Cvičíme podle TARTu XXXX. (Pes přítel člověka, 6/2004, str. 17)
Cvičíme podle TARTu XXXX.
Rozlišování předmětů je, obzvláště v praktickém využití služebních psů,
nepostradatelná dovednost. Navíc jde i o důležitý podpůrný cvik pro nácvik pachových prací
obecně, a proto se již od útlého mládí psa svědomitý psovod na tento cvik připravuje.
Základním a nutným předpokladem je, aby pes ovládal aportování. Mnoho psovodů je přesvědčeno, že
je jejich pes dostatečně připraven na aportování, když nosí míček anebo činku. To je samozřejmě
omyl. Pes, o kterém mohu říci, že je aportér, donáší prakticky vše, co psovod odhodí. Získat psa
pro aportování je pro služebního výcvik bezpodmínečně nutné. V žádném případě si nesmí psovod
aportování vynucovat. Aport by měl být, jak už jsem mnohokrát napsal, jednou z forem odměny.
K aportování by měl být dobře vedený pes připraven vždy.
S rozlišováním předmětů můžeme začínat již ve fázi, kdy pes ochotně aportuje, a není třeba
vyžadovat žádnou přehnanou přesnost v odevzdávání aportu. Vše je ve stádiu přípravy a drobné
nepřesnosti se tolerují. Aportuje-li pes různé předměty jako ponožku, rukavici, botu, čepici
apod., přistoupíme k donášení předmětů položených na zem.
Psovod se psem v základním postoji nechá psa na výchozím místě, zavelí "zůstaň" a odejde několik
kroků před psa, kde položí na zem předmět, pokud možno v takovém terénu, aby byl předmět i ze
vzdálenosti několika kroků viditelný. Psovod se klidným krokem vrátí ke psu, přidrží si psa za
obojek, pravou rukou ukáže do směru předmětu a zavelí "přines". Pes vyběhne a normálním způsobem
přiaportuje odložený předmět. Psovod předmět psu odebere a přichází velká pochvala. Tento cvik
zopakujeme asi třikrát a základ je položen. Takto postupujeme asi týden, podle reakce psa.
Snažíme se o častou výměnu předmětů jak ve tvaru, tak v materiálu.
Sám vždy začínám tento cvik s obyčejnými klacky, kterých je na procházce v lese dostatek. Stačí,
aby pes několikrát odhozený klacek přinesl, a už si jej nesplete. Má na sobě nejen náš pach, ale
především pach psa. Takto odložený klacek vždy neomylně donese.
Pokud pes přináší předměty radostně, přistoupíme k rozlišení mezi dvěma předměty. Na procházce
vždy najdeme někde pohozenou starou botu, či nějaký hadřík. Jak jsem se již zmínil, klacků je
všude habakuk. Pak stačí vedle nalezeného předmětu, který samozřejmě nemá žádný podobný pach
s pachem psovoda, položit náš předmět a psa naučeným způsobem vyzvat k přinesení. Přinese-li pes
správný předmět, velmi jej pochválíme a opět tento cvik zopakujeme na jiném místě a s jiným
předmětem ještě několikrát. Takto postupně přidáváme rušivé předměty, až pes zcela neomylně
rozlišuje předmět s pachem svého psovoda i mezi deseti různými cizími předměty.
V počátcích nácviku se může stát, že pes v přemíře snahy vyrazí a popadne první předmět, na který
narazí, a donese jej k psovodovi. V takovém případě psovod předmět odebere a zklamaným tónem
zavelí "ne" a předmět odhodí za sebe. Psa posadí k noze a v klidu jej vyšle k opravě. Po
přinesení správného předmětu musí následovat taková pochvala, která psa musí motivovat k dalšímu
soustředění.
Není problém na společném tréninku požádat kolegy, aby na chvíli odložili jednu botu, peněženku,
kapesník, klíčenku apod., a po každém tréninku si rozlišování zopakovat. Předměty by, zvláště
v počátcích nácviku, měly být od sebe vzdáleny 50 až 60 centimetrů. Zvládá-li pes rozlišovačku
dobře, je naprosto jedno, že jsou boty naházeny i na hromadu, pes si "svoji" botu vždy najde.
Nácvik rozlišování se pro vašeho psa stane oblíbenou zábavou, a tak vlastně hrou pozvolna
zdokonalujeme čichovou diferenciaci našeho psíka. (Ó, pane Komenský, měl jste pravdu. Škola hrou
platí i zde.)
Zvládne-li pes tento v podstatě jednoduchý cvik, přistoupíme k rozlišování předmětů cizích. Zde
už budeme od psa vyžadovat, aby z navětřeného pachu označil jiný předmět s identickým pachem.
K tomu budeme potřebovat naučit psa, aby si zvykl nabírat pach z jiného předmětu. Použijeme na to
igelitový sáček, do kterého vložíme cizí předmět tak, aniž by se ho naše ruka dotkla.
