Cvičíme podle TARTu XXXIII. (Pes přítel člověka, 3/2004, str. 17)
Cvičíme podle TARTu XXXIII.
Chceme-li se zabývat ostrahou objektu, hned v úvodu je třeba si říci, že ne každé
plemeno psa je k tomuto účelu vhodné. V dnešní době, kdy obliba retrívrů vzrostla na maximum,
jsou dotazy ze strany čtenářů našeho časopisu poněkud stereotypní. Netvrdím, že nejsou výjimky,
ale přeci jenom požadovat po loveckém plemeni tvrdost a neúplatnost není asi to pravé. Pokud si
chci pořídit kamaráda a společníka, nemám výhrady, ale jestliže chci po psovi, aby mi hlídal dům
či zahradu, pak je vhodnější zvolit psa služebního plemene, u kterého je jistý předpoklad, že
takové požadavky může splnit.
Mnoho nových majitelů je přesvědčeno, že už od útlého mládí štěněte je třeba jej izolovat od
lidí. Mé zkušenosti jsou jiné. Štěně musí mít kontakt s lidmi už jen proto, aby se jich nebálo.
Naprosto stejný kontakt musí mít i s ostatními psy, aby se mladý psík naučil chovat ve smečce a
nevyrostl mi z něj agresivní jedinec, který při spatření jiného psa dostává záchvaty šílenosti
anebo naopak utíká za každým psem, aby si mohl pohrát a pořádně se proběhnout. V tom prvním
případě necháme volný průběh pohybu mezi cizími lidmi tak do stáří čtyř až pěti měsíců. To je
období, kdy začínáme rozvíjet zlobivost na civilní osobu a učíme psíka "přetahovačky" o hadr.
Zde už volný pohyb mezi cizími lidmi končí a začínáme psíka učit nedůvěře k cizím osobám.
"U každého je špatně, jen u psovoda dobře." Z tohoto důvodu je také vhodné, aby měl pes u domu či
na zahradě svůj kotec, kam jej můžeme odložit po dobu návštěv našich přátel anebo kamarádů.
Představa, že se náš pes bude chovat přátelsky k dvaceti známým lidem a dvacátého prvního do domu
nepustí, je mylná. Pes musí respektovat jen členy rodiny, ostatní jsou tabu. Představa, že si
koupím psa a on se naučí hlídat sám, je také nesprávná. Střežení objektu je jedna z nejtěžších
disciplín výcviku, pokud chceme, aby byla dokonalá. I pes, který se na cvičišti v přítomnosti
psovoda chová naprosto suverénně a sebevědomě, v okamžiku, kdy zůstane sám a měl by zakročit bez
povelu, může naprosto zklamat, nebude-li na takovou práci dobře připraven. Příprava a výcvik psa
na střežení objektu je skoro shodná s přípravou psa obranáře. To znamená rozvíjení zlobivosti,
kousání na hadr, kruhová obrana, hladké zadržení, vytloukačky v košíku a samozřejmě odmítání
potravy. Velmi důležité je neustálé opakování dráždění, ať už na vodítku anebo na úvazu. Je
mnohem důležitější než celé kousání. Ze zákona víme dobře, že pes by měl pouze přivolat majitele
ohroženého objektu. Použití psa k zákroku, tedy k zákusu do pachatele, má svá přísná pravidla
a je kvalifikováno jako použití silného donucovacího prostředku, což je kladeno do roviny
s použitím zbraně. To, jak víme, může používat pouze člen sboru, který má na takové použití ze
zákona nárok.
Napsat si na oplocení "Pozor, zlý pes" a domnívat se, že je vše vyřešeno, je chyba. Dojde-li
k pokousání osoby, dozvíte se, že jste věděli, že pes je zlý, a měli jste jej dostatečně
zajistit. Co kdyby se do objektu dostalo třeba děcko? I objekt, který má pes střežit, by měl být
speciálně upraven. Oplocení by mělo být takové, aby se pes nemohl dostat do přímého kontaktu
s kolemjdoucími osobami. Je to důležité i pro jeho bezpečnost. Tedy buď pevná ohrada anebo
dvojitý plot, aby byl pes, v místech kudy procházejí cizí osoby, od nich vzdálen alespoň jeden
metr. Prostrčený klacek anebo použitý sprej (oči psa) tak ztrácejí na efektivitě. Často už jen
přítomnost psa v objektu odradí mnoho drobných zlodějíčků od záměru cokoli odcizit. Tuto práci
už za nás udělala bulvární média, která v posledních letech zásobují občany hrůzostrašnými
historkami, vedle nichž je Pes baskervilský pokojovým psíkem. Jsou ovšem tací, kteří se pouhým
štěkotem psa odradit nedají a zkoušejí, jak na tom pes je se svým sebevědomím. To samozřejmě
dobře znají příslušníci ozbrojených sborů, jejichž psi se velmi často do takové konfrontace
dostávají třeba při eskortách.
Na střežení objektu musíme samozřejmě nechat psa povahově i věkově dozrát. Očekávat, že
osmiměsíční psík bude plnohodnotně střežit, je nesmysl. Ovšem příprava psa na střežení musí
probíhat už od mládí. Důležitá je aktivace za pomoci velmi zkušeného pomocníka, který umí zahrát
strach i útok. V objektu, který má pes střežit, budeme v počátcích nácviku samozřejmě se psem.
