Chov služebních psů v představě TARTu (Pes přítel člověka, 5/2001, str. 13)
Chov služebních psů v představě TARTu
Kdo sleduje delší dobu chov a především cíle Klubu chovatelů německého ovčáckého
psa, musí být do jisté míry rozčarován. Po druhé světové válce byla chovná základna našich
i německých chovatelů zhruba na stejné úrovni. V našem chovu působili špičkoví plemeníci
z německého chovu a naopak. Tehdejší vedoucí činitelé chovu měli jasnou představu, vyšlechtit
NO krásného a především práceschopného.
Byly vydávány sborníky chovných jedinců s fotografiemi i výstavními posudky a se stručnou
charakteristikou jejich povahových vlastností. Byly zde vypsány přednosti, ale i nedostatky
jednotlivých psů a zároveň bylo doporučeno, na které feny se ten nebo onen pes hodí a na které
se nedoporučuje, a bylo ihned zdůvodněno proč. Byly konány výstavy jak dorostového materiálu,
tak dospělých psů a byla stanovena pravidla bonitace. Byly též vypracovány ZŘ, které kladly na
služební psy vysoké nároky jak v pachových pracech, tak v obranné činnosti.
Budovalo se na Stephanitzových základech a představách o tom, jak by měl dokonalý NO vypadat
exterierově a hlavně pracovně. I u nás působili v chovu odborníci, jen namátkou vzpomenu
Dr. V. Eise, Karla Všolka, Karla Martínka, V. Belzu , O. Pinkase, K. Hartla, K. Němce,
J. Skuhrovského a další vynikající znalce a milovníky tohoto plemene. Všichni tito zmínění lidé,
měli jednu velkou přednost, byli to především vynikající výcvikáři a pak teprve chovatelé.
Bylo naprostou samozřejmostí, že všichni psi, kteří byli využíváni v chovu, měli též složeny
všechny tehdejší vrcholové zkoušky z výkonu. Jejich majitelé se zúčastňovali celostátních přeborů
ve výkonu a pak teprve psy, kteří prokázali vynikající povahové vlastnosti, používali k chovu.
Vím, byla jiná doba. Bylo krátce po válce a každý chtěl mít doma psa, který především ochrání
svého majitele a jeho majetek. Velká poptávka po takovýchto psech přivedla do chovu bohužel
i takové zájemce, kteří viděli především dobré zisky z prodávaných psů. A tak začaly tlaky na
snižování podmínek pro uznání chovnosti, zkoušky se začaly opomíjet pro údajnou pracnost
a časovou náročnost a začal se upřednostňovat význam exteriéru před výkonem. Výstavy, které měly
sloužit k porovnání chovatelské práce jednotlivých chovatelských stanic, se zvrhly v přehlídky
krásy a začal se nesmyslně klást důraz na exterierové detaily, které nemají pro pracovní využití
psa absolutně žádný význam.
A tak došlo zcela zákonitě k rozdělení chovného materiálu na pracovní a exterierový. Jen tu
a tam se ozval některý chovatel, který poukázal na nesmyslnost takového počínání, ale ten byl
velmi rychle umlčen nebo ignorován. Jsem jedním z těch, kteří již dlouhá léta tento stav
kritizují, a nechci se smířit s tím, aby německý ovčácký pes dopadl tak, jako některá jiná, dříve
pracovní, plemena, která skončila díky svému líbivému exteriéru na periferii výcviku.
I toto byl jeden z důvodů, proč jsme v roce 94, společně s několika špičkovými kynology,
zakládali TART. Prvořadým cílem bylo udržet a zachovat vysoké nároky na povahové vlastnosti
a především vlohy cvičeného materiálu. Jsme pevně přesvědčeni, že psi, kteří splňující tyto
požadavky, musejí přenášet genetické informace i na své potomky. Proto jsme pro výstavy ve dvou
základních podobách. Výstavy psů dorostového věku, nejvýše do stáří dvanácti měsíců, na kterých
mohou srovnat chovatelé svou práci a pak výstavy psů, kteří mají splněny všechny vrcholové
zkoušky podle NZŘ nebo podle ZŘ TART. Z těchto psů by se vybrali jedinci, kteří nevykazují žádné
hrubé exteriérové vady, mají odpovídající RTG, a ti by se dále využívali v chovu.
V současné době jsme stále častěji svědky vynikajících výkonů psů, kteří nemají prokázaný
původ, ale pocházejí ze psů, kteří pro malichernost nebyli doporučeni pro chov. Další skupina
vynikajících pracovních psů sice průkaz původu má, ale opět nejsou do chovu připuštěni. Tento
jednoduchý součet vykazuje nenahraditelnou ztrátu kvalitního pracovního materiálu, která přes
veškerou vynaloženou práci se nenávratně ztrácí po úhynu takovéhoto psa. Vzpomeňme slova
zakladatele plemene. "Exterier se dá vylepšit během několika málo generací, vylepšit povahové
vlohy trvá mnohem, mnohem déle".