První fáze ovšem je naučit psa ze sáčku pach nabírat. Rvát psovi hlavu do sáčku asi není ten
optimální způsob nácviku. Poslouží nám k tomu několik oblíbených pamlsků, které přidáme do sáčku
při rozlišování vlastních předmětů. Pes rychle pochopí, že pamlsek je uvnitř sáčku a ochotně si
pro něj svým čenichem dojde. Spolu s pamlskem si tak nabere i náš pach, který je u pamlsků mezi
předměty. Stejně pak budeme postupovat i při nasávání pachu cizího. Uvnitř sáčku bude ku příkladu
čepice a pes by měl označit třeba svetr, který k té čepici a ke stejnému majiteli patří.
To jsou ovšem základy amatérského nácviku rozlišování. V praktickém využití je nežádoucí, aby pes
označený předmět bral do mordy. Tak se předměty vkládají třeba do zavařovacích sklenic a psa
naučíme nalezený předmět označovat. Metod označení může být několik, od jednoduchého zalehnutí až
po označení štěkotem. Tyto pachové "konzervy" mohou být pak velmi důležitým průkazním materiálem
při objasňování trestné činnosti.
Rozlišování má mnoho variant a nácvik a propracování do nejmenších detailů dá i dobrému výcvikáři
dostatečnou náplň k tréninku, aby se náhodou nenudil a nemyslel si, že jeho pes už umí naprosto
vše. Např. rozlišování vlastních předmětů, rozlišování cizích předmětů, rozlišování z předmětu
na stopu, ze stopy na předmět, z předmětu na osobu, ze stopy na osobu a tak bych mohl ještě
pokračovat.
Připravit dobrého pachového specialistu není jen šlapání stop. Kvalitním a systematickým
tréninkem můžeme připravit svého psa ke špičkovým výkonům. Připomeňme si jen práci degustátorů
vína anebo znalce parfémů. Jejich práce netrénovanému člověku může zavánět až šarlatánstvím, či
podvodem, ale není to nic jiného než dokonalý trénink, který vede k takovému mistrovství.
Ostatně, jak je na tom váš pes s čichem, si můžete zkontrolovat už při pokládání prvních vlastních
stop, kdy před položením vašeho vlastního předmětu položíte na stopu bezpachový předmět, který je
ze stejného materiálu a stejné barvy, jako předměty vaše. Pokud takový předmět váš pes označí,
můžete si být jisti, že pes neoznačuje předměty čichem, nýbrž očima, a to je samozřejmě chyba.
Před nácvikem rozlišovaček by mělo být samozřejmostí prostudovat si dostupnou literaturu, která
se touto problematikou zabývá. Mnohdy psovod postupuje velmi neprofesionálně, a od psa pak
vyžaduje kvalitní výkony, které ovšem při špatném postupu nemůže pes splnit. Dobrému psovi stačí,
aby psovod vzal předmět do dvou prstů, v domněnce, že se jej vlastně nedotkl, a pes jej už
neomylně označí. Sami jste již byli možná svědky toho, že pes na stopě najednou zalehne deset
metrů před položeným předmětem a vy bohužel žádný předmět nevidíte. Stává se totiž to, že kladeč
se připravuje na položení předmětu, který vyndavá z kapsy, a, aniž by to zpozoroval, z předmětu
upadne třeba jen nitka či jiná částečka z kapsy psovoda, a pes svým jemným čichem tento
"předmět" označí.
Posuzoval jsem před delším časem zkoušky z výkonu a kladeč, který pokládal cizí stopy, nebyl
vybaven nášlapovými cedulkami. Celou věc vyřešil tak, že ulomil několik větví z keře, zapíchl
první větvičku a jal se klást stopu. Během cesty si z ostatních větviček otrhával lístky a
připravoval si tak ostatní označení pro začátky stop. Po hodině, kdy byla na stopu uvedena fena
NO, došlo k tomu, že každých několik metrů fena zalehla a naznačovala nalezení předmětu. Nikdo
nevěděl, co se děje, a psovod začínal zvyšovat hlas. Okamžitě jsem pochopil, k čemu došlo, a byla
našlapána stopa náhradní. Zmíněná fena ji vypracovala na 98 bodů.
Velmi blízká práce rozlišování je samozřejmě i křížení stop. I zde se očekává od psa, že rozliší
stopu, na kterou byl uveden, od stopy, která ji kříží. Křížení stop je však samostatná kapitola
a bude jí věnována některá stať v pokračování našeho výcviku podle TARTu.
Již mnoho z vás se naučilo konzultovat svůj postup výcviku pomocí naší poradny na webových
stránkách. Je to dobře a vynasnažím se vaše dotazy postupně zodpovídat tak, aby váš postup
výcviku nebyl nadarmo zatěžován zbytečnými chybami.
