Hlava německého ovčáka Výcvik psa
archiv článků s kynologickou tématikou
Cvičíme podle TARTu III. (Pes přítel člověka, 8/2001, str. 12-13)

Cvičíme podle TARTu III.

Dříve než si začneme popisovat nácvik obrany na ZMT, bude nutné říci několik slov o výchově mladého psíka k potřebám TARTu. To, že je důležité vybírat štěně podle rodokmenových hodnot rodičů, jsme si již řekli v předešlém článku na toto téma. Daleko efektivněji se nám bude cvičit se štěnětem, v jehož rodokmenu budou mít jeho rodiče a prarodiče složené vrcholové zkoušky T anebo zkoušky NZŘ. Při výcviku psů je jedním z nejdůležitějších aspektů, vzhledem ke krátkému věku psů, co nejrychlejší efekt. Proto nejcennější psi jsou pro nás ti, kteří mají složené vrcholové zkoušky kolem dvou let jejich stáří. Pes, který se na vrchol práce dostane v osmi letech je téměř k ničemu.

Tak, jak je nutné sledovat rannost psů, je stejně důležité sledovat takové pracovní psy, jejichž výkonnost vydrží do vysokého věku. Argumentace, že špičkový výcvikář vycvičí každého psa je zcestná. Cvičitel, který si vezme štěně z exteriérového chovu a tři roky do psa buší IPO1, ZVV1, SchH1, jen proto, aby byl pes uchovněn, dělá takovému plemeni medvědí službu. I nezkušený výcvikář musí dostat do rukou takový materiál, který i přes mnoho chyb, kterých se takovýto člověk zákonitě dopouští, vykazuje stále neúnavný temperament a neobyčejnou ochotu pracovat. A proto je nutné stále zdůrazňovat, že pro práci v TARTu potřebujeme pouze takováto zvířata.

Po tomto nezbytném úvodu se můžeme věnovat přípravě mladého psíka pro nácvik obrany. Připravovat mladého psa na práci v obraně musíme začít od útlého mládí. Pěstovat zdravé sebevědomí je nejdůležitější úkol, který nás čeká. Proto vycházky se štěnětem začínají v klidném prostředí, kde není žádná frekvence lidí, aut, jiných psů apod. V takovémto prostředí upevňujeme především kontakt a přivolání. Musíme být pro psíka ten nejsilnější a zároveň nejpříjemnější podnět. Zde seznamujeme psa s intonací našeho hlasu při povelech. Od mazlivého tónu při přivolání a hraní si se štěnětem, až po zvýšený hlas při zákazech a omezeních.

Pokud dáte psovi povel volno, dbejte na to, aby opravdu volno měl. Mluvte na něj co nejméně a hlavně se nebojte, že vám pes uteče. Při neustálém žvanění na psa, vás bude pes chvíli poslouchat, za chvíli otupí svou pozornost a dopracujete se k tomu, že vás přestane vnímat úplně. Volný pohyb nesmí být vašemu psovi vzácností. Pokud jej při procházce přivoláte, vždy na něm něco upravte, abyste mu dali najevo, že ho nevoláte zbytečně, a okamžitě mu zase dejte volnost. Pokud budete psa přivolávat jen v momentech, kdy ho ihned připnete na vodítko, vypracujete si jen to, že k vám pes přiběhne tak na dva tři metry a už nebude ochoten k vám přijít, aby se upoutání vyhnul.

Jestliže se pes při vycházkách od vás vzdaluje na metráž, která vám přestává vyhovovat, změňte směr chůze anebo se psíkovi někam schovejte. Reakce se dostaví vzápětí. Psík vás bude okamžitě hledat a vy jej nechejte, ať mu to třeba i trvá. Neuvidí-li vás očima, začne při hledání používat nos a to není, vzhledem k následnému nácviku stop, k zahození. Při nalezení musí přijít velká radost a zároveň pochvala. Sami po čase zjistíte, že si vás pes bude hlídat sám.

Zhruba po čtrnácti dnech, kdy z reakcí psa sami zjistíme, že je kontakt v pořádku, začneme psíka vodit do mírné frekvence. Zde už nebude mít pes tolik volnosti, jako měl při procházkách ve volné přírodě. Proto vedeme psa na vodítku a zvláště v počátcích nám bude jedno, že psík běhá na vodítku před námi. Postupně se jej budeme pozvolna snažit přiřadit k levé noze. Přesnost sledování levé nohy nebude tak důležitá, jako reakce našeho psa na dění kolem nás. Chceme-li vychovat sebevědomé a nebojácné zvíře, musíme mu, a to zvláště v počátcích, pomoci. Bedlivě sledujeme, jak pes reaguje na procházející chodce, na projíždějící dopravní prostředky, na velké a neznámé předměty, atd. Při pasivních reakcích si k psíkovi sedneme na bobek a psa hlazením zklidňujeme a pochvalou povzbuzujeme. Pokud pes na okolí útočí, trhnutím vodítka a povelem "nesmíš" mu v takovémto počínání zabráníme.

