Cvičíme podle TARTu XIII. (Pes přítel člověka, 6/2002, str. 14)
Cvičíme podle TARTu XIII.
Dnešní pokračování výcviku podle zkušebního řádu TART věnujeme některým doplňujícím
cvikům, které by měl dobře připravený pes samozřejmě zvládat. Jedná se o samostatnou činnost,
odmítání potravy a hlídání předmětu.
Často se stává, že psovod potřebuje psa někde odložit anebo přivázat, aby si mohl v klidu
obstarat své záležitosti. Pes v takovém případě zůstává po určitou dobu sám. Již mnohokrát se
stalo, že se psovod vrátil a svého psa už nikdy neviděl. Protože psa někdo jednoduše odvázal a
odvedl. Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří považují psa za zdroj potravy a tento způsob opatření
pokrmu se jim zdá velmi snadný. Pokud nechceme patřit mezi ty, kteří nad ztrátou svého psa
hořekují, musíme jej naučit, jak takové situace zvládat.
K nácviku je třeba několika kvalitních pomocníků, nejlépe z řad kolegů ze cvičiště. Pokud jste
postupovali ve výcviku podle předcházejících článků, má již váš pes slušné sebevědomí a je
připraven se aktivně bránit. Psa v náhubku přivážeme na pevné vodítko někde u stromu a odejdeme
mezi kamarády trochu si popovídat. Samozřejmě že psa bedlivě sledujeme. Po určité době přichází
k našemu psovi pomocník, začne na něj mluvit a snaží se přistoupit až do jeho těsné blízkosti.
Pokud pes na pomocníka vrčí a dává najevo aktivní nedůvěru (výstražně štěká a útočí na
pomocníka), je vše v pořádku a na nás je, abychom jej na dálku povzbudili a pochválili. Avšak
chová-li se pes k přicházející osobě přátelsky, vrtí ocasem a snaží se navázat kontakt, pomocník
jej pohladí po hlavě a při zpátečním pohybu ho uchopí za ucho anebo za kůži na hlavě a tak, aby
to psovi bylo nepříjemné, jej zatahá a prudce uskočí z dosahu psa. Zkrátka začne psa dráždit
podobně jako při nácviku kousání na hadr. Pes by měl okamžitě projevit aktivitu a na pomocníka
útočit. V tomto okamžiku přiběhne psovod, psa velmi pochválí a pomocníka odežene.
Po několikerém opakování pes rychle pochopí, že pokud cizí člověk překročí určitou vzdálenost,
je potřeba být ve střehu. Při tomto cviku je nutné stále měnit místo nácviku, dobu odložení a
samozřejmě i pomocníky. Velmi důležitá je kvalita pomocníka, který musí pracovat tak, aby ve psu
vyvolal aktivní obranu a svým chováním nezpůsobil pravý opak, totiž že by pes začal couvat anebo
se pomocníka bál. Kde je na cvičišti kvalitní parta psovodů, tam jsou psi stále připraveni.
Žádnému psovodovi se nestane, aby procházeje kolem uvázaného psa svého kamaráda jej nechal
v klidu. Tam, kde se už od mládí se štěňaty všichni mazlí a každý pes na cvičáku je každého
kamarád, tam se ke kvalitní obraně nedopracují nikdy.
Dalším cvikem, který neodmyslitelně patří do výbavy dobrého obranáře, je odmítání potravy. Pes by
měl přijímat potravu jen z ruky psovoda, to při podávání pamlsků, a dále jen z misky, kterou mu
psovod předloží. Ve výjimečných případech může psovi předložit misku s krmením člen rodiny. Psa
musíme připravit tak, že nebude sbírat ani nalezenou potravu na zemi.
Nácvik musí probíhat už od útlého mládí, aby se odmítačka dostala psu jaksi do krve. Se psem na
vodítku procházíme místem, kde je na zemi pohozená potrava. Pokud pes o potravu projeví zájem a
snaží se ji sebrat, prudce trhneme vodítkem a zavelíme "fuj!". Stejný postup zpočátku používáme,
když našemu psovi podává potravu někdo cizí.
Jsou různé fígle, jak posílit nechuť brát od cizích lidí podávané pamlsky. Pomocník si připraví
k nabízené potravě kousek modelářské gumy (používá se např. při výrobě praku), kterou má
nataženu až k předloktí nabízející ruky. Jakmile se pes pro nabízenou potravu natáhne, pomocník
gumu uvolní a ta cvrnkne psa do čumáku. Lze samozřejmě použít i induktoru (zařízení na výrobu
elektrického proudu), ale to už jsou pomůcky pro zkušené psovody a používají se v případě, kdy
se nácvik zanedbal v mládí psa a je nutné jej připravit dodatečně.
