Valná hromada SKS TART ČR - projev prezidenta (26. února 2005)
Valná hromada SKS TART ČR - projev prezidenta
Vážení zástupci jednotlivých organizací a regionů, vážení čestní hosté,
je únor a začíná další závodní sezóna. Pro TART je to jedenáctá, a tedy načínáme další desetiletí naší práce. V loňském roce
jsme se sjeli ze všech koutů naší republiky, abychom právě zde na Sázavě 21. února zhodnotili činnost za uplynulý rok a
nastínili si práci na rok budoucí. Dnes téměř ve stejném datu se scházíme opět, a to je samozřejmě dobře.
Ti, kteří předpovídali TARTu jen velmi krátké trvání, se zmýlili a podcenili snahu poctivých pejskařů navázat na dlouholeté
tradice služební kynologie u nás a nepodlehnout cirkusovému výcviku, který nám byl nabízen nástupnickou organizací Svazarmu.
Nabízí se bilancovaní a hodnocení. Ale já nechci ani hodnotit a ani bilancovat. Členská základna naší organizace je natolik
fundovaná, že si sama zhodnotí, nakolik Výcviková komise spolu s Výkonným výborem vytvořily prostor pro jejich zájmovou
činnost. Neustále se zvyšující počet členů hovoří o tom, že o tento druh výcviku je opravdový zájem. Cca 500 (slovy: pět
set!!) zobrazených našich webových stránek denně vypovídá o zájmu čtenářů získat návod, jak podle TARTu cvičit. Nejsem
přesvědčen o tom, že všichni tito zájemci mají chuť zúčastňovat se závodů a soutěží, ale velmi mne těší, že vyhledávají
informace, jak připravit svého psa k ovladatelnosti a ochraně své i svého majetku.
V současné době, kdy nás zasahují zprávy o tom, že ozbrojené složky nesmějí předvádět výcvik služebních psů na veřejnosti,
členové těchto sborů nejsou vysíláni na soutěže ve výcviku mimo prostory jejich zařízení, mistr Evropy nesmí obhajovat svůj
titul proto, že má kupírované uši, a další perličky posvěcené zákonodárným sborem, vyvstává otázka, jak je to myšleno s bojem
proti kriminalitě a neustále se rozvíjejícímu násilí a terorizmu?
Na jedné straně stojí sportovní kynologie, která je dotována milionovými částkami ze státního rozpočtu a pro obranu státu a
praktické použití má nulovou hodnotu, a na druhé straně stojí zájemci o služební kynologii, která má v naší zemi i ve světě
mnoholetou tradici a vždy měla maximální podporu, a dnes je situace taková, že tito zájemci o služební výcvik, kteří chtějí
dobrovolně a zcela nezištně pomoci ozbrojeným složkám svými zkušenostmi a svou zájmovou činností v jejich nelehké práci, jsou
odsouváni na periferii společenského zájmu a jejich činnost je posuzována jako společensky nežádoucí. Bulvární časopisy a
některé televizní kanály rozpoutaly kolem psů gloriolu nebezpečnosti a "obohatily" kynologický slovník o neznámý pojem
"bojové plemeno"!
Zakázat, uzavřít do klecí bez možnosti přístupu na veřejnost, bez košíku a vodítka ani krok na veřejnosti, to jsou požadavky,
kterým ochotně naslouchají ti, kteří nemaje vlastních rozumných nápadů prosazují tyto nesmysly na půdě parlamentu a ještě
mají tu drzost takové hlouposti obhajovat. Kolik řidičů je denně přistiženo, že po požití alkoholu řídí motorové vozidlo?
To je hrubé porušení zákona, a nikdo se nenajde, aby řekl: "Odebrat navždy řidičský průkaz"! Jak dlouho bych měl svůj zbrojní
průkaz, kdyby mne některý z policistů přistihl, jak si na veřejném prostranství střílím opilý? A za jak dlouho by mi byl
vrácen? Kolik lidí včetně dětí zahyne ročně na našich silnicích jenom proto, že někdo opět porušil zákon a jeho vyhlášku a
plete si silnici se závodní dráhou? Jak je možné, že takový řidič po několikatisícové pokutě anebo podmíněném trestu jezdí
dál? A ti, kteří zákony vytvářejí, si pod záštitou doživotní imunity nedovedou jízdu bez alkoholu už ani představit a berou
ji jako naprostou samozřejmost.