Dnes se klade velký důraz na výsledky bonitace. Organizace, které takovéto akce pořádají, si
už do propozic píší, kdy se koná oficiální trénink povah. Co to je za nesmysl? Přezkušují se
opravdu povahy psů anebo jenom schopnosti výcvikářů psa na takovouto akci připravit? Jsme pro
bonitace, ale pouze takové, které slouží k posouzení hrubých exterierových nedostatků anebo
zdůraznění exterierových kvalit předváděného zvířete. Přezkušování povah na takovýchto akcích je
naprosto zcestné. Který z rozhodčích chce říci během deseti minut, které na posouzení povahy psa
má, jakou povahovou známku si ponese pes celý život?
Je málo důkazů, kdy pes se sedmičkou v povaze, kterou obdržel na bonitaci, pak zvítězí
v kategorii obranářů na MR, anebo psi honosící se pětkovou povahou, kteří v cizím prostředí
a před cizím figurantem prchají při sebemenším náznaku útoku na něj či psovoda? Domnívám se, že
pes (tím samozřejmě myslím i feny) má mnoho času dokázat při soutěžích a závodech, jakou že
povahou disponuje. V chovu se každý spěch vymstí. Není kam spěchat. Začne-li pes či fena chovat
ve třech letech, nic není zmeškáno.
Je mi zcela jasné, že chovatelé, kteří jsou zaměřeni na exteriér německého ovčáka, se budou
velmi těžko orientovat na výcvik, zrovna tak jako opačně. Ale je nutné zcela otevřeně říci, že
zde tato situace je, a bude pouze na volbě nového zájemce o toto plemeno, kterou z variant si
zvolí. Zdá se mi velmi neseriózní nabízet novým zájemcům o toto plemeno "zaručeně pracovní psy",
kteří při snaze o výcvik takového jedince jsou zákonitě zklamáním. Zrovna tak neseriózní by bylo
tvrzení, že po psech, kteří jsou především využíváni pro práci, vyjde zaručeně exterierově
vynikající jedinec.
Uvědomuji si, že práce chovatelů je nesmírně složitá a obtížná. Vyprodukovat z chovatelské
stanice psa, který ponese z výstavy ocenění "výborný" a ještě po něm chtít, aby se úspěšně
umísťoval na vrcholných soutěžích z výkonu, je ideál, ke kterému se dopracuje jen málokdo. Na
druhou stranu tvrdím, že jen skuteční odborníci rozeznají velmi dobrého psa od výborného. Ovšem
každý laik rozezná na první pohled, zda je pes pracovitý a sebevědomý, nebo k práci neochotný
a bázlivý. Pro veřejnost jsou to vždy jen "vlčáci".
Chceme-li, aby NO zůstal stále nejoblíbenějším a nejrozšířenějším pracovním plemenem, je potřeba
udělat radikální zásah do jeho chovu. Že už nyní není vše v pořádku, o tom svědčí fakt, že
i německá policie má převážnou část francouzských a belgických ovčáků. I u nás se tato plemena
prosazují a přibývají další jako stafordi, pitbulové a pod. Tento nepříznivý stav ještě velmi
negativně ovlivňuje masový vývoz našich pracovních psů do zahraničí, přestože to pravidla ČMKU
nedovolují.
Proto je potřeba zcela legálně rozdělit chov na pracovní a exterierový, aby se pro velmi
nepodstatné exterierové nedostatky nevyřazovala z chovu pracovně kvalitní zvířata. I na MS
startují psi bez prokázaného původu, kteří jsou vybaveni pouze pracovní knížkou u nás známou jako
výkonostní průkaz.
V závěru svého příspěvku bych rád ocitoval slova jednoho z našich nejvýznamějších odborníků
na chov NO pana Karla Všolka, který v úvodu ke své knížce vydané v roce 1954 napsal toto:
"Německý ovčák je nejrozšířenějším a nejvíce používaným pracovním psem na celém světě. Tuto
oblibu získal hlavně pro svoji přirozenou krásu, účelnou stavbu těla, bystrost, nebojácnost,
obratnost, vytrvalost, odolnost vůči všem povětrnostním vlivům, pro svoji všestrannou
upotřebitelnost a ochotu ke každé práci. Aby všechny tyto vlastnosti byly nejen udržovány, ale
ještě více zdokonalovány, k tomu je potřeba, aby chovatelé a všichni ti, kdož si tohoto psa
zvolili jako pomocníka ve službě nebo jako svého čtyřnohého přítele, dbali té hlavní zásady, že
německý ovčák je pracovním psem. V tomto směru musí být řízen chov, výchova a výcvik. Tam, kde se
německý ovčák, stejně jako ostatní plemena služebních psů, stává předmětem masového množení
a obchodování nebo chvilkovou zábavou, tam není předpoklad úspěšného chovu a pozdějšího využití
psa ke službě a tím ku prospěchu celku."
Moc bych se přimlouval, aby si tato slova vzali k srdci všichni ti, kteří se chtějí v chovu
německého ovčáka jakýmkoli způsobem realizovat. Kdo nemá stále před očima tuto stať, těm vřele
doporučuji jiná plemena psů, u nichž je hlavním požadavkem exteriér.
