě se
tato barva nelíbí, a tak pryč s ní!). A já říkám, pryč s takovým rozhodčím, který nerespektuje platný standard pro plemeno
NO!
Ti starší chovatelé si dobře pamatují, jaký hon se svého času dělal na celočerné psy. Jen proto, že si někdo někde přečetl,
že celočerná barva může znamenat úbytek pigmentu. V tomto případě si ten "odborník" spletl barvu s pigmentací a bylo hotovo.
Výcviková komise ruší pětistovák, a hle co v článku "Nejrozšířenější plemeno na světě - německý ovčák" píší dva čelní
funkcionáři. Šéf chovu opíše několik vytržených úryvků z Všolkovy knížky (mimochodem pan továrník Malík, o kterém se zmiňuje,
by se měl vzbudit; byl majitelem Inga Wipperstrasse, a to byl čtyřkový pes, v určitých okamžicích naprosto nezvladatelný a
doslova nebezpečný pro vlastního psovoda; ten kdyby viděl ty dnešní hrbaté výstavní kocoury - promiňte mi ten výraz -, tak
by to s ním zcela určitě šlehlo), a pak už jen výstavy a výstavy, s poznámkou jak vynikající psy máme díky importům. O práci
ani zmínka.
O těch importech bych raději pomlčel. Německým kolegům bohužel utekl exteriér (hřbety, zádě, přeúhlené zadní končetiny,
výška, barva, atd.) a o povahových vlastnostech ani nemluvím, o tom svědčí nákupy kvalitních pracovních psů u nás.
Druhý pisatel, který šéfuje výcviku, se shlédl v zahraničních rozhodčích a děkuje za obrovské zkušenosti, které nám předali,
a vyzdvihuje úspěchy našich reprezentantů na mezinárodním poli. Tak předně by bylo dobré představit kynologické veřejnosti,
s kým máme tu čest, co tito odborníci mají ve výcviku za sebou, se vší úctou k nim, a pak by nebylo zcela jistě od věci
předat tyto zkušenosti, třeba na stránkách tohoto časopisu, našim pejskařům. Nebo jsou to zkušenosti tajné?
My jsme takoví grandi, že naše nejzkušenější rozhodčí vyřadíme z činnosti pro jejich věk a oni jsou přitom v takové fyzické
i psychické kondici, že sami až dodnes připravují své psy na vrcholové závody. Několik takových rozhodčích posuzuje v TARTu
a mohu říci, že po proškolení s nimi máme vynikající zkušenosti. Ti by nám měli předávat zkušenosti z výcviku i chovu, tam
máme jistotu, kdo že to k nám promlouvá! Na stránkách psa jsem bohužel již řadu let nenašel ani jediný metodický pokyn pro
výcvik, který by pomohl ať už začátečníkům anebo pokročilým závodníkům, z dílny šéfa výcviku nejrozšířenějšího plemene na
světě. Hledáme-li důvod, proč upadá výcviková úroveň na našich cvičištích, zde je jasná odpověď. Čelní funkcionáři chovu
zcela jasně inklinují k exteriéru a místo toho, aby čerpali ze zkušeností našich bývalých vynikajících psovodů a rozhodčích,
hledí s obdivem do zahraničí, o kterém bohužel nevíme vůbec nic.
Oba pisatele samozřejmě znám osobně, oba považuji za své kamarády a jejich práce jsem si vážil, ale kluci dovolte mi otázku.
Jak je možné, že oba jste účastníci vrcholných výcvikových přeborů, oba ústřední rozhodčí pro výkon (s Jirkou jsem skládal
zkoušky v roce 1981 v Klatovech a uspěl na výbornou; Luboš je policista, dokonce ve funkci krajského psovoda) a oba
prosazujete sportovní výcvik? Tomu opravdu nerozumím.
Nebo že by mi pomohl porozumět článek vynikajícího odborníka přes plemeno NO Jana Stibůrka "Vědí chovatelé německých ovčáků,
co chtějí" ve stejném čísle časopisu? Ano, to je slovo ústředního rozhodčího pro exteriér! Ten článek by měl být napsán
zlatým písmem. Do chovu NO vstoupily peníze, a ty nesou nevraživost a touhu po zisku bez jakýchkoli skrupulí. Kam odešla
vynikající atmosféra a přátelství ze závodů a soutěží? Kam se poděl sváteční den, kdy se skládaly zkoušky? Kde jsou zážitky
z výstav, kde v kruhu stál odborník, proti jehož slovu nebylo námitek, protože byl respektován pro své zkušenosti?