Velmi důležité je, aby se pes osoby, která mu potravu nabízí, nebál a nebyl tak při odmítání
potravy pasivní. Pes nesmí jen couvat a otáčet hlavu, ale pokud je svůdník neodbytný, musí
zaútočit stejně jako při samostatné činnosti.
Odmítání potravy nesmí být samoúčelné, to znamená, že si pes nesmí vzít potravu nikdy a od
nikoho. Domnívat se, že mu může každý člen rodiny dávat pamlsky anebo kousky od vlastního jídla,
a pak očekávat, že si od cizích a pouze na cvičáku pes nic nevezme, je, jak jistě uznáte,
naivita. Odmítačka je těžký cvik, který se musí neustále aktivovat, ale ti, kterým někdy někdo
psa otrávil, ať úmyslně či nešťastnou náhodou (požití nastraženého jedu na hlodavce), mi dá jistě
za pravdu, že by takový nácvik rád podstoupil, jen kdyby věděl jak.
Posledním nácvikem, kterým se dnes budeme zabývat, je hlídání odloženého předmětu psovoda. Účelem
tohoto cviku je, aby pes byl schopen uhlídat svěřený předmět. Takovým předmětem může být taška,
peněženka, jízdní kolo, apod.
Psovod uváže psa na pevné a pružné vodítko, položí před něj zmíněný předmět a zavelí "hlídej".
Pes nesmí na předmětu ležet. Poté psovod poodstoupí a sleduje chování psa. Po určité době vyjde
pomocník a prochází kolem psa ve vzdálenosti zhruba deseti kroků, aniž by si jej všímal anebo jej
kontaktoval. Po několikerém nevšímavém přechodu pomocník "zpozoruje" odložený předmět, přistoupí
ke psu a snaží se mu předmět odebrat. Psovod může psa povzbuzovat povelem "dej pozor, hlídej".
Jakmile pes na ruku pomocníka zaútočí, ten musí odskočit a dát tak najevo, že se psa bojí a že ho
pes svým chováním od jeho počínání odradil. Psovod psa chválí a povzbuzuje. Pomocník odchází a
psovod usměrní psa k opětovnému hlídání předmětu.
Účelem tohoto cviku je, aby pes nejen pomocníka od jeho úmyslu odradil, ale aby se pes navracel
k hlídanému předmětu, když už nehrozí žádné nebezpečí. Psi většinou rychle "pochopí", co je
jejich úkolem, a na tento cvik se těší. Na nás pak je, abychom citlivým nácvikem naučili svého
psa aktivitě jen v případě, kdy je to potřeba, a ne aby řval a útočil na každého člověka, který
projde ve vzdálenosti dvaceti metrů.
Pokud pes zvládá střežení předmětu na úvazu, přistoupíme k nácviku hlídání předmětu na volno.
Postup je naprosto stejný, ale naším úkolem je, aby se pes ihned po klidu pomocníka navracel zpět
k hlídanému předmětu. Zde používám povelu "k věci". Při postupném nácviku se pes naučí předmět
hlídat, i když se k němu vydají pomocníci dva. Jeden se snaží odpoutat pozornost psa a druhý
naznačuje odebírání věci. Lze při tomto nácviku používat i delší šňůru a mít tak psa pod přímou
kontrolou. Pes při této činnosti pracuje samozřejmě v náhubku, který musí být bezpečný a
zajištěný proti samovolnému uvolnění, vzhledem k tomu, že pomocník není opatřen ochranným
rukávem. Doporučuji tzv. vaťáky anebo manžety pod oblek, protože údery košem nejsou nic
příjemného.
Tak jsme si dnes popsali několik cviků, které patří do výbavy obranářského psa. Rád bych se při
této příležitosti zmínil též o bezpečnosti. Vždy musíme mít na paměti, že pokud je náš pes takto
připravován, nebere to samozřejmě jako sport a své naučené reakce bude uplatňovat i jinde než na
cvičišti. Musíme počítat s tím, že uvážeme-li psa před obchodem, může k němu přistoupit i malé
dítě, a pak může být výsledek našeho nácviku velmi nepříjemný. Proto uvazujeme psa do míst, která
jsou pokud možno vzdálena od volně se pohybujících lidí, anebo jej raději ponecháme v autě. Pokud
i po příchodu domů či na návštěvu k přátelům odložíme u psa svůj baťůžek, jsme srozuměni s tím,
že už je u věci, kterou si bude hlídat.
Buďte velmi důslední při nácviku ovladatelnosti a nezavdávejte příčinu k jakýmkoli konfliktům!
Dobře víte, že k současnému představování psů, díky senzacechtivým médiím, jako nezvladatelných
šílenců, kteří nemají nic jiného na starosti než trhání dětí a pokojných občanů, můžeme velmi
rychle přispět i my, pokud zapomeneme na ostražitost. Dobře vycvičený pes je především vynikající
společník a kamarád a až ve druhé řadě obránce můj, mého majetku a členů mé rodiny.