Jestliže některý z majitelů psa své zvíře nezajistí, a to způsobí druhému člověku zranění, či dokonce zapříčiní smrt, musí
být potrestán majitel takového psa, a nikoliv pes. Nejsme ve středověku, aby byl pranýřován pes.
Zastřešující kynologickou organizací u nás je ČMKU. Kolik funkcionářů této organizace bylo přizváno k projednávání návrhu
některého zákona týkajícího se psů? TART je na MV zaregistrován jako organizace zabývající se výcvikem služebních psů a za
deset let činnosti nás nekontaktoval nikdo. Po mém e-mailu, který jsem zaslal panu Dr. Rufusovi, který jako právník
ministerstva zemědělství připravuje úpravu zákona 246 na ochranu zvířat, a po jednáních pana Ing. Růžičky budeme letos prvně
přizváni na seminář, který se tímto návrhem a jeho úpravami má zabývat. Seminář proběhne na půdě Parlamentu 3. března od
9 hodin. Nedělám si však velké iluze, že by na naše názory někdo bral zřetel.
Není přece možné, aby v televizním pořadu vystoupil člověk, kterého z řad kynologů nikdo nezná, redaktorem zmíněného pořadu
panem Moravcem je označen za kynologického odborníka, a ten "odborník" tam tlachá nesmysly a předvádí věci, že je evidentní,
že není duševně zdráv. Ovšem diváci takového pořadu jsou přesvědčeni, protože televize je tak silné médium, že je schopno
ovlivnit obrovskou část obyvatel, že toto je jedině správný postup při zacházení se psem a já druhý den s úžasem pozoruji
z balkónu svého bytu, jak majitel šestiměsíčního labradora leží na zemi a škrtí svého psa proto, že nepřišel na první
zavolání.
Zabývám se kynologií 50 let, ale ani za doby nejhlubší totality jsem nezažil takové tažení proti skupině obyvatel, která si
za své celoživotní hobby zvolila výcvik psů. Pominu-li veškerou politickou “nalejvárnu“, která byla povinná ve všech oborech,
jen namátkou si vzpomínám, že jsem v roce 1969 jako tehdejší předseda organizace po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše
území musel vyjádřit svůj názor na tuto skutečnost v dotazníku. Bral jsem to jako nutnost, když jsme byli ve Svazarmu (i když
tenkrát vlastně ve Svazu chovatelů drobného zvířectva) a spolupracovali s armádou, ale když stejný dotazník dostal i předseda
včelařů, tak jsem moc nechápal. Když jsem v roce 1981 dělal v Klatovech zkoušky na ústředního rozhodčího, byla první otázka:
"Moderní ideologická diverze". Vše jsme však vydrželi a cvičili si v naprosté pohodě.
Pamatuji, že jediným problémem byli myslivci, kteří nám zakazovali vstup do honitby, ale pouhým přizváním se na jejich schůzi
za pomocí láhve alkoholu stejného jména, jako měli oni, se vyřešily všechny problémy a čuchali jsme vesele dál.
A nyní, šestnáct let po Sametové revoluci, v demokracii, která slibovala konečně svobodu, nestačím zírat. Z televizní
obrazovky mi při každém filmu stříká krev až doprostřed obýváku, mrtvoly nestačím počítat, a to jsem byl v matice docela
dobrý, rozkopat hlavu člověku ležícímu na zemi je brnkačka i pro školáky, a najednou přijde zákaz veřejných ukázek výcviku
služebních psů v obraně, aby náhodou dětičky neomdlely z toho, jak pejsek žere pána. Brzy se zřejmě dožijeme chvíle, že
držitel rukávu na obranu bude stíhán naprosto stejně, jako neoprávněný držitel zbraně. Traduje se okřídlená věta, že každý
národ má takový parlament, jaký si zaslouží. Ale tohle si snad probůh nezasloužíme!?
Jak je možné, že v tomto vrcholném orgánu sedí pan Kořistka a paní Šojdrová? V jejich volebním obvodu nejsou pejskaři? Nikdy
jsem se nezajímal o politiku, nikdy jsem nebyl v žádné straně, a dnes abych se zajímal o to, kdo takové nesmysly vymýšlí.