Zkoušky se skládají jen jako zbytečná nutnost, kterou si někdo vymyslel do chovu. Z výstav je cirkus, kde kolem kruhu lítají
šílenci a svým povykováním se snaží udržet pozornost těch otrávených chudáků, kteří jsou vláčeni kruhem. Předvaděči, a mnohdy
profesionální, uplácávají předváděné psy do nemožných postojů a poloh, ve snaze zakrýt vady. Takovou manipulaci by jim dříve
žádný rozhodčí ani náhodou nepovolil. Bonitace se staly fraškou s předem naplánovaným tréninkem na konkrétního figuranta a
jsou posuzovány bez přítomnosti rozhodčího pro výkon, který měl vždy rozhodující slovo při udělování povahového kódu. Copak
by asi řekli rozhodčí pro exteriér, kdyby byl delegován rozhodčí pro výkon jako posuzovatel výstavy? To by bylo zřejmě
špatně. Ale vynechat rozhodčího pro povahy na bonitaci - no, vždyť jde jen o povahy, tak o co vlastně jde, že?
Ano, všechno souvisí se vším. Neplačme, že nemáme výkon u našich psů, když není z čeho brát. Nejsem chovatel a mimo dvou vrhů
jsem nikdy nic neodchoval, ale troufám si říci, že jsem výcvikář a výcvikářů je zcela jistě mnohonásobně více než chovatelů.
Je to dobře, protože chovatel by měl být odborník na slovo vzatý a z jeho chovatelské stanice by mělo být radost získat štěně
pro výcvik, protože chová pracovní plemeno. Ano, služební nebo pracovní, nikoli sportovní! O chovu sportovních psů jsem nikdy
nic nečetl, protože o nich nikdy nic nebylo napsáno. Záchranářští, saňoví, policejní, vojenští, lovečtí a další psi využívaní
člověkem jsou vždy psi pracovní nebo služební. Nikdy nebyli sportovní. Sportovní může být nářadí, a nikoli pes. A jestli si
to někdo plete, tak je bohužel mimo a bylo by dobré, aby rychle odešel, nebo se dal na chov jiných plemen, třeba
společenských. A protože nám odcházejí výsledky výcviku, jak konstatovala Výcviková komise ČKS, a německý ovčák je
nejrozšířenějším a nejpoužívanějším pracovním psem, odcházejí výcvikové schopnosti především u tohoto plemene.
Když mi zatáčí auto kam nechci a já zjistím, že technicky je v pořádku, bude zřejmě chyba mezi volantem a sedadlem řidiče.
Kdybych měl takové výsledky v TARTu, nejdříve bych odvolal šéfa výcviku, a pak bych odstoupil sám. A tento postup bych
očekával i od současného vedení ČKNO. Není to útok na konkrétní lidi a ješitnost zde musí jít stranou. Zjistím-li, že na
něco nestačím, musím v sobě najít tolik síly, abych místo uvolnil schopnějším. Pokud setrvám, škodím.
Pokud má být kritika konstruktivní, měla by obsahovat i návod na zlepšení. Nejprve je třeba vybrat ve sboru rozhodčích ty,
kteří mají o náš NZŘ skutečný zájem a kompletně je proškolit a přehodnotit kriteria posuzování NZŘ tak, aby se neposuzovalo
podle kriterií IPO. Náš národní zkušební řád vždy stál na pevných pilířích použitelnosti do praxe a tento trend je třeba
zachovat. ČKS přebíral celou členskou základnu Svazarmu, jako nástupnická organizace, a svazarmovští kynologové se vždy
zabývali výcvikem služebních plemen. Musíme znovu vyškolit zájemce z řad figurantů a vymazat jim z hlavy balet, který je
vyžadován u mezinárodních zkušebních řádů. Žádné zkoušky a potvrzení třídy. Pokud má někdo chuť dělat, nevidím jediný důvod,
proč mu v tom bránit. Kolektiv každého cvičiště jistě uzná, kdo a na jaké úrovni figurovat může, či nemůže. V chovatelské
činnosti vyřadit z bonitací posuzování povah, neboť výsledky jsou naprosto zavádějící. Do nejvyšších tříd chovnosti
zařazovat pouze ty jedince, kteří mají složeny nejvyšší všestranné nebo speciální zkoušky z výkonu podle našeho NZŘ,
tak jak to v minulých letech vždy bylo.
Pokud nemá vedení ČKNO zájem o náš národní zkušební řád a stačí mu k uznání do chovu pouze jedna mezinárodní zkouška,
doporučoval bych vyřadit náš NZŘ, rozdělit chov na pracovní a výstavní, analogicky jako to mají kupříkladu sportovní
holubáři, a celý výcvik podle "nároďáku" převést do TARTu. Zde by byla záruka opravdových požadavků na pracovní schopnosti
psů. ČKNO by ustanovila chovatelskou komisi pro pracovní třídu a v úzké spolupráci s výcvikovou komisí ČKS a TART by řídila
chov.
Jestliže nechceme, aby mladší generace psovodů, ať už profesionálních anebo amatérských, zapomněla, kdo to byli Dr. Eis,
Všolek, Martínek, Červenka, Hnízdil, Němec, Skuhrovský, Hartl a řada dalších našich vynikajících psovodů, musíme pro to
udělat maximum. Skutečně mne moc nezajímají pánové Diegel, Clemens a podobní, protože pro zvýšení úrovně výcviku u nás
neudělali naprosto nic. A já za sebe a celý TART mohu slíbit, že pro kvalitní přípravu služebních psů u nás uděláme vše,
co je v našich silách.