Mnoho začínajících psovodů nechce, aby se mladé zvíře kontaktovalo s lidmi anebo s druhými psy. Mé zkušenosti jsou opačné. Pes je smečkové zvíře a proto mezi psy patří. Naučí se ve smečce komunikovat a nikdy jsem neměl problémy s tím, že by se mi psi rvali anebo napadali ostatní. Jen je třeba být opatrný, se kterými psy svého psa nechám hrát. Musí být záruka, že jsou to zdravá zvířata, prostá vnějších cizopasníků, a že nejsou agresivní. Co se týká lidí, kontaktu se asi nevyhneme. Každé mládě je roztomilé a touha lidí se s ním pomazlit je velká. Aby nám psík k lidem neběhal sám, v tom nám může pomoci pár kamarádů na cvičáku. Pokud psík k někomu z nich přiběhne sám, tak nesmí najít odezvu. Jiný psovod si ho prostě nevšímá. Pokud se psík dožaduje mazlení sám, klepnutí přes čenich od cizího člověka časem udělá své. Mladý psík rychle pochopí, že všude je zle, jen u psovoda dobře.

Při procházkách bude naším úkolem seznámit psa s různorodým prostředím, jako je zdolávání schodů, lávek přes potok, půdních prostor a velmi důležité bude, aby se náš pes naučil pohybovat po různých podkladech, jako je beton, parkety, gumolino apod. Všude musí být náš pes jako doma. Musí znát cestování osobním autem, vlakem, autobusem, tramvají, zkrátka nic mu nesmí být cizí. Pokud budeme mít toto vše zvládnuto, můžeme přistoupit k nácviku skutečné obrany.

Základem obrany je zlobivost na civilní osobu. Počátky takovéto zlobivosti si zbudujeme sami. Už při hrách se štěnětem se snažíme, aby bylo schopné se zdravě rozzlobit. Ať už je to při tahání o hadr anebo při pranicích s námi, které my sami vyprovokujeme a v nejlepším zklidníme. Pokud bude psík dostatečně dráždivý, nebude nám dělat žádné problémy, aby se rozzlobil i na cizí osobu.

Začátky jsou nejdůležitější a tak je třeba udělat kvalitní režii. K tomu potřebujeme velmi schopného pomocníka, který má vynikající pozorovací talent a hlavně má dostatek zkušeností. My si připneme psa na vodítko a ze vzdálenosti několika metrů se k nám začne pohybovat pomocník, který bude nápadně oblečen (dlouhý kabát, klobouk) a bude provádět velmi nápadné pohyby. Zkrátka bude se snažit upoutat pozornost našeho psa. Na nás bude, abychom temným a vzrušeným hlasem povzbuzovali našeho psa: "Dej pozor na lumpa, štěkej!". Pomocník postupuje proti psovi do té doby, dokud pes útočí. Nesmí dojít ke kontaktu mezi psem a pomocníkem a nesmí dojít k tomu, že by pes před pomocníkem začal couvat. Pomocník musí umět zahrát útok i strach. Z takovéhoto setkání musí vyjít náš pes jako vítěz. Proto po chvíli, kdy se pes aktivně zlobí, odběhne pomocník do úkrytu. Jakmile se náš pes uklidní, můžeme celou akci zopakovat.

Tuto hru budeme několik dní nacvičovat vždy na různém místě a v jiném prostředí. Neunavujte psa dlouhým drážděním, aby mu pomocník nezevšedněl. Při kvalitním postupu změníme po několika dnech pomocníka, aby se pes nenaučil zlobit pouze na jednoho člověka. Při tomto postupu si budujeme pozvolna velmi slušné vyštěkání osoby.

Pokud náš psík vykazuje slušné sebevědomí a nebojácnost, přistoupíme k zákusu do hadru. Zákus do svinutého hadru, zná už náš pes z našich společných her. Proto by mu nemělo činit potíže zakousnout se a přetahovat se o hadr s cizím pomocníkem. Zde už nebudeme vyžadovat od pomocníka žádné nápadné oblečení, ale pouze kvalitní práci s hadrem. Většinou se takováto činnost odehrává na cvičištích při tzv. kruhové obraně. Není dobré přivést mladého psíka do kruhovky, kde už řádí deset - patnáct psů. Mladý psík má tendenci sledovat ostatní psy a jeho zlobivost by se mohla orientovat na ně, místo na figuranta. Proto začínám většinou sám anebo ve společnosti jednoho nebo dvou psů.