Dělám pejskařinu, jako ostatní moji kolegové, protože mne především baví a vyplňuje mi smysluplně můj volný čas. Do března
minulého roku jsem měl na zahradě vždy psa. Nikdy se mi nestalo, aby tu zahradu navštívil nějaký poberta. V březnu mi ve
čtrnácti letech můj pes navždy usnul, zatím náhradu nemám, a za těch pár měsíců mi zahradu 2x vykradli. A pokud mi někdo
říká, že cvičit psa na ochranu mé osoby a mého majetku je společensky nebezpečné, pak jsem zřejmě na opačné straně zmíněné
společnosti.
35 let dopisuji do odborného časopisu Pes přítel člověka, který se zabývá chovem a výcvikem psů a snažím se zcela nezištně
předávat své teoretické i praktické zkušenosti a získávat především mladé zájemce o výcvik a práci s tak ušlechtilým
zvířetem, jako je pes. Ani ve snu by mě nikdy nenapadlo, že na stránkách tohoto časopisu budu muset vznášet argumenty na
obhajobu této činnosti. A pokud v našem parlamentu nejsou zástupci zlodějů a Al-Kaidy, což alespoň doufám nejsou, tak přece
musejí pochopit, že ten, kdo chce dobrovolně ve svém volném čase a za vlastní peníze pomáhat ozbrojeným složkám, ať je to
PČR, AČR, Vězeňská služba, Celní správa či ostatní složky, které se zabývají výcvikem služebních psů a potřebují je ke své
práci, že takový člověk nezaslouží být za svou snahu osočován a omezován v činnosti, která je jeho celoživotní zálibou.
Ale vraťme se k tomu, proč jsme se dnes sešli. Je začátek roku a my všichni víme, kolik času a kolik práce jsme za uplynulý
rok svým psům věnovali. Hodiny trávené na cvičištích v kolektivu lidí, kteří nám jsou blízcí, protože mají stejný zájem a
stejné cíle, nejsou časem ztraceným, pokud jsme trénovali dobře.
Známe výsledky obou mistrovství republiky a známe i organizace, z nichž vítězové vyšli. Z vystoupení předsedy výcvikové
komise Mgr. Jana Komárka budeme znát počet i výsledky složených zkoušek. Organizovat tyto akce a zajišťovat je rozhodčími je
jeho práce, kterou, stejně jako organizování doškolování rozhodčích, instruktorů a figurantů, zvládá bravurně.
Dnes víme, kolik lidí se zúčastnilo letních výcvikových táborů, a jméno Jirky Matějky se v této činnosti stalo pojmem. Víme
dobře, kde jsou organizace, kde se pracuje skutečně na špičkové úrovni, avšak stále musíme hledat cesty, jak podpořit a
metodicky vést členy, kteří jsou v okolí svého bydliště sami a u nichž výcvik podle TARTu na místních cvičištích nemá příliš
velkou podporu. Zde nezištná práce Franty Hracha, který točí instruktážní výcvikové kazety a bez nároku na odměnu je rozesílá
zájemcům o výcvik, nemá zcela jistě, zvláště v dnešní době, kdy se každý snaží vydělat na všem, obdoby.
Obrovský kus práce dělá i viceprezident našeho svazu pan Ing. Josef Růžička. Jeho populárně výcvikové články, nejen na
stránkách Psa, velmi pomáhají k informovanosti a popularizaci TARTu. Jeho neutuchající snaha o dotažení spolupráce s AČR na
poli výcviku a připravenosti branných záloh, kde nám připravil cestičku pan Dr. Otakar Spiwok, a i přes počáteční nezdary
v žádostech o dotaci na tuto činnost se zdá, že v letošním roce bude vše zdárně dotaženo, si zaslouží obdiv.
Zde je třeba poděkovat především paní šéfredaktorce Zuzaně Trankovské a celému kolektivu redakce Psa za to, že se jim
nepodlomily nohy z počáteční nevraživosti organizací, které jsou sdruženy pod ČMKÚ a které nás označovaly za disidenty a div
ne za nepřátele celé české kynologie. Čtením a propagací tohoto časopisu jim jejich snahu nám pomoci alespoň částečně
vrátíme.
Čas jasně prokázal, že zde mají své místo jak sportovní organizace, tak organizace věnující se služebnímu výcviku. Věřím, že
vzájemné respektování se a vzájemná spolupráce může vést v naprosté pohodě ke společnému cíli, kterým je udržení vysoké
výkonnosti našich psů i psovodů.