Pes bude volně pobíhat po objektu, ke kterému se začne přibližovat cizí člověk s velmi nápadnými
pohyby, které musejí psa vyprovokovat k aktivitě. Jakmile pes směrem k pomocníkovi vyběhne,
okamžitě jej chválíme a povzbuzujeme ke štěkání. V momentě, kdy pes dorazí k oplocení, se musí
dát pomocník na ústup. Psa velmi pochválíme a ještě jej povzbuzujeme k aktivitě za vzdalujícím se
pomocníkem. Akce musí být krátká a pes z ní musí vycházet vždy jako vítěz. Nikdy nesmí dojít
k tomu, aby se pes dostal do fáze váhání anebo ústupu. To by byla obrovská chyba. Sami vidíte,
že je to naprosto stejný postup jako v nácviku zlobivosti na civilní osobu. V prvních dnech
uděláme takového "bubáka" asi dvakrát až třikrát, podle reakce psa. Pokud se pes chová sebevědomě
a bez problémů útočí, není třeba mnoha opakování. V dalších dnech nácviku necháme pomocníka dojít
blíž k objektu a chvíli jej necháme psa dráždit. Pes se musí chovat stále sebevědomě a nesmí
opadat jeho zájem o pomocníka. Aktivním štěkotem a náskoky na oplocení musí dávat najevo svou
nelibost nad přítomností cizí osoby. Návraty k psovodovi jsou chybou pomocníka, plynoucí z jeho
malé aktivity. Takovouto aktivaci stačí udělat 2x až 3x v týdnu.
S postupujícím věkem psa můžeme přidat i trochu zákusů. Pomocníka necháme psa vydráždit a jeho
postup podle oplocení bude směřovat k vrátkům, která budou otevřená. Pomocník bude vybaven
hadrem, na který je pes už zvyklý kousat z obrany, a umožní psovi zákus do hadru, jakmile se
dostane vrátky ven. Po přiběhnutí psovoda dojde k připnutí psa na vodítko a pomocník pustí psovi
hadr. Po velké pochvale odbíhá pomocník za neustálého povzbuzování psa psovodem. Snažíme se o to,
aby pes pustil hadr a okamžitě obrátil svou pozornost směrem k pomocníkovi.
Další pokusy obměňujeme tím, že pes bude v košíku a budeme od něj vyžadovat razantní bití košem.
Psovod opět po připnutí psa na vodítko dá psovi za odměnu kousnout třeba do rukávu. Tuto úlohu
musíme neustále obměňovat, aby zákroky psa nebyly stereotypní. Pomocník se bude snažit psa
ovlivňovat chlácholivým hlasem, šustěním sáčku bude naznačovat nabízení potravy, apod. Jakmile
by však zpozoroval, že pes ochabuje ve střežení, musí okamžitě přejít pomocník do akce a opět psa
vydráždit. Postupně měníme pomocníky, aby se pes nenaučil avizovat pouze jednu osobu. Časem mohou
být pomocníci dva i více a u oplocení se rozdělit tak, aby se pes naučil při střežení přebíhat
a nesoustředil svou pozornost pouze na jednoho pachatele. Toho docílíme tak, že jeden pomocník
ochabne v dráždění a druhý přejde do akce a po chvíli se vystřídají.
Chová-li se pes stále sebevědomě, přejdeme k ostraze bez přítomnosti psovoda. Psovod bude ukryt
v domě či zahradním altánu, a pes tak bude v objektu vlastně sám. Dáme mu časový prostor, aby
měl čas opustit dveře, za kterými zmizel psovod, a po určité době přijde opět akce pomocníka.
Při razantním hlídání přiběhne psovod a pomocníka od plotu odežene a psa patřičně pochválí.
Přibíhání psovoda časově prodlužujeme, aby měl pes dostatek času skutečně bránit a hlídat.
Aktivace psa v objektu musí být častá, aby pes vlivem uhasínajícího útlumu nezapomínal, co je
jeho úkolem. Tento problém musí řešit především hlídací agentury, vězeňská služba a samozřejmě
i my, kteří využíváme svých psů ke hlídání. Myslíme-li si, že pes bude hlídat objekt třeba měsíc
a za tu dobu nedojde k žádnému narušení a po měsíci bude vykazovat stejnou neúplatnost a razanci
jako v plném tréninku, praxe nás přesvědčí rychle o opaku. Pes postupně ztrácí ostražitost a
jeho služby jsou po krátkém čase bezcenné.
Stane-li se, že pes vyrazí i na známou osobu, nikdy jej neokřikujeme, ale odvedeme jej v klidu
do kotce a pak osobu vpustíme do objektu. Je-li pes takto připravován a udržován v aktivitě, je
důležité dbát na bezpečnost. Nikdy takového psa nenecháme o samotě s cizí osobou v "jeho" objektu
a je též samozřejmostí, že už vůbec nikdy jej nenecháme bez dozoru s malými dětmi. Stále dbáme
na to, aby ruku v ruce s rozvíjením obranné aktivity byla upevňována i poslušnost, aby byl pes
dokonale ovladatelný. Vůbec není na škodu, když si někdy zorganizujeme trénink v přímé blízkosti
objektu tak, aby si pes mohl zakousat přímo u svého domu či zahrady. I náhodní přihlížející
pochopí, že pes který takto razantně kouše, je právě ten, okolo kterého denně chodí.
Z psychologického hlediska je to velmi účinné.
Budete-li postupovat systematicky, vychováte ze svého psa skutečně spolehlivého hlídače, a pokud
přidáte i slušnou poslušnost, bude pro vás i členy vaší rodiny dobrým společníkem.