Při zákusu do hadru je důležité sledovat kvalitu. Pes musí pobrat hadr na plnou mordu a pak se teprve začne pomocník o hadr přetahovat. Dojde-li k tomu, že pes zachytí hadr pouze předními zuby, pomocník musí hadr okamžitě pustit a přestat bojovat. Po kvalitním zákusu přichází krátký boj a poté pomocník hadr pustí a nechá tak psa boj vyhrát. Pomocník odbíhá a psovod, po zklidnění psa, hadr s povelem "pusť" odebere sám.

Psi, kteří náruživě koušou, jen velmi neradi svou kořist pouští. Ale tím není třeba se znepokojovat. Vlivem nekvalitní metodiky nácviku podle mezinárodních zkušebních řádů, se nám na cvičištích usadil nešvar, který budeme ještě dlouho odstraňovat. Psi nám totiž velmi kvalitně pouští, ale zákusy nestojí za nic. I práce figurantů a pomocníků je velmi vzdálená praktickému použití. Z obrany se nám stává umělecký balet říznutý cirkusovým vystoupením. Figurant je se psem kamarád a dokonce je oprávněn dávat psovi usměrňující povely. Celá práce v obraně je stereotyp a běda figurantovi, který z něj vybočí.

Ale k takovéto "obraně" my se dopracovat nikdy nechceme. My chceme připravit takového psa, který je schopen pracovat v takových podmínkách a v takové kvalitě, aby mohl být kdykoli použit v praxi. Proto musí být práce pomocníků různorodá, variabilní a opravdová. Náš pes musí kousat na každý rukáv, včetně manžet a celoobleků, a pohyb musí být sebevědomý na trávě i na dlaždičkách. Proto klademe především důraz na zákusy a tvrdý boj a až poté na kvalitní pouštění. Pouštění nemá s prací v obraně co dělat. Pouštění je poslušnost. A my víme dobře, že kvalitní poslušnost se dostaví při přípravách na vyšší zkoušky. Ale kvalitně vybudovaná obrana musí být od ranného mládí psa. Zrovna tak je podstatné, aby měl pes enormní zájem o stopy a až druhotné je, jak kvalitně označuje předměty.

Proto je třeba klást důraz na počátky nácviku obrany, na výběr kvalitních pomocníků a na systematické budování odvahy a sebevědomí našeho psa. Není třeba spěchat. Pyšná sdělení psovodů v kolektivu, že jejich sedmiměsíční psík už kouše na sto metrů, jsou hodna politování. Základ je sebevědomí, odvaha, kvalitní vyštěkání, kvalitní zákus a až v poslední řadě kvalitní zádrže na dálku. Protože pes je nejúčinnějším obraným prostředkem, dokud ho máme na vodítku, a je schopen udržet útočníka od psovoda na distanc.

Rád bych při této příležitosti podotkl několik poznámek o bezpečnosti při obraně. Je jasné, že když vycvičíme kvalitního obranáře, že je třeba dbát, aby nedošlo ke zranění třetích osob. V dnešní době, kdy bulvární média vyobrazila psy jako krvelačné a nezvladatelné šílence, kteří nemají jiné záliby, než je trhání dětí a nevinných lidí, je obzvláště důležité takovým incidentům zabránit.

Cvičím psy v kolektivu kvalitních výcvikářů více jak 35 let a za tu dobu neznám ve svém okolí ani jeden případ, že by takto vycvičení psi, a nejsou to žádní mazánci, někoho pokousali bezdůvodně. Důvod je jednoduchý. Všichni takto vycvičení psy jsou v rukách psovodů, kteří svému psu velmi dobře rozumějí a znají dokonale jeho reakce. Když dám odjištěnou zbraň do ruky dětem a budu doufat, že se jim nic nestane, jsem přinejmenším blázen, který je zralý na svěrací kazajku. Když má v ruce zbraň člen střeleckého oddílu a je to profík, je bezpečnější jak dětský prak. A tak je to se vším. Jistě sledujete, kolik dětských životů přijde každý rok nazmar na našich silnicích vinou zvláště nezodpovědných lidí, kteří si myslí, že jsou řidiči. A kupodivu nikdo nerozpoutá kampaň za zákazu používání automobilů. Automobil nám má prodloužit život, protože nám zkracuje vzdálenosti, a přesto jsou řady těch, kterým ho zkrátil. Psa cvičíme proto, aby nám pomohl ubránit naši bezpečnost a náš majetek a aby byl především našim společníkem při aktivním odpočinku. Jenom kvalitně vycvičený pes tyto požadavky může beze zbytku splnit.




Copyright © Jan Dubový, 2001-2011 - Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.