Když jsem se zmínil o organizování MR, je třeba poděkovat veterinární základně Grabštejn, a zvláště pak veliteli panu
Ing. Pavlu Onodimu za odbornou i materiální pomoc. Organizování stopařských mistrovství zde na Sázavě si už dnes neumíme
představit bez manželů Vlčkových, kteří ruku v ruce s Evženem Heningerem, vedoucím tohoto zařízení, nasadili organizační
laťku tak vysoko, že opravdu nezávidím příštímu organizačnímu štábu tohoto mistrovství.
Při získávání sponzorských darů začínám podezírat pana Ing. Josefa Šmerhána z bankovních loupeží, protože přeci není možné,
aby nám dával někdo tolik peněz dobrovolně. Pepo přijmi náš obdiv a upřímné poděkování. Za administrativní vedení členské
základny je třeba vyzvednout práci paní Věry Součkové, lze zcela bez nadsázky říci, že za celé trvání TARTu jsme lepšího
tajemníka svazu nikdy neměli.
A tak bych mohl ve výčtu poděkování pokračovat. Vynikající práce celého sboru rozhodčích, obětavá práce vedoucích
jednotlivých klubů a regionů a celé členské základny je motorem, který pohání naší společnou činnost každým rokem k lepším
výsledkům.
Samozřejmě, že se setkáme i s hlasy, které vyjadřují jistou nespokojenost. Ti, kteří pochopili, že si nemohou z TARTu dělat
zdroj vedlejších příjmů, odešli a dnes můžeme říci, že je to jen dobře. Dnešní stav pokladny jasně hovoří o tom, že
sponzorské dary jsou využívány ve prospěch celé členské základny a závodníci, kteří se zúčastňují republikových přeborů,
dobře vědí, že startovné je jen jistá pojistka přihlášky, která jim po přeboru bude vrácena. V uplynulých letech nás stál
přebor republiky až 80 000 Kč a byly vznášeny požadavky na zvýšení této částky až na 120 000 Kč. Dnes se náklady pohybují
kolem 15 000 Kč na jeden přebor a nemám pocit, že by to byly přebory chudé a nedostatečně zajištěné. To, že rozhodčí posuzují
mistrovské soutěže bez nároku na honorář, se stalo samozřejmostí, i když to nemá zřejmě v žádném jiném sportu obdoby.
Nejsme žádnou velkou organizací a nikdy jsme ani nechtěli být. Měl to být svaz, který sdružuje špičkové odborníky ve výcviku
psů, se snahou sjednotit do jednoho výboru všechny zástupce ozbrojených složek, které se výcvikem služebních psů zabývají
spolu s amatérskými psovody. Naše snaha se nám částečně daří a jsem přesvědčen, že i složky, které ve své aktivitě povolily,
se časem zapojí se stejnou intenzitou, jako v minulých letech.
V letošním roce nás opět čeká mnoho práce jak na poli výcvikovém, tak na poli organizačním. Již v březnu proběhne doškolení
rozhodčích pro výkon i školení instruktorů a figurantů. Bez kvalitního sboru rozhodčích nikdy nelze dosahovat kvalitních
výkonů. Rozhodčí jsou ti, kteří by měli do jednotlivých organizací vnášet osvětu a cíle výcvikové komise a posunovat tak
kvalitu výcviku ke stále vyšším nárokům a výkonům. Bez kvalitních instruktorů se dnes neobejde žádná fungující organizace.
A figurantů, a zvláště těch kvalitních, je jako šafránu. To, že tito funkcionáři vykonávají svou práci, za to jim patří dík
a opravdové uznání. Odměnou jim je mnohdy i nespokojenost a zbytečné výtky.
Jsem velmi rád, že naše krédo o dobré partě v TARTu stále platí, že jsme opravdová parta, kde se nikdo nad nikoho nepovyšuje
a každý je ochoten předávat své zkušenosti s výcvikem psů nezištně a rád.
Vážení kolegové, vážení čestní hosté, přeji vám do nastávající sezóny mnoho výcvikových i osobních úspěchů, mnoho navázaných
nových přátelství na závodech a zkouškách, mnoho krásných zážitků při tréninku i na procházkách s vašimi psy a budu se velmi
těšit na společná setkání na těchto akcích. Děkuji vám všem za vaši pozornost, děkuji všem hostům, že obětovali svůj volný
čas a navštívili nás na naší valné hromadě a věřím, že si vaši přízeň zasloužíme i v tomto roce.